9. Vzpomínka...

69 14 4
                                    

Seděla jsem na posteli, nohy skrčené k hrudníku, objaté pažemi, hlavu položenou na nich a pomalinko jsem se houpala dopředu a dozadu. Tupě jsem zírala do zdi naproti sobě a už ani ze sebe nevydala hlásku. Neměla jsem na to sílu. Přestala jsem brečet už před několika dny, ty poslední se u mě projevila agrese, ale i ta teď přešla. Byla jsem ztracená. Ta dvojčata pro mě znamenala tak mnoho! Moje psychika šla už opravdu do hajzlu.

Loki na mě nijak zvlášť netlačil a dával mi prostor se vzpamatovat. Za to jsem ho naprosto milovala, nepletl se mi do cesty a nenamlouval, že všechno bude v pořádku. Teď už vím, kdo je tu pravý přítel. Ne nějaký Barnes ze Země, co ani po mně za toho třičtvrtě roku neštěkl nebo členové rodiny, kteří to beztak doma jen sehráli, aby se mě zbavili. Všechny je tam nenávidím a nikdy se tam nevrátím! Beztak o mě nestojí! Mám jedině Lokiho.

„Zlatíčko, nechceš s námi povečeřet? Zavíráš se tu už přes měsíc,” najednou na dveře zaťukal Loki a vešel dovnitř. Zvednu k němu hlavu, malinko se usměji a kývnu.

Rozšířil úsměv a hned mi šel pomoct si stoupnout. Pak jsme potichu a mlčky přišli až do královské jídelny, kde už seděla věčně usměvavá Frigga, Odin s neutrálním výrazem a nějaká neznámá dívka. Pohledem se otážu Lokiho.

„Ach, málem bych zapomněl,” zasmál se černovlásek, mezitím co bruneta s jasně modrýma očima vstala a s přátelským úsměvem ke mně podala ruku. „To je Demetris, bude tu s námi na pár dní, Demetris, to je Alex, má přítelkyně.”

„Těší mě. Loki o tobě tolik mluvil,” zasměje se Demetris.

Chytím jí nabízenou ruku a s malým úsměvem přitakám.

V tom mnou ale projede zvláštní energie a pohltí jakýsi obraz.

„Hele, uděláme to asi takhle,” řekne zamyšleně jeden z členů zrovna přítomné skupiny kolem dvou miminek. „Jednu pojmenujeme Jasmine a druhou Demetris, to je jasné.”

„Heh?” překvapeně vykulí oči další člen. Zatím se ozvali jen dva muži. Jeden brunet, druhý světlovlasý.

„Jasně, proč by taky ne pojmenovávat dceru Wafieair stejně, jak si ji pojmenovala ona,” kousavě pronese bruneta s modrýma očima ostříhaná na mikádo.

„Car!” okřikne ji její blonďatý přítel.

„No co! Přijde mi to celé stupidní! Krádež mimin! Kdo to kdy viděl! Navíc si nepřeju, aby kterákoliv z nich vyrůstala s Alex a Grantem. Na to jsou moc nebezpečné!” zamručí jmenovaná Car.

„Jistě,” utrousí ironicky brunet s kaštanovýma očima. „Tahle mimča ti určitě zacuchají tvůj dokonalý účes,” posléze se ušklíbne.

„Tony!” protočí očima jakýsi černoch.

„Dělám si srandu, jestli se to Fundreamone nelíbí, já si klidně vezmu do péče Jasmine. Papper bude ráda,” zvedl ruce v obraně zvaný Tony.

„Proto sis tu druhou pojmenoval podle sebe,” rýpnul si do něj jeho kamarád černoch.

„Samozřejmě,” zakoulí očima Tony a něžně vezme do náruče malou Jasmine, která se na něj roztomile zaculila.

„Demetris navrhuji vzít se mnou na Asgard, když se bojíte, aby nepřevzala nad Zemí vládu jako její matka,” nabídl se vysoký mohutný blonďatý muž.

„Souhlasím Thore. Tak už máme vyřešeno,” spokojeně se uculí Car nad čímž Steve pokroutí očima.

Tak jak se ten obraz objevil, tak stejně rychle zase zmizel. Zmateně zamrkám, vytrhnu svou ruku z té její a o krok ustoupím. Ona mezitím věnuje zmatený pohled Lokimu.

„Přišla o děti, tak je teď trochu plašší,” omluvil mě. Nejspíš jí to i stačilo, protože lítostivě pokýve hlavou a usedne zpět ke stolu stejně jako já i Loki a pustíme se do jídla.

