Křídla svobody (Harry Potter FF)

Poslední Vánoce

Čas pomalu šel a než se nadáli byli tu zimní prázdniny. Eileen seděla u své postele a opatrně balila dárky pro své přátele. Chtěla, aby vše bylo dokonalé, když to byli její poslední Vánoce na tomto magickém hradě.

Jen při pomyšlení, že tohle vše už za půl roku skončí a ona bude muset čelit celému světu, jí píchlo u srdce. Jak ráda by tu ještě zůstala.

Opravdu potichu si pobrukovala novou vánoční písničku od Polovidů a užívala si chvíli jen pro sebe. Všechny její spolubydlící tiše spaly.

Dárky už měla dobalené a tak se rozhodla zajít se ohřát ke krbu dolů.

Nebylo pro ni překvapením, že stejný nápad měl i někdo jiný.

Sirius jako skoro každou noc seděl u krbu, kde většinou přemýšlel nebo kreslil.

Eileen k němu potichu přistoupila a podívala se co kreslí tentokrát.

Na bílém papíře byla ona společně s Jamesem, který ji vezl na zádech.

Vzpomněla si jak šťastně se v tu chvíli cítila.

,,Díky," pošeptala mu do ucha.

Sirius sebou polekaně škubl. ,,Za co?" zeptal se, když se uklidnil z prvotního šoku.

,,Za připomenutí té veselé chvilky," odpověděla. ,,Ukaž co všechno si namaloval," usmála se a natáhla se pro skicák.

Sirius však zvedl ruku a zakýval hlavou. ,,To rozhodně ne."

Eileen si povzdechla. ,,Tak nic." V té chvíli Sirius ruku se skicákem dal opět dolů. Eileen využila možnosti a nadšeně po černém sešitku hmátla.

,,Vrať mi to!" vykřikl nahněvaně Sirius.

,,Stůj!" zakřičela bělovláska a vítězně ukázala na holčičí schody.

Čekala, že Sirius bude rozlobený, ale když se mu podívala do očí, přesně věděla co má v úmyslu. ,,Siriusi, nedělej to!" Vykřikla a co nejrychleji se snažila dostat nahoru.

To už se, ale Sirius postavil na shody, které vedly do dívčích ložnic.

Objevila se skluzavka a Eileen se svalila a cestou srazila i Siriuse.

Společně leželi na sobě a hlasitě se smály. Dívka se posadila a otevřela skicák.

Na všech kresbách byla ona. Jak létala a za ní byl úplněk nebo když ležela u Siriuse v posteli. ,,Na všech sem já." Vydechla překvapeně a otáčela další stránky. Byla tam nakreslená, když zpívala na plese, spala při hodině Dějin, na plese čistokrevných, ale i když zachraňovala Siriuse v domě Blacků.

,,Já, já už asi půjdu," vykoktala a utíkala do své postele.

Na posledním schodě se však otočila. ,,Veselé Vánoce."

****

,,Vstávejte!" zakřičel James. Jestli něco miloval aspoň trochu stejně jako Lily byly to Vánoce.

,,Kolik je?" zeptal se unaveně Remus.

,,Půl deváté," řekl brýlatý chlapec a nadšeně se usmál.

,,Tak mě vzbuď v jedenáct," poručil mu Sirius a Peter souhlasně zabručel.

James se, ale nechtěl vzdát. ,,Dole je Eileen," pošeptal mu do ucha.

,,Fajn, tak já jdu." řekl Sirius a zalezl si do koupelny.

James nadšeně zatleskal. ,,Hej Péťo věděl si, že nám dole nachystali skřítci cukroví?"

Peterova reakce byla rychlejší než Siriuse a se svetrem v ruce utíkal dolů.

,,Tak já jdu za ním," povzdechl si Remus a ve svém pruhovaném pyžamu následoval svého kamaráda.

Za chvíli vyšel z koupelny i Sirius a tak dole byli všichni poberti.

Černovlasý chlapec se velice nenápadně posadil vedle Eileen. Ta se jen plaše usmála.

