Malfoy.. go to hell! ❌

Běž pryč mudlovská šmejdko!!

Draco se mi pořád vyhýbal. Ani trochu se mi to nelíbilo po tom co se stalo před knihovnou.

Vždy když jsem ho potkala ve Velké síni tak vstal a odešel. Je m to líto, opravdu jsem se s ním chtěla skamarádit nebo se aspon omluvit.

Jednou když jsme měli hodinu se zmijozelem seděl Draco s Pansy. Když skončila hodina a všichni šli ven... oni nešli oni se řítili. Jelikož byla poslední hodina nikam jsem nespěchala, ale chtěla jsem Draca chytit a omluvit se.

Jen jsem slyšela jak Pansy řekl at jde že půjde pozdeji. U dveří jsem ho chytila za ruku a zavedla za roh. ,,Draco-'' hned mě přerušil ani jsem to nedořekla ,,nic neříkej Grangerová a koukej mě pustit!!'' byl naštvaný... hodně ani se mu nedivím, ale stále jsem jeho ruku nepustila ,,Ne! Chci ti něco říct já-'' odsekla jsem a začala jinak, ale hned mě zase přerušil ,,NE Grangerová! Nechci to slyšet, slyšel jsem toho už hodně!'' já  ho ale stále nenechala. Stála jsem si za svým. ,,BĚŽ PRYČ TY MUDLOVSKÁ ŠMEJDKO!!'' to co řekl už jsem nedala a pustila jsem jeho ruku. Jen jsem stála stuhlá na místě zatím co odešel. 

Vracela jsem se do svého pokoje s brekem. Na nikoho jsem nekoukala a běžela do pokoje. Ignorovala jsem lidi kteří mě chtěli zastavit. Práskla jsem sebou o postel a pustila slzy do polštáře. Bylo mi už jedno kdo si co myslí.

Další den jsem byla na všechny naprosto nepříjemná. Nikoho jsem neměla ráda a s nikým jsem se nehodlala bavit.

,,Co se stalo Herm??'' zeptal se mě opatrně Harry. Já vím že je milý a nemyslí to zle a tohle si nezaslouží, ale měla jsem prostě blbou náladu ,,Nic se nestalo co by se mělo stát?! Co kdyby sis hleděl svých problémů a nezajímal se jen o mě!'' vstala jsem a všichni z Velké síně se na mě koukali. Harry se na mě jen vyděšeně koukal no vlastně celá Velká sín se na mě vyděšeně koukala. Viditelně jsem odhodila jídlo a šla pobouřeně ven. 

Celý den se mi pak všichni vyhýbali. Ostatní dny co následovaly po tom nejhorším pokračovaly stejně. Sedla jsem si do společenské místnosti a chtěla jsem napsat 2 dopisy. Jeden Harrymu a druhý Dracovi. První patřil Harrymu. Bylo mi fakt dost líto co jsem mu řekla

Ahoj Harry, jen se ti chci moc omluvit co jsem ti řekla předtím na snídani, problém proč jsem byla tak naštvaná byl Draco. Je mi blbé ti to psát v dopise a neříct ti to do očí, ale mám ted tak blbou náladu že bych se na to ani asi nezmohla... promin

                                                                                                                   Hermiona

Zabalila jsem dopis a začala psát druhý Dracovi sice ani nevím co mu napsat, ale něco jsem vymyslela

Ahoj Draco, předtím když jsem tě po hodině zatáhla za roh bylo z toho důvodu že jsem se ti chtěla omluvit. Ani nevím jestli si tohle budeš chtít přečíst, ale hrozně se mě dotklo to s tou mudlovskou šmejdkou, ale jistě že ti to nedávám za vinu. Měl jsi na to důvod... promin

                                                                                                   Hermiona

Taky jsem ho zabalila a šla jsem do sovince to poslat všem do pokoje. Už jsem neměla sílu jim to říct do očí a ještě něco zhoršit.

Další den byla konečně zase sobota. Jak já jí miluju, ale chybělo mi zase to učení.

Hned potom mi do pokoje vletěly hned dva dopisy. Věděla jsem od koho jsou, ale bála jsem se je oba otevřít. Stejně jsem nějaký vybrala a otevřela

Já se na tebe nezlobím Herm. Jen mě viděsilo jak si na mě mluvila a pokud ti něco Malfoy udělal můžeš mi to klidně říct a chápu tě Herm.

                                                                                          Harry

Ach jak já miluju ru jeho milost. Toho druhého jsem se ale bála nejvíc.Pomalu jsem ho otevřela se zavřenýma očima a pak je otevřela a pomalu jsem začala číst.

Já se taky omlouvám neměl jsem ti tak vůbec říct a měl jsem tě nechat domluvit. Pak jsem tě viděl jak se slzami běžíš pryč. Pak jsem se za to proklínal.

                                                                                                                 D. M.

Kámen mi spadl ze srdce. Aspon už se na mě nikdo nezlobí. S takovou skvělou náladou jsem si to zamířila do knihovny a omylem narazila do Pansy. ,,Hej co si to dovoluješ ty malá mudlovs-''věděla jsem co chce říct, ale někdo jí to překazil. ,,Pansy neříkej jí tak!!'' moc dobře jsem poznala ten hlas a byla jsem mu za to vděčná ,,Ale Draco vždyt víš kdo je-'' snažila se Pansy něco namítnout, ale přerušila sama sebe ,,No to je jedno stejně už půjdu'' a nakvašeně odešla. ,,Díky Draco'' musela jsem mu poděkovat byl tak milý. Jen přikývl.

Pak už byla jen večeře a já se rozhodla jít s Harrym do Velké síně protože Ron byl nemocný. Když jsme vstoupili do Velké síně několik pohledů skončilo na mě. I ten Dracův. Ignorovala jsem to a s Harrym jsme si sedli ke stolu. Pomalu se blížil konec roku, ale mě se nechtělo odjet.

Cítila jsem tu jistou spojitost a zbližovala jsem se s Dracem.

Doufám že se vám takhle kapitola líbí. Snad se tady zvedne trochu sledovanost