Power is not Everything [BTS x EXO]

Oddělení pro záchranu světa

Sobota 3.5. 2056

Svět se probouzel do dalšího jarního rána. TaeHyung, který se normálně probouzí brzy, otevřel své oči v domnění, že bude doma. V klidu se protáhl a podíval se okolo. Chvíli to jeho mozku trvalo, než si uvědomil, že doma vůbec není a že tu není ani jeho bratr a Chanyeol. V jeho očích se objevilo zděšení a ještě se pro jistotu podíval po okolí.
Byl ve světlé místnosti v kompletně bílém oblečení, seděl na náhražce postele s nepohodlnou matrací a čistě bílým povlečením.
Uviděl prosklenou stěnu a také dveře. Rozešel se tedy směrem k nim. Když ale zatáhl za kliku, bylo zamčeno. Zmaten se podíval ven z prosklené stěny. Uviděl před sebou chodbu rozdělujíc se na tři strany a další místnosti stejné, jako ta jeho. Přesně v té naproti němu spatřil známou tvář.
,,Chanyeol!" Zařval nejhlasitěji, jak mohl a doslova se nalepil na sklo.
Jeho nejlepší přítel okamžitě na jeho hlas zareagoval.
,,Tae!" Jeho hlas byl výraznější a hlasitější.
Chanyeol silou praštil do prosklené stěny a kolem jeho ruky se objevil oheň. Takhle to ještě jednou zopakoval, akorát silněji.
Tae se při zpozorování ohně trochu vyděsil a zacouval. Začal si myslet, že je ve snu.
,,Tae, neboj, dostanu tě odtamtud!" Zazněl ještě Chanyho hlas.
,,Kluci?!" Zařval další známý hlas patřící Sehunovi.
,,B-bráško." Kňukl už tiše vyděšený Tae.
,,Co se tu kurva děje?!" Zařval Chanyeol celý v ohni... Doslova.
,,Uklidni se ohniváči." Ozval se odněkud úplně cizí hluboký hlas.
Nebylo to ale z žádné místnosti, nýbrž z chodby.
,,Kyungu, zkontroluj skupinu dva." Nařídil svému kolegovi šedovlasý doktor Kim.
,,Dobře, dávejte si pozor." Kývl hlavou černovlásek a rozešel se do druhé části chodeb.
NamJoon procházel v části, kde byl Tae i Chanyeol a ještě jeden muž.
,,Byun BaekHyun." Promluvil doktor na drobnějšího muže s temně červenými vlasy.
Mladý muž tu byl asi déle, jelikož byl klidný a trochu se na Joona usmál.
,,Ano?" Ozval se jeho znělý jemný hlas.
,,Přišel tvůj čas." Oznámil mu v klidu šedovlasý.
BaekHyun pokynul hlavou a počkal, než mu NamJoon otevřel dveře, pak vystoupil a mlčky se postavil vedle něj.
,,Před budovou na tebe čeká auto co tě odveze do izolace. Neboj se, dlouho tam sám nebudeš, Doktor KyungSoo za chvíli přijede. Věci jsou už v domě a vaše pokoje označeny." Vysvětlil krátce ten vyšší.
,,Děkuji vám, vím už co a jak. A jsem rád, že sám nebudu, ten barák je určité obrovský, cítil bych se zvláštně." Tiše se zasmál Baek.
,,Jistě..." I Joon se jemně usmál. ,,Brzy se zase uvidíme, zatím."
Muž s tmavě červenými vlasy se vydal pryč z budovy, cestu dobře znal.
Zatímco šel NamJoon k Chanyeolovi co stále hořel a mlátil do skla, objevila se další tvář.
Kluk s havraními vlasy se procházel chodbou a díval se po okolí.
,,Joone! Cos chtěl?" Přišel k doktorovi.
,,Ahoj, prosím tě, podívej se na TaeHyunga..." Ukázal k Taeho místnosti. ,,... Jeho schopnost je mi trochu nejasná, nemá nic viditelného, jako ostatní a vypadá dost vyděšeně."
Joonův bratr Kook zasalutoval a rozešel se k Taemu.
,,Ahoj, TaeTae." Řekl nahlas, když už došel k místnosti.
Tae seděl na posteli a jednu ruku měl ve svých meruňkových vlasech. Pomalu otočil hlavu za hlasem. Opravdu se v jeho očích leskl strach a smutek.
,,K-kde je S-sehunnie? A co se to... D-děje s Chanym?" Vyjdou z něj otázky nad kterými již dlouho přemýšlel.
JungKook nevěděl o kom mluví, ale stačil mu jeden pohled do jeho očí a věděl vše.
,,Sehun je v druhé části a Chany..." Podíval se za sebe. ,,Je trochu... naštvaný. Chtěl bys vědět, co se tady děje, že? Mohu dovnitř?"
Tae pokývl na obě otázky hlavou na znak souhlasu. JungKook otevřel dveře a pomalu vstoupil.
,,Jsem Kim Jeongguk, ale můžeš mi říkat Kook." Mile se usmál.
Tae zase jen pokynul hlavou.
,,No... Pamatuješ si na výbuch té jaderné elektrárny?"
,,A-ano."
,,Jisté množství radioaktivity se dostalo do ovzduší a rozlehlo se do okolí. Je přesně deset lidí kterým ona radioaktivita pozměnila geny a dostali schopnosti. Chanyeol má oheň, tvůj bratr vítr, já mám třeba telekinezi a telepatii, jsme teď jedineční a vy jste tady pro to, abyste se to naučili ovládat." Opatrně vysvětlil černovlásek.
,,A co mám já za schopnost?" Zajímal se Tae.
JungKook se pomalu posadil vedle Taeho který se divně stáčel a díval se nahoru.
,,To právě nevíme, tvá schopnost se ještě neprojevila. U teleportace a léčení to taky chvíli trvalo. Nemáš nějaký nápad? Nedokázal si něco zvláštního ten den?"
Tae chvíli přemýšlel, ale pak pokroutil hlavou, že neví. Byla to pravda a Kook to věděl, když se mu podíval do hlavy.
,,Dobře, děkuji ti." Usmál se Kook. ,,Pokud bys cokoliv potřeboval, tam je takový zvonek." Ukázal jeho směrem a zvedl se.
,,A... A kdy nás pustíte?" Ozval se ještě narychlo Tae.
,,Až budeme vědět, že vaše schopnosti dokážete ovládat, pustíme vás do izolace. Nesmí o vás vědět vláda, jinak by na vás dělali pokusy a takové věci. Buď rád, že jsi jen tady. Ty a Sehun půjdete asi brzy, ale Chanyeola si tady ještě necháme."
Tae chápavě přikývl a sklopil zrak.
,,Tak ahoj a neboj se, vše bude dobré." Kook vyslovil svá poslední slova a vyšel z místnosti míříc k Joonovi.
,,Ahoj." Kňukl s povzdechem Tae.
,,NamJoone. Nic nemám. Je to zvláštní." Promluvil na šedovláska jeho bratr.
,,Je... Uvidí se časem, třeba žádnou nemá..." Myknul rameny Joon.
,,Nemůžeme ho ale vrátit domů, má tu bratra a kamaráda..."
,,Máš pravdu, nejsme hovada... Bude s námi, nic se mu nestane a na mise chodit nebude."
,,Postarám se o něj. Jeho mysl je zajímavá.... Taková čistá, radostná."
,,Hlavně na něj nic nezkoušej, Kooku. Už teď z tebe je topení."
,,Nebude to tím, že mám stejné geny, jako ty?"
Oba se ušklíbli a pak se rozešli jiným směrem. Joon k Taemu a Kook pryč z chodeb.

