From Hate To Love - Or Not?

part 48

''Taky jsi takhle s nima seděl v posteli a povídal si?'', zeptala jsem se. Nevím proč jsem pořád pokládala tyhle otázky, ale padaly ze mně. 

''Ne. Většinou jsem odešel hned po tom. Před tebou jsem nezažil ten pocit, jen tak ležet v objetí, povídat si. Byl jsem hajzl a vždycky mi šlo jen o sex. Ale ty jsi mě změnila a já bych tu minulost nejradši vymazal'', řekl a sedl si, chytil mě za ruce. 

''Jsi to nejlepší, co mě mohlo potkat Mitchie. A já nechápu, jakto že jsem to nepoznal už dávno'', řekl, opřel svoje čelo o mé. 

''Miluju tě Zayne'', zašeptala jsem. 

''Já tebe. Strašně, strašně moc'', řekl a spojil naše rty. Byla jsem šťastná. To všechno, co mi teď Zayn řekl. Snad nic hezčího mi nikdo nikdy neřekl, vážně. Nikdy o něho nechci přijít. Jak mi řekl před chvílí on, je to nejlepší co mě mohlo potkat. 

Druhý den v 11 už jsem byla na cestě do města. Před knihovnou jsem našla volné místo na zaparkování. Vystoupila jsem z auta, zamkla ho a šla za dětmi. 

''Mitchie je tady!'', vykřikla malá Dakota, přičemž se všechny děti rozeběhly ke mně. Sehnula jsem se k nim a všechny je s úsměvem pohladila po vlasech. Milovala jsem být mezi nimi. Jsou to ti nejhodnější malí človíčkové, které jsem kdy poznala. 

''Chyběla jsi nám'', řekl malý Tom. 

''Vy mně taky, moc!'', uculila jsem se. 

''Tak děti, pojďte si sednout'', zavolala na děti vychovatelka. Rozeběhly se k svým židličkám a čekaly, až přijdu za nimi. Sedla jsem si na volnou židli a podívala se po kruhu.

''Ještě než dneska začneme číst, potřebuju, abyste mi s něčím pomohly'', začala jsem. 

''Liam, který vám sem taky chodí předčítat, je v nemocnici''

''A co se mu stalo?'', zeptala se malá Lily. 

''Měl takovou nehodu, je v pořádku, jen si ho tam páni doktoři chtějí nechat, aby ho měli pod kontrolou, víte'', usmála jsem se. Děti kývaly hlavičkami a sledovaly mě. 

''Řekla jsem si, že by mu mohlo udělat radost, když byste ho pozdravily do videa. Po dneším předčítání bych za ním přišla a video mu ukázala. Tak co, souhlasíte?''

''Anoo!'', vykřikly děti. 

''Tak dobře, připravte se'', vytáhla jsem si z kabelky mobil a zapnula kameru. 

''Když na vás ukážu palec nahoru, znamená to, že nahrávám'', řekla jsem, přičemž všechny děti kývaly a usmívaly se od ucha k ucha. Je to skvělý, jakou radost mají. Myslím, že Liam bude mít taky radost. Určitě. 

Když jsem ukázala palec nahoru a začala točit, děti začaly Liama zdravit, pozbuzovat ho a říkat mu, jak jim chybí. Bylo to dokonalé. Celou dobu jsem se usmívala jako idiot.

 ***

Zastavila jsem, pár ulic před nemocnicí, u Starbucks, zamkla auto a šla dovnitř. Jen co jsem otevřela dveře, nasála jsem vůni kávy. Stoupla jsem si do fronty a počkala, až na mě přijde řada. 

''Dobrý den'', řekli jsme se slečnou za pultem zároveň, čemuž jsme se zasmály. 

''Co si budete přát?'', zeptala se mě. Vypadala sympaticky. Měla krásné dlouhé blonďaté vlasy a na tváři jí pohrával úsměv. Jmenovala se Molly, což jsem poznala z jmenovky na tričku. 

''2x velké karamelové frappuccino'', řekla jsem. 

''Dobře. Jména?''

''Mitchie a Liam''

''Počkejte si prosím vedle'', řekla s úsměvem. Kývla jsem a postavila se k lidem, kteří zřejmně taky čekali na svoje objednávky. Po chvíli čekání jsem si vzala svoje dva kelímky kávy a odešla zpátky do auta. 

Běham pár minut jsem zastavovala na parkovišti v nemocnici. Vzala jsem si tašku a kávy, zamkla jsem auto a šla do velké budovy. Tentokrát jsem si už cestu za Liamem pamatovala, takže jsem za chvíli klepala na dveře od jeho pokoje. Když jsem uslyšela slovo Dále, otevřela jsem dveře a vešla dovnitř. 

''Mitchiie'', usmál se Liam.

''Ahoj'', uculila jsem se, zavřela jsem dveře a šla k Liamovi. Natáhla jsem se k němu a on mě vtiskl do objetí. Nasála jsem jeho vůni a spokojeně vydechla.

''Tak kdy tě pustí domů?'', zeptala jsem se, když jsem si sedla na židli vedle jeho postele.

''Vůbec nevím, ale myslím, že dřív jak za 5 dní to nebude. Prý si mě tu musí nechat na pozorování, protože se bojí, že kdybych šel domů, nastaly by nějaké komplikace nebo co'', vzdychl si.

''Už mě to tu nebaví. Jen tady ležím a nudím se''

''Budu se snažit se za tebou každý den alespoň na chvíli dostat'' 

''To nemusíš Mitchie'', pousmál se. 

''Ale jo, musím. Přece jenom, ležíš tady kvůli mně a Zaynovi'', řekla jsem, přičemž jsem si vzpomněla na tu ráno, na to, jak jsme Liama srazili. Naskočila mi husí kůže, Liam si toho všiml a chytil mě za ruku. 

''Netrap se Mitchie, pár dní tady ležet zvládnu''

''Jo, málem jsem zapomněla!'', vyjekla jsem, až se Liam trošku otřepal. Podala jsem mu kelímek s karamelovým frappuccinem, přičemž jsem si ten svůj dala na stolek vedle mně. 

''Od včerejšího večera mám na něj chuť. Ty jsi fakt úžasná Mitchie!'', řekl. 

''Tak to jsem se trefila'', zazubila jsem se.

Omlouvám se za krátky díll, ale chtěla jsem vám alespoň něco přidat, když už tady tak dlouho nic nebylo. Během tohohle týdne vám přidám další, určitě delší, slibuju!:-)