Křídla svobody (Harry Potter FF)

Čistokrevní tupci

12. prosince 1976

Eileithyio,
s radostí ti oznamuji, že se bude pořádat Vánoční ples, tentokrát u Malfoyů. Přiveď si s sebou i čistokrevný doprovod ( v tvém věku už by to měla být samozřejmost). Upozorňuji tě, že nesnesu žádné odmlouvání, takže buď přijdeš a nebo budeš mít se mnou velké problémy. Měl by ti dojít i balíček se šaty a plus peníze na další šaty. Slyšela jsem, že se bude v Bradavicích konat ples a ještě jsem ti chtěla pogratulovat k vítězství proti Havraspáru.

Cordelia Edith Margret Seymour

Bělovlásčin pohled spočinul na úhledně zabaleném balíku.

,,Co ti přišlo?" zeptala se zvědavec Alice.

,,Šaty. Bude se pořádat ples pro čistokrevné."

Když větu dořekla u její postele byli rázem všechny obyvatelky pokoje. ,,Tak dělej. Chci vidět jestli má tvá tetička příšerný vkus," zašklebila se Marlene.

Eileen otevřela krabici a naskytl se jí pohled na královsky modré šaty. 

,,Ty jsou nádherné," vydechla Lily.

Eileen se podívala na šaty ve svých rukou. Byly opravdu krásné. ,,Nejsou moc odvážné?" Řekla svou obavu nahlas.

,,Nebuď blázen. Jen se na ně podívej," Marlene měla pravdu. Vršek měl květinové vzory. Eleganci tomu dodávaly holá ramena a rozparek na noze. 

Slunce už dávno zapadlo. ,,Měli by jsme jít spát," upozornila dívky Lily a na její popud se každá schovala do vyhřátých peřin.

Do dvaceti minut už všechny tvrdě spaly. Až na jednu. Ta se stále převalovala ve snaze najít vhodnou polohu.

Po dvou hodinách usilovného snažení to vzdala a podívala se na hodiny.

Půl třetí. Přestala doufat, že by mohla usnout a tak se vydala do společenské místnosti, s plánem napsat dopis Giselle.

Společenská místnost však nebyla prázdná, jak doufala.

Osoba seděla zády k ní.

Došla blíž a poznala Siriuse. Chtěla na něj promluvit, ale všimla si papíru a tužky v jeho rukou.

Jeho ruka s tužkou jezdila ladně po papíře.

Kreslil nějakou postavu a Eileen ho zaujatě sledovala.

Po nějaké době poznala sebe. To ji Sirius kreslil.

Na papíře seděla u Hagrida a držela ten dokonalý hrnek a smála se.

Pravda, ten den se smála pořád. Byl to totiž jeden z jejích první dnů v Bradavicích.

Byl doopravdy šikovný. Přiblížila se k němu blíž, aby si mohla kresbu lépe prohlédnout, ale to už si jí všiml Sirius.

Cukl sebou a skicák rychle zavřel. ,,Jak dlouho mě sleduješ?" zeptal se vystrašeně.

Eileen se zaculila. ,,Od té doby co jsi začal. Jsi opravdu šikovný."

,,Nikomu o tom neříkej. Prosím."

,,Proč? Vždyť jsi talentovaný."

,,Je to moje malé tajemství," řekl tiše a přiblížil se k ní nebezpečně blízko. Cítila jeho dech a splašený tlukot srdce.

Podívala se na jeho rty. Začal se k ní přibližovat.

Dělilo je od sebe jen pár milimetrů.