Kyung mezi tím prošel všechny čtyři členy druhé skupiny. Zdržel se u toho posledního, jelikož vysvětlovat někomu něco ve znakové řeči chvíli trvalo.
Bělovlasý muž získal sice schopnosti, ale bohužel ztratil sluch, takže potřeboval někoho, kdo uměl znakovou řečí a to uměl jedině KyungSoo.
Všechny pohyby rukou znamenaly, že bude bělovlasý propuštěný a že mu teď doktor otevře dveře a on půjde s ním.
Muž v prosklené místnosti se pomalu zvedl a klidným krokem se vydal ke dveřím. Byl vyšší jak doktor Do... Ostatně jako všichni tady.
,,Děkuji." Promluvil bělovlasý a pouklonil se.
KyungSoo se jen usmál a šel s ním k ještě jedné místnosti.
,,Pane Kim?" Vyslovil opatrně jméno muže ležící na posteli.
,,Hm?" Ozval se a zvedl hlavu s pastelově růžovými vlasy.
,,Půjdeme tedy?"
,,Oh, jistě že." Šťastně se usmál, rychle se zvedl a přesunul k otevírajícím se dveřím.
Společně se všichni tři vydali před budovu k doktorovu autu a nastoupili. Hned jak Soo nastartoval, rozjel se směrem, jako auto, co odváželo Baeka.