Girl with guitar

38.kapitola - šití

,, Vím, že jsou hnusné a pochopím pokud mi to nebudeš...." nedokončil větu, protože jsem mu po zádech přejela rukou. ,,Moc ráda ti to zašiju. A nevadí mi ty jizvy a nepřijdou mi hnusný. Chceš vědět proč?" zvedl hlavu a pomalu přikývl.

,, Tvoje jizvy připomínají, jak byl konec hodně blízko, jak tvé sebevědomí zůstalo nízko. Jsou to vzpomínky co zkoušíš skrýt, ale musíš s nimi žít. Je to připomínka toho, že jsi chtěl pomoct. Nemusíš se za ně stydět je to tvojí součástí. Jsi to ty." malinko jsem se usmála a začala jsem se věnovat ráně na jeho zádech. Vyčistila jsem mu to desinfekcí. Znatelně sebou cukl a sykl bolestí.,, V klidu, až to budu šít nesmíš sebou házet." Podíval se na mě a přikývl.

Coul

Ona je úžasná. Nechápu, jak jsem mohl být takový idiot. Neměl jsem hned utéct z té nemocnice měl jsem jí vyslechnout. Ona právě řekla, že se za svoje jizvy stydět nemusím, protože jsou získané za záchranu rodičů. Miluju jí ona je opravdu úplně jiná než ty se kterými jsem byl ona se neštítí mých jizev neudělala to klasický. 'Fuj vezmi si tričko to je nechutný.' Nechci o ní přijít hlavně jí nesmím říct to s těmi závody to by mi neodpustila nebo by to nepochopila.

Skylar

,, Teď pozor štípne to." začala jsem šít malinko sebou škubl. Tak jsem jehlu rychle protáhla a snažila jsem se ho uklidnit. Položila jsem mu dlaň na záda a řekla jsem.,, V klidu. Říkal jsi, že máš bratra kolik mu je?" snažila jsem se odvést jeho pozornost.,, Teď mu bylo 10 a jmenuje se Sam, má rád dinosaury a žije s babičkou." podíval se na fotku co stála na nočním stolku.

Byl na ní on a malý tmavovlasý chlapec co mu seděl na ramenou. Měl Coulův úsměv i jeho oči. Byla to jeho malinká kopie.,, Určitě je moc milý a má tě rád." usmál se a podíval se na okno před sebou.,, Jo je moc milý mám ho moc rád, kromě mě a babičky nikoho nemá." došila jsem. ,,Tak mám jednu otázku, proč nemůžeš jít do nemocnice? Zašili by ti to tam líp a rychleji. Kvůli bratrovi by jsi měl mít rozum."

,, Ale já rozum mám, jen vím, že by mě tam našli a to by nebylo dobrý. Rád bych ti to vysvětlil, ale nemůžu až to bude bezpečný tak ti slibuju, že ti to povím" naštvaně jsem se na něj podívala.,, Víš co, mě je to jedno jen mysli na brášku. Hotovo. "

,, Děkuju jsi skvělá moc jsi mi pomohla opravdu." otočil se ke mě čelem. Šlo na něm vidět, že ho bolí opravdu každý pohyb. Bylo mi ho líto, ale zároveň jsem na něj byla naštvaná, že se zase pral. ,,Tak já už asi půjdu." zvedla jsem se s lékárničkou v ruce a odnesla jsem jí zpět do šuplíku. Ještě jsem se vrátila k němu a prohlídla jsem si ho. Měl po celém těle modřiny a největší měl asi na žebrech opět. Tentokrát ovšem vypadala mnohem hůř než minule.

Pak jsem si všimla jeho tetování na rameni. Byli to dva datumy bylo mi jasný že jsou to datumy jeho rodičů.
No a pak jsem si všimla jeho pořezané ruky.,, Děláš si srandu? To jsi mi tu ruku nemohl ukázat dřív?!" naštvaně jsem se vydala k šuplíku. Vytáhla jsem lékárničku a zase jsem si sedla na postel k němu.,, To je dobrý klidně jdi domů já si to ošetřím." protestoval když jsem po něm chtěla zraněnou ruku. ,,Ukaž to prosím tě." vzala jsem jeho ruku a začala jsem mu jí čistit desinfekcí. Pak jsem mu jí obvázala.

,, Děkuju to jsi nemusela." usmál se, ale pak mu naskočila bolestivá grimasa. Sáhl si na žebra. Přiblížila jsem se k němu a opatrně jsem mu sáhla na hrudník.,, Měl bys jít na rentgen.  Můžeš mít nějaký zlomený nebo naštíplé. Podívej se na to, jak to vypadá podívej se na sebe. Celý jsi zmlácený, jako toulavý pes. Příště to může dopadnout hůř." Naštvaně, ale i smutně jsem se na něj podívala.,, Nemůžu tam, říkal jsem ti, že by mě našli a dopadlo by to blbě."

,,Coule... Ne hele mě je to jedno nechci tě ale už takhle zmláceného vidět." zase jsem se zvedla vzala jsem lékárničku a odnesla jsem ji do šuplíku.,, Už půjdu." Otočila jsem se k němu.,, Dobře ještě jednou díky za to že jsi mi pomohla." začal se zvedat, ale to jsem opravdu nechtěla. Vyrazila jsem k němu a chtěla jsem po něm, aby se zase zpět posadil.,, Sedni si prosím nechci, aby sis ještě ublížil."

Nedal si říct a postavil se, viděla jsem jeho výraz zatvářil se hrozně bolestivě.,, Řekla jsem, že si máš sednout." drkla jsem do něj, aby se posadil ale asi jsem se trefila do špatného místa.,, Auu!" křikl když si sedl zpět. Vyděsila jsem se.,, Promiň jsi v pořádku? Nechtěla jsem ti ublížit. Už fakt radši půjdu a ty zůstaň sedět..... Prosím." dodala jsem potichu.

,, Dobře. " řekl s úsměvem na tváři.
,, Málem bych zapomněla počkej chvilku." vzpomněla jsem si na čokoládu co jsem mu koupila. Mě vždy na 'nemoc' pomáhala. Vytáhla jsem z batohu čokoládu. A šla jsem zpět akorát vytahoval čisté triko z nočního stolku.,, Na tady máš." podala jsem mu čokoládu. Chvíli na ní zíral a pak řekl.,, Proč mi dáváš čokoládu." usmála jsem se.,, Mě na 'nemoc' vždycky pomohla. Nepotřebuješ ještě něco?" vzal si čokoládu a opatrně si oblékal tričko. Pomohla jsem mu, protože na to jeho krkolomné oblékání se nedalo koukat.

,, Děkuju.",, Není za co. V neděli se tu stavím. A nezkoušej odmlouvat." byla poslední slova co jsem mu řekla pak jsem za sebou zavřela dveře a vyrazila jsem domů.

,, Jsem doma!" křikla jsem.,, Nekřič mamka si šla lehnout." řekl bratr. ,,Tak jak to šlo u Coula. Ne počkej udělám kafe a sedneme si u tebe v pokoji. Kafe krásně provonělo celý můj pokoj. Seděