II. Kafe

2K 128 7
                                    


Ležel jsem hlavou zabořenou v polštáři. Nevěřícně jsem se díval na zprávu, která mi přišla.

,,Ačkooo jakp Ackrrrrmeen," protočil jsem nad tím oči.

Člověk jako je on, tak dominantní, rozumný a v celku pohledný, se zřejmě někdy chová, jak idiot.

,,Levi jsi opilý. Nech toho a napiš mi zítra ráno," ať tu aspoň mezi námi je někdo rozumný.

,,Jasdxyyy," Ježiši Kriste, ty to vidíš.

Kolik toho vypil? Co mi chtěl sdělit, krom "zašifrované" zprávy s otázkou, jestli nechci někdy ven. Tak mlčenlivý člověk, jako on a tohle dělá? Ach, jo s ním.
Popadnu telefon a napíšu ještě Mikase.

,,Už jsem doma. Nemusíš se bát."

Chvilku na to mi přišla zpráva od ní.

,,Už jsem ti chtěla volat, Erene. Co doma? Dobrý?"

,,Jo, všechno v pořádku," nechci ji nic říkat o Levim nebo o rozhovoru s tátou.
Leviho by seřvala za to, že je nevychované prase a tak dále, s mým tátou by si pak lámala hlavu. Akorát bych ji zatěžoval.

,,Dobře miláčku. Jdu už spát, jsem úplně vyčerpaná. Tak dobrou noc."

Než jsem stihl odepsat, objevilo se mi na obrazovce číslo, ze kterého mi psal Levi. Zvedl jsem to.

,,Ano?" řekl jsem do telefonu.

,,Spratku, kde jsi?" ozval se opilí Levi.

,,Doma vždyť jsem se s tebou loučil, když jsme odcházeli z baru. Akorát jdu spát a ty by jsi měl jít taky."

,,Neporoučej mi. Mám vlastní hlavu," zněl naštvaně, ale furt opile.

,,Dobrou," a položil jsem telefon. Já jsem naštvaný? Proč kurva?

Odepsal jsem Mikase, odložil telefon a lehl jsem si. Měl jsem hlavu po dnešku tak těžkou, že mi to nedalo a hned jsem usnul.

O týden později...

,,Armineee! Mně se fakt nikam nechce. Chci si užít poslední den volna v posteli, než zas půjdem do školy," a nepříjemně jsem povzdechl.

Zas mě chce někam táhnout. Od té doby co jsme byli naposled v baru, jsem strávil celé dny doma. Koukal jsem na Netflix a zkouknul pár filmů. Mikasa mě tu párkrát navštívila, ale stejně se tu nudila a po chvilce vždy odcházela. Levi se mi neozýval, ani na moje zprávy, kde jsem mu psal, ať se sejdeme. Prostě nic, ani ťuk.

,,Notak Erene. Nebudem skotačit, jak dětska. Půjdem se jen projít do města, a když tak se stavíme na kafe nebo jídlo. Zvu tě," on věděl, jak na mě. Kafe a ani jídlo neodmítnu.

,,Dobře. Tak za 20 minut u mě."

,,Super! Budu tam," a položil hovor.

Dal jsem si rychlou sprchu, navoněl a šel si vybrat nějaké oblečení. Dnes to vidím na modré jeany a bílé triko. Moc se mi s oblečením patlat nechce. Hodím přes sebe  aspoň černou rozepnutou mikinu. Peněženku, klíče a telefon si dám do kapes. Šel jsem dolů se obouvat.

,,Tati, jdu ven s Arminem. Nevím jak dorazím."

,,Jasně, ale moc se neflákej, zítra máš školu."

,,Jo, jo! Tak zatím ahoj."

,,Ahoj."

Armin tu už na mě čekal. Ví, jak nesnáším na někoho čekat.

,,Jdem?" zeptal se Armin.

,,Jep," a vydali jsme se do nedalekého města pěšky. Zas tak daleko to není.

Procházeli jsme hlavní ulicí města a koukali ze strany na stranu a hledali nějaké místo, kam si sednout. Spatřili jsme vhodnou restauraci na menší oběd. Šli jsme tam a sedli na místo pro dva. Přišel za námi číšník.

,,Dobrý den, co si budete přát?"

Armin se ozve a řekne:,,Dobrý den, poprosíme zatím jen obyčejnou vodu."

,,Dobře. Tady máte jídelní lístky. Hned budu u Vás," podal nám lístky a odešel.

,,Objednal jsem vodu, stejně si pak dáme kafe," ujistil mě.

,,V pořádku. Co si teda dáme? Já bych se dal něco menšího."