Nastalo předávání dárků. Postupně se v rozdávání střídali.

Lily dostala od Jamese náhrdelník se zlatonkou. Bylo to velice romantické. Lily mu zase dala plyšového jelena. James byl úplně nadšený.

Remus od většiny dostal spoustu knížek a také Lily měla před sebou alespoň pět opravdu tlustých knížek.

Marlene dostala od někoho tajemného přívěšek se Sluncem. Podle jejího pohledu nejspíše věděla od koho je.

Alice dostala několik sladkostí a také od svého přítele Franka letenku do Norska.

Peter dostal spoustu cukroví a nadšeně zkoušel všechny příchutě. Od Siriuse dostal kuchařku.

Sirius dostal od Jamese foťák a nadšeně fotil všechny okolo a od Eileen dostal stříbrné hodinky s černým koženým páskem. Na zadní straně bylo napsáno: Minulost už nezměníme, ale budoucnost máme stále ve svojí moci a k tomu tam bylo vyryto malá křidélko.

Sirius si hodinky nasadil a věděl, že se blíží správný čas, aby se odhodlal a nechal své city vyplout na povrch.

I Eileen dostala spousty dárků, ale ten nejkrásnější byl přeci jen od Siriuse. Když roztrhla modrý balící papír s vločkami, vykoukl na ní Siriusův skicák.

,,Děkuji," pošeptala Eileen černovlasému chlapci do ucha a pohladila ho po ruce. V tu chvíli Sirius cítil jakýsi magický výboj při jejich dotyku. Jakoby mu tělem projela vlna vzrušení. Srdce mu začalo bít o sto šest.

,,To já děkuji," řekl Sirius a ukázal na hodinky.

Dívka se plaše usmála. ,,Musím ještě něco zařídit," zvedla se a ještě jednou všem poděkovala za dárky, které si následně zanesla do své ložnice. Pak vyrazila na návštěvu za jedním člověkem, kterého si velice vážila.

Když opět procházela okolo svým přátel, všem ještě věnovala úsměv a s rudě zářivým balíčkem zmizela v útrobách hradu.

Došla až před chrliče a řekla heslo: ,,Medové perníčky," chrlič ukázal skryté schodiště, po kterém vyšla a zaklepala na dveře. Bez jakéhokoliv vyzvání vešla dovnitř.

,,Eileen? Copak tu děláš?" podivil se muž.

,,Chtěla jsem vám předat dárek," usmála se a předala krásně zabalený balíček.

Brumbál opatrně roztrhl papír a vytáhl pár chlupatých červených ponožek se zlatě vyšitými hvězdičkami. ,,Mění barvu podle nálady. Když je budete chtít modré, žluté nebo jakékoliv jiné, stačí si jen přát."

Stařec měl v očích slzy. Už dlouho dárek od osoby, která by ho měla ráda nedostal. ,,Děkuji mnohokrát a i já mám pro tebe dárek."

,,Doopravdy?" podivila se dívka.

Brumbál přikývl a uchopil její ruku do svých. ,,Je to náhrdelník mé sestry, byla pro mě velice důležitá a vyplňovala prázdnotu v mém srdci. Bohužel jsem si do uvědomil až po její smrti a teď mám pocit. že by jsi ho měla nosit ty," položil ji do ruky stříbrný náhrdelník, byl to květinka s modrým kamínkem uprostřed.

,,Mockrát děkuji," řekla a chvíli přemýšlela jestli si má sundat svůj s hůlkami svých rodičů.

Brumbál si jejích rozpaků všiml a přívěšek jeho sestry Ariany přiložil k dvou skříženým hůlkám. Z pod jeho dlaně se vynořilo světlo, když dal ruku pryč, Eileen si všimla, že květina je nad hůlkami připevněná k řetízku.

,,Chtěla jsem vám něco říct," promluvila Eileen a ruce se jí samou nervozitou roztřepaly.

Brumbál ji pokynul. ,,Můj dědeček je Gellert Grindewald."