𝕭𝖚𝖓𝖓𝖞 𝕶𝖎𝖑𝖑𝖊𝖗? /VKOOK /

🙃7🙃

Probudil mě nějaký rámus. Pomalu jsem otevřel oči a podíval se na digitální hodiny kde bylo 4:47
Pomalu jsem se odkryl a potichoučku se vydal ke dveřím. Pomalu jsem otevřel, nikde nikdo. Kráčel jsem si to do kuchyně. Nikdo tady není, ale uslyšel jsem nějaký křik? Asi? Víc jsem se zaposlouchal.

,,Ne prosím!" byl to ženský hlas. Ten jsem už někde slyšel... Ale kde? Jde to od sklepa. Rychle jsem se tam vydal, samozřejmě jsem se snažil potichu. Vzal jsem za kliku a bylo naštěstí odemčeno. Proč by taky zamykal když si myslí že spím. Zavřel jsem za sebou a pomalu šel po schodech.

Vykoukl jsem z rohu. Bože. T...to je moje máma! Ta která mě vyhodila z domu! Ale pořád ji mám rád! Proč je svázaná na židli ve sklepě! A proč na ní míří pistolí! ,,Puste mě! Nic sem neudělala!" Jk se jen zasmál a pistol ji dal k hlavě. ,,Chcípneš! Zabila si mi rodinu! A kdybych Taehyunga tehdy nezachranil byl by mrtvej!" úplně jsem ztuhl. COŽE? Moje matka zabila jeho rodinu?! A já málem umřel?! A on mě zachránil?! Takže se musíme znát... Ale já si nic takového nepamatuji.

,,Adios ty svině" máčkl spoušť a matce kulka proletěla skrz čelo. Bože! Začali mi téct slzy, bohužel jsem vzlykl nahlas, takže se Jk otočil.  ,,Co tu děláš!!" mám z něho strach. Rychle jsem běžel po schodech, běžel do obýváku a hledal východ. Já jsem debil! Vchodové dveře jsou na chodbě! Rychle jsem běžel chodbou. Vzal jsem za kliku vchodových dveří, ale byly zamčený! Kurva! Pořád jsem tahal za kliku. Otevřete se!

Slyšel jsem za sebou kroky. Otočil jsem se a viděl nasraného Bunnyho. To není dobré... Ale vůbec ne.
Silou mě přirazil ke zdi, ruku dal k mé hlavě. Já jsme jen brečel a klepal se.
,,P...prosim neublížuj mi.." druhou rukou mě pevně chytil za bradu. Bolelo to, má velkou sílu, to se musí uznat. Rozhodně větší než já..

,,Cos tam dělal ty hajzle!?" tak strašně se ho bojím, ublíží mi zase? Chci aby byl zas hodný. Hajzle? Zesmutněl jsem. ,,Neumíš mluvit?!" dal mi tak velkou facku, že jsem si myslel, že moje hlava odletěla někam do Ruska. Teď sem se rozbrečel víc. Chytl jsem se za bolavou tvář a sledoval ho.

,,J..ja nechtěl a...ale slyšel j..jsem rámus" řekl jsem mezi vzlyky. Musí mě furt bít? ,,A to jako se tam vydáš?! Dovolil ti to někdo?! Abys mi tady lezl po baráku a chodil všude kde něco slyšíš?!" měl jsem zůstat v posteli. Měl jsem to nechat být! Proč jsem tam šel!
,,Promiň" zašeptal jsem. Jk si povzdechl a vazl mě do náruče.

Automaticky jsem ho chytil okolo krku. Měl jsem divný pocit když sem byl na něj nalepený. Pořád jsem brečel. Zabil moji matku. To byl jediný člen mé rodiny. Teď už mám jen nejlepšího kamaráda. Jina. Ale co když na mě už zapomněl? Rozbrečel jsem se na plno.

Jk mě položil na postel a sedl si vedle mě. Klepal jsem se a trhaně jsem se nadechoval. ,,Nebreč" řekl bez lítosti.  ,,Z..zabil si mi mámu" něco si pod maskou zamumlal. ,,TAKHLE TO MĚLO BÝT! A JESTLI MĚ BUDEŠ SRÁT! ZABIJU TĚ TAKY!" vzal jsem si rychle deku a schoval se pod ní. Teď na mě nemůže, moje deka mě ochrání.

Jk moji deku odhodil až někam ke stolu. Nahlas jsem polkl. ,,Budeš mě poslouchat! A od dneška to budeš mít těžký! Budeš mi říkat pane! A jestli ne! Bude tě čekat trest! A jestli neposlechneš. Můžeš třeba počítat i se smrtí!" tohle mě už dostalo. Je magor. Je to blázen! Psychopat! Já nevím co ještě všechno!

,,A teď spi." zvedl se a šel pryč ale cestou ještě si neodpustil nějakou tu urážku. ,,špíno" a zamkl mě v pokoji.
Po slovu 'špíno' jsem přestal vnímat.
Vážně jsem špína. Začal jsem znova brečet. ,,Jine! Pomoc mi!" začel jsem se tahat za vlasy. Chovám se jak blázen. Rychle jsem se zvedl a běžel k oknu. Tyhle okna nejsou otevřít nebo co?! Byla nějak zaseknutá. Běžel jsem ke dveřím, vím že jsou zamčené ale co když? Začel jsem tahat za kliku, busit do dveří, dokonce i kopat. Ale nic.