Během večeře mi stále vrtalo hlavou, co se to vlastně stalo, proč se mi to objevilo a co to vůbec bylo zač. Vypadalo to jako, kdyby to už někdy v minulosti probíhalo, něco jako....vzpomínka. Šokem pustím vidličku z ruky, když mi to celé dojde. Ostatní se na mě zaraženě podívají, jakmile onen příbor s rachotem dopadne na porcelánový talíř.

„V pořádku Lex?” opatrně se optá Frigga. Loki s Demetris se unisomo znepokojeně zamračí a to mě ještě víc zmátlo.

„N-ne! Ne, v pohodě, omlouvám se,” zakoktám se a tentokrát opatrně přidám k vidličce i nůž na pevný podklad.

„To je dobře,” vlídně se usměje Frigga.

„J-jo, jo. Nevadí, když už půjdu do své ložnice? Jsem nějaká unavená,” omluvně se usměju.

„Žádný problém,” ujistí mě mile žena Odina, tak poslušně poděkuju a tiše z jídelny odejdu. Nemohla jsem si nevšimnout, že mě Loki následoval a hned dohnal.

„Lexi, zlatíčko, co se u večeře stalo? Mně to můžeš říct,” starostlivě se optal, zastavil mě chytnutím za ruce a svraštil obočí.

Zarazím se. Na jednu stranu mě tak okouzluje a miluju ho, že bych mu to chtěla říct, ale na druhou mi něco říká, že bych mu to neměla prozrazovat. Teď je to spor mezi mým vědomím a.....podvědomím.

„Nic zvláštního. Spadla mi únavou vidlička, proto si jdu taky lehnout,” odlehčeně vypustím z úst. A bože stůj při mně, uvěřil mi.

„Dobře, hlavně se prospi ty moje modroočko,” uculí se způsobem, jak to umí on a políbí. S radostí mu to oplatím a vše se mi při tom vykouří z hlavy. Jak já ho miluju!

„Dobrou,” špitnu ve chvíli, kdy se od sebe odtáhneme a odejdu. Nemohla jsem se ale zbavit dojmu, že měl nějaké podezřeke lesklé oči.

Planeta Země, Avengers Tower...

„Caroline, přestaň se trápit,” lítostivě na svou ženu hleděl už dobrých dvacet minut Steve Rogers. Oba seděli v obývacím pokoji naproti sobě a drželi se za ruce.

„Jsou to už dva měsíce, co jsme přišli o dceru, Sama, Rhoudeyho, Wonga, Strange a Papper. Alexinu rakev jsme pohřbili prázdnou a já se nemám trápit? Jsem zničená Steve,” vydechne Caroline.

„Co když je naše sluníčko naživu? Nevíš, jestli to neudělal Loki schválně,” naléhavě jí koukne do očí.

„Já vím, ale už dva měsíce jsme nic nezjistili a to mě deptá víc, než pohřeb naší milované berušky, Grant je bez své druhé polovičky na tom špatně,” bolestivě stiskne k sobě víčka žena živlů.

„Tony s Brucem a Thorem na tom makají 24 hodin denně, hlavu vzhůru Rogersová,” utrousí právě procházející Clint v těsném závěsu s Bethany.

„Moment!” zarazí ty dva bruneta. S nevinným úsměvem a ruku v ruce se na ni otočí. „Vy něco víte! Co se chystá?” konečně Caroline našla jiskru naděje.

„Fury nás všechny svolal nakopat prdele sluhům té bestie,” zazubí se spokojeně Clint.

„Cože? Opravdu?” modroočka vystřelí na nohy následována Kapitánem, který vstal trochu pomaleji a klidněji.

„Jojo, jde i Bruce s Thorem a Tonym, prý to nechají na tu dobu na Jarvisovi,” ušklíbne se Beth.

„Tak na co čekáme? Jdeme těm hajzlům dát do huby!” bruneta spráskne ruce a vydá se za dvojicí.

Rogers se na ni skepticky podívá.

„Slovník Car, slovník.”

Lidičky asi vás musím mít ráda, když vydám za tenhle den už druhou kapitolku😄😅😅😅
A taky vzhledem k předešlým názorům....😏
Jinak doufám, že vás bavila zase nashle😇
Vaše nej Reb💕💕💕

Slova: 1100

Alex Rogers- Do posledního dechu (Wafieair 6; Sestra 4; Avengers)Where stories live. Discover now