,,Hele já taky, ale na salát fakt chuď nemám."

,,Já to vidím na nějaký, těstovinový salát s kuřecím," podíval jsem si na zamýšleného Armina, který nad tím zřejmě taky uvažoval.

,,Jo tak si to dám taky," nevypadal moc nadšeně, ale není toho tu moc na výběr.

Odložili jsme jídelní lístky. Armin se na mě tak podíval. Hledal na co se zeptat, jak jinak, že?

,,Tak co ta Mikasa?" věděl o tom všem co k ní cítím. Potřeboval jsem se svěřit.

,,Nevím. Přes týden jsem přemýšlel, jak mi s ní je a jaké ve mě vyvolává pocity."

,,Aaa?" byla z něj slyšet zvědavost.

,,Musím to s ní ukončit. Není to opětované a tím pádem zbytečné. Lepší bylo, když jsme byli kamarádi," z naší konverzace nás vyrušil číšník.

,,Tak co to bude?"

,,Dvakrát těstovinový salát s kuřecím, bych poprosil," řekl jsem.

,,Dobře. Hned to bude."

Odešel a uvědomil jsem si, jak se na mě Armin celou dobu koukal. Byl zaskočený.

,,A kdy to uděláš?"

,,Nemám tušení. Co nejdřív," řekl jsem s obavou v hlase.

,,Hele strach mít nemusíš. Pochybuju, že by ti Mikasa po tom ublížila fyzicky."

,,Jo. Já vím."

,,Tak to budeš single," uchechtl se nad tím, ,,to abych ti začal hledat další holku."

,,Ne díky. Mě to teď stačilo a chci na chvíli klid od vztahů," zasmál jsem se taky.

Přišel už číšník. Netrvalo mu to ani dlouho. Což se divím, když na jídlo obvykle čekám skoro i hodinu. Dojedli jsme, Armin zaplatil za nás oba a šli jsme hledat kavárnu.
Po asi 10 minutách hledání jsme našli kavárnu. Byla dělaná v takovém starším stylu.
Moc se mi líbila. Vypadala útulně a rozhodně stála za to jí navštívit. Vešli jsme a hned mě ovanula vůně kávy, čajů a zákusků. Všude bylo plno, tak jsme si sedli na místo pro čtyři lidi. Není divu, že to tu je přecpaný.

,,Krásný den přeji. Copak to dneska bude?" uvítal nás milý starý pán v bílé zástěře. Vypadal spíš na někoho, kdo dělá za pultem.

,,Dobrý den, poprosil bych tu vaši specialitu Cappuccino Caramel," aha, tak Armin už si stihnul přečíst menu.

,,A co Vy, mladý muži?"

,,Tak já bych poprosil to samé co tady mladý pán naproti," zasmál jsem se a poukázal na Armina.

,,Hned Vám to číšník přinese," usmál se od ucha k uchu a odešel s naší objednávkou za pult.

,,Pěkné místo. Nemyslíš?" zeptal jsem se Armina.

,,To teda jo. Zavítáme sem určitě ještě někdy."

,,Určitě. Zítra škola co?" Arminovi z toho klesl hlas. Ví, že zase pár měsíců mučení, čeká přesně před námi, jako procházka peklem.

,,Ne asi. Fakt se mi tam nechce a už vůbec ne, když to Mikase řeknu. Vidím úplně ty její pohledy a nepříjemné lepení stále na mě," se vší upřímností jsem šel ven. Armin byl na to zvyklí a i rad, že se mu takhle svěřuju.

,,To naprosto chápu. Neboj máš furt mě," řekl komicky a s nadšením.

,,Však já vím," ze srandy jsem mu poslal vzdušnou pusu. Většinou si děláme takhle srandu a baví nás to.

Najednou zpatřím Leviho. Ztuhnul jsem. On zřejmě taky, vypadal stejně překvapeně, jako já. Nesl...kávy? On tu pracuje? A proč mi tolik tluče srdce?

,,Ahoj Levi," řekl Armin. Zřejmě si této naší atmosféry nevšiml.

,,Ahoj Armine. Vy jste si objednali to cappuccino?" a obětoval pohled Arminovi.

,,Jop," a usmál se na něj.