,,Ty magore! Pusť mě! Jsi nemocnej!"
V hluboko mysli jsem se modlil aby to neslyšel. A ani neslyšel.. Protože nepřišel. Je to hajzl! Zabil mi mámu! Ubližuje mi! Dělá ze mě~ vlastně nic...
Jsem špína.. Překážím tady. Měl bych to asi Jk ulehčit.

Sedl jsem si ke stolu, vzal jsem ze šuplíku papír a tužku. Začal jsem psát.

KOOKIE:

Radči jsem ho zamkl. Je to hovado. Nasral mě debil. Sednul jsem si na gauč a sledoval televizi, která nebyla zapnuta. "Ty magore! Pusť mě! Jsi nemocnej!" chtěl jsem mu jít rozbít hubu! Ale krotil jsem se. Já mu dám magor! Jediný kdo je tu magor je on! Jeho matka byla svině. Zasloužila si to.
A Jin půjde na řadu. Ten zdechne.

Udělal jsem si nějaký to jídlo.
V klídku jsem si to snědl a šel se podívat na Taeho. Došel jsem ke dveřím a dal k nim hlavu jestli něco neslyším. Nic. Ticho. Odemkl jsem a vešel. Kde je?! Všiml jsem si papíru přede mnou na zemi. Sebral jsem ho a začal číst.

Ahoj Bunny.. Už to na mě zase dopadlo ale ty nemůžeš vědět oč de..
Zbil jsi mojeho posledního člena rodiny.. Teď nemám nikoho. Možná jen Jina, ale bůh ví jestli na mě nezapomněl. Jak si mi řekl že jsem špína... Ranilo mě to, tak moc mě to ranilo bunny!
Byl jsem šikanováný a tohle mi říkali pořád.
Řezal jsem se... Protože jsem se nesnášel, nesnáším se. Tak moc!
Říkal jsi moji mamce než si ji zabil, že jsi mi zachránil život.
Nic si takového nepamatuji bunny. Kdo jsi? A proč máš tu masku? Proč si ji nesundáš?
POKUD abych tě pak někde nebonzl? A jak? Přeci se od tud nedostanu.
Řekni Jinovi že moc děkuju a že ho mám rád.
Dávám velký zbohem ❤️

~Tae

Vykulil jsem oči. Dělá si prdel že jo!? Papír jsem dal do kapsy od  mikiny. Rozhlížel se. Kde je?! ,,Taehyungu! Kde jsi!" byl jsem naštvaný ale i nervózní. Bál jsem se co udělal za debilovinu. Moje oči se zasekli na dveřích. No jasně! Rychle jsem se přesunul ke dveřím a otevřel je.

To co jsem viděl mě zabolelo. Tae ležel ve vaně. Z ruky mu tekla krev. ,,Taehyungu!" rychle jsem se k němu přesunul. ,,Slyšíš mě?! Otevři oči! Poslechni mě!" dával jsem mu facky, ale jemný aby se probral. Rychle jsem se zvedl a ze skříňky jsem bral potřebné věci.

Rychle jsem mu ošetřil řezné rány a pořádně zavázal obvazem. ,,Tae! Ty kretene! Co tě to napadlo!" dýchá, ale pomaleji. ,,Tae..." nevím co to semnou je.. Najednou jsem cítil lítost.. Vzal jsem ho do náruče. Šel jsem sním do postele a pořádně ho přikryl. Vlezl jsem si k němu, svou ruku jsem přehodil přes jeho bok. ,,Slyšíš mě? Proč si to udělal... JA to tak nemyslel Tae" teď jsem si to nehorázně vyčítal.

První věc co jsem si kdy vyčítal. To kvůli mě se chtěl zabít.. Povzdechl jsem si.

Taehyung:

Strašně mě bolí ruka. Pomalu jsem otevřel oči. Naskytl se mi pohled na spícího Jk. Co tu dělám? Ruku měl na mém boku. Měl na sobě stále masku.
Mám šanci ho odhalit. Svou zdravou ruku jsem opatrně přibližovat k jeho masce. Ještě kousek a odhalím ho.
Rychle mi chytl ruku. ,,Tae.. Ne" jak to? Vždyť spal! Zvedl hlavu a díval se na mě. Pustil mi ruku. Ruku jsem dal zase zpět pod deku.

,,Tae.. Promiň. Proč si to udělala? Si normální?" spustily se mi slzy. Tak strašně mi bylo všechno líto. ,,Neplakej Tae" šlo slyšet že je smutný? Najednou? Před chvílí by mě ještě zabil a teď? Nevyznám se v něm.
Začel mi palci utírat slzy. Díval jsem se na jeho králičí masku. ,,Budu si tě hlídat..." prsty mi zajel do vlasů a masíroval. Zavřel jsem oči protože to bylo příjemný. ,,Tohle už nikdy nebudeš dělat, ano?"

,,A...ano pane" mám pořád z něho strach. Každou chvíli se může naštvat a zabít mě. ,,Tae.. Neříkej mi tak.. Byl jsem naštvaný, pane mi budeš říkat jen když přijede Monster killer, ju?"
Monster killer? Další vrah? A on je zase bunny killer. ,,Dobře" jemně jsem se usmál. A nevím proč.