Girl with guitar

7.kapitola- setkání na mole

Ze školy jsem šla rovnou domů, když jsem dorazila, slyšela jsem jak se rodiče hádají. Nechtěla jsem poslouchat ale zaslechla jsem svoje jméno a tak jsem se zaposlouchala.

M=máma
T=táta

M:,, Jde to s ní od desíti k pěti, čím dál častěji chodí domů pozdě, bez toho aby napsala. Má horší známky a vůbec s námi nemluví. A ty se o ní vůbec nestaráš chodíš z práce v noci a ráno zase zmizíš to není normální a teď chceš odletět na měsíc do Kalifornie na pracovní seminář?!! "

T:,, Zlato já tam musím a pracuji tak hodně jen abych vám zařídil tohle všechno, a abych si pak mohl vzít volno na naší dovolenou. Dělám to hlavě pro Skylar, aby mohla mít tu nejlepší zdravotní péči. A Skylar je v pořádku, však se směje, sem tam se s námi pohádá, ale je v pubertě to je normální i s Kylem se hádáme. Nech Sky taky trochu volnosti. "

M: ,,Ale ona nemůže jen tak přijít pozdě nebo se vykašlat na školu. Teď už to nemůžeme svádět na šok z té nehody. To se dalo čekat pár měsíců po té nehodě, ale ne o dva roky později, a tvůj syn si bez dovolení půjčil auto, a měl další problém ve škole. Mám pocit, že naše děti se nám vymykají. A hlavně Sky je úplně jiná, poslední dobou, nelíbí se mi to. "

T: ,,Já na tohle nemám, děláš jako bych za všechno mohl já, a to nemůžu. Tak se uklidni dej si víno a promluv si s Kylem i se Sky jako s dospělými."

Po tomhle už jsem nepotřebovala slyšet víc otočila jsem se na chodbě a odešla z domu. Dala jsem si sluchátka do uší a zamířila jsem pro kávu a moje nejoblíbenější cookies. Po patnácti minutách rychlé chůze jsem byla v kavárně.

Očima jsem hledala Coula, ale ten tu dnes nebyl. Ale za to tu byla Scharllote a její kamarádka. Takže jsem tu nechtěla ztrácet čas a po koupení kávy jsem si šla sednout do parku. Posadila jsem se otevřela notebook a začala jsem si dělat projekt do školy. Po hodině posedávání pití kávy a dělání projektu jsem notebook zaklapla nosila jsem ho do školy líp se mi tak zapisovali poznámky.

Pozorovala jsem okolí, bylo tam několik dětí co běhali kolem piknikového stolu u kterého seděli nejspíš jejich rodiče. Na samostatné lavičce u chodníku, který vedl středem parku seděl starý pár. A na dost skryté lavičce v celkem temném a skrytém koutu parku seděla skupinka kluků a holek. Kteří kouřil a postrkovali se.

Nevypadali moc přátelsky, a když jeden z nich zachytil můj pohled zamračil se a ukázal mi pěst, chtěl mě asi vyděsit, radši jsem se otočila zpět ke svým věcem a vytáhla jsem si skicák a tužku. Začala jsem si bezmyšlenkovitě čmárat a vznikli z toho oči a úsměv mě známé oči i úsměv. Ale znala jsem je jen málo a tak jim něco chybělo. Myslím, že nějaká ta jiskra, kterou jen tak nenakreslíte. Byli to Coulovi oči i jeho úsměv nevím jak, ale vryl se mi do paměti už po našich dvou setkáních.
Nakonec jsem se zvedla a rozhodla se jít domů.

Doma..
Vešla jsem do dveří a už jsem neslyšela hádku. Zabouchla jsem dveře a z kuchyně se ozval mamin hlas.,, Ahoj Sky to jsi skončila tak dlouho? " otázala se a vyšla z kuchyně.
,, Ještě jsem se zastavila v knihovně." zalhala jsem, protože jsem jí nemohla říct o tom, že jsem slyšela jejich hádku a tak jsem radši šla. Nahodila jsem důvěryhodný úsměv a máma nic nepoznala.

V pokoji jsem sebou plácla na postel a odmítala cokoliv dělat. Musela jsem si však připravit věci na zítra a píchnout si injekci která by měla zmírnit bolest a křeč v zápěstí.