Levi mu úsměv neobětoval. Podával Arminovi kafe. Bral ho za ucho. Nikdy tak kafe, ale spíš čaj v jeho případě, nedrží. Všimli si toho všichni na škole a nikdo nechápal proč. Pak podával kafe mě. Opět ho bral za ucho. Najednou uvšak cítím na sobě vroucí tekutinu. Vidím padat hrnek na zem. Rozbije se na několik střepů. A já? Běžím na záchod se okamžitě schladit.
Za sebou slyším nadávajícího Leviho. Celé moje bílé triko je poseté hnědými skvrnami od kávy. Chladím se studenou vodou z kohoutku. Všimnu si, že mám i jeany od kávy.
Najednou slyším dveře. Dívám se ke dveřím a tam stojí Levi s hadrem.

,,Vážně moc promiň. Nechtěl jsem to vylít. Už se mi tohle jednou stalo, proto taky držím radši šálek za část, kde se pije," aha, tak proto. Možná bych tuhle metodu měl začít taky používat, ,,šálky tady v kavárně jsou taky už pěkně staré. Chcem to tu nechat v tom starším stylu a proto nemáme nové. Z hygienických důvodů to musíme držet za ucho," valil na mě jednu větu za druhou.

Přestal jsem vnímat mírně popálené břicho. Všiml si někdo těch jeho krásných havraních vlasů? Jeho očí? Jeho malé a zároveň roztomilé výšky? Erene! Kde jsi! Aha, tady! Můžeš odpovědět aspoň něco? Díval se na mě. Pozoroval co se děje s každou částí mého těla.

,,Jo v pohodě. Levi," aspoň něco jsem ze sebe dostal.

,,Ukaž," a popadal mě za triko. Začal s ním hadříkem přejíždět po triku.

,,Nejde to dolů," dodal.

,,To nev..." vyrušil mě a sáhl mi pod triko. Měl studené ruce.
Triko si položil na ruku, aby měl pevnou plochu na umytí trika. Párkrát se mého břicha dotkl. Začal jsem mít motýlky v břiše. Jeho dotek i přes ty studené ruce pálil, jak oheň. Dalo by se říct, že jsem si ty malé doteky užíval? Mě se to fakt líbilo? Je se mnou něco v nepořádku?

,,Kurva nejde to dolů. Fakt moc promiň Erene," vyrušil mě z myšlenek. Šel z něj cítit smutek. Proč? Neudělal to schválně a není to nějak vážná věc.

,,Nevadí Le..." zas mě vyrušil.

,,Vyperu ti ho. Nesnesu, kdybys to umyl místo mě. Je to moje špína," vypadal víc uklidněně, ale na tváři nedal nic znát.

,,Ne Levi. To je fakt dobrý," ujišťoval jsem ho.

,,Do prdele spratku. Dej mi to triko. Přinesu ti ho zítra do školy," byl naštvaný a na to, jak je malý, jsem se ho upřímně začal trochu bát.

,,Dobře, dobře," řekl jsem v klidu.

Sundal jsem mikinu, která zůstala poměrně nedotčena. Začal jsem svlékat triko a došlo mi, že je tam stále Levi. Podíval jsem se na něj a sledoval mě. Hodně pečlivě sledoval, když si všiml, že ho vidím, odvrátil hlavu ode mě. Uchechtl jsem se. Podal jsem mu triko.
Vzal si ho a mírným pohledem se na mě podíval. Si myslí, že ho nevidím? Začal jsem si oblékat mikinu.

,,Do prdele!" Zařval.

,,Co se děje?"

,,Máš špinavé i kalhoty," ukázal na kalhoty.

Klekl si a začal mi hadrem otírat i skvrny na jeanech. To mě překvapilo. Začnu ho pozorovat a soustředil se plně na to co děla. Do prdele. Kurva. Otřel se mi hadrem přes jeany o rozkrok. Trochu jsem zasténal. Zřejmě si uvědomil, co dělá a hned odstoupil. Začal jsem mít narudlý obličej. Bylo trapné ticho. Snažil jsem se najít nějaká slova.

,,Levi. Před týdnem jsi mi psal i volal, že bychom se sešli. Pak jsem ti psal, že můžem, ale neodepisoval jsi. Proč?"

,,Moc si toho z té noci nepamatuju. Promiň," jasné a jednoduché.

,,Kolik jsi toho vypil?"

,,Nevím," odpověděl chladně.

,,A vůbec. Ty takový slušný člověk a tak pije?"

,,Běž už. Triko ti přinesu zítra do školy, jak jsem řekl," byl naštvaný? Rozrušený? Nevím.

Šel jsem, jak řekl. Ani jsme se nerozloučili a ani jsem nepoděkoval. Vyšel jsem  ze záchodů a podíval se k našemu stolu.
Naproti Arminovi seděla Mikasa. Mám jí to říct teď? Je to správná chvíle?

Chtěný ~ Levi x ErenKde žijí příběhy. Začni objevovat