Po celém domě se konečně zhaslo a hlasy utichly a já se vydala na svojí únikovou misi. Kterou jsem uskutečňovala čím dál častěji.
Otevřela jsem okno, přelezla parapet a došla po římse ke střeše garáže. Z té jsem lezla po zarostlém žebříku přidělanému ke zdi.

Procházela jsem ztichlými ulicemi kterými se proháněl jen vítr. Sem tam zavadil o nějakou ceduli nebo listy stromů a dodal k tomu všemu zvuky jak z hororu. Mě se to však líbilo připadala jsem si zase jednou volná.

Došla jsem ke svému molu, kde jsem poprvé hrála na kytaru. Pousmála jsem se nad vzpomínkou mého prvního hraní a málem jsem spadla do vody, jak jsem se rozjela. Skákala jsem s kytarou v ruce. Cítila jsem jemný vánek, jak mě lochtá po tvářích a vlny naráželi pravidelně do mola a vytvářeli, tak dokonalou atmosféru.

Posadila jsem se, tak že jsem spustila nohy dolů z mola. Otevřela jsem svůj sešit do kterého si zapisuji slova k písničkám a nechala jsem se unášet zvuky kolem mě, a vůní slané vody.

Bylo mi skvěle a konečně jsem dopsala písničku a tak jsem si jí začala zpívat jestli to zní dobře. Když najednou k mému zpěvu někdo přidal kytaru. Zvedla jsem se a otočila jenže jsem si neuvědomila, že za mnou molo končí. Nebýt černovlasého kluka, který mě chytil za ruku, tak jsem skončila ve vodě.

,, Coul mě zachytil a přitáhl si mě k sobě, tak blízko, že jsem mohla cítit jeho dech. Měsíční světlo nasvěcovalo jeho tvář a dělalo jí to ještě hezčí než normálně. Náš oční kontakt trval opravdu dlouho a já se cítila jakoby všechno kolem nás zmizelo. Po chvíli odstoupil a přejel si rukou po zátylku.

Pak jsem si ho projela pohledem a všimla jsem si jeho nádherné tmavě hnědé kytary. Přejela jsem rukou po strunách a do očí se mi nahrnuly slzy, ale rychle jsem je zahnala, aby Coul neviděl jak brečím. 

Moje přemýšlení přerušil Coulův hlas.
,, Nechtěl jsem tě rušit, ale zpíváš moc krásně a tak jsem tě chtěl doprovodit na kytaru...už asi půjdu nechci tě rušit. Jen by jsi měla víc přidat ve výškách." pak se usmál a dal se na odchod.

,,Cože?! A ty jsi jako nějaký expert na zpěv nebo co?" dala jsem si ruce v bok  a nadzvedla jsem jedno obočí. Pobaveně se ušklíbl.,, Ale přece by ses neurazila. Já myslel, že snášíš kritiku trochu líp."

,,A já si myslela, že jsi jen nešikovný kluk co vráží do holek, aby s nimi mohl mluvit. Ale jak se zdá jsi i celkem dobrý kytarista. Ještě něčím mě překvapíš?" vítězně jsem se usmála, protože to chvíli vypadalo že neví co má říct, ale opravdu to tak jen vypadalo.

,,Celkem dobrý? Tak poslouchej."
Začal hrát písničku z pirátů z karibiku a mě spadla brada, ale nenechala jsem se vyvézt z míry čekala jsem na tu chvíli kdy... Ano pokazil to, jak jsem si myslela. Vím jak je těžké tohle zahrát taky jsem to zkoušela a chtěla jsem po 1000 pokusu kytaru rozbít, nakonec se tak nestalo, protože kytara je pro mě opravdu moc důležitá.

,,No tak co říkáš?" ušklíbl se a myslel si že vyhrál. Ale já mu tu výhru nechtěla dopřát.,, Pořád říkám celkem dobrý." ušklíbla jsem se stejně vítězně jako on.

Co se to tu děje? Coul hraje na kytaru? To je docela překvapivé. Sky prostě utíká z domu a její rodiče? No tak to je třešnička na dortu. Ani jeden jí úplně nechápe. Našla si místo, kde si může dělat co chce, ale přišel narušitel v podobě Coula. No uvidíme co se tam bude dít dál. :D

Napište mi jak se vám zatím příběh líbí. Přeji hezký den a Napřečtenou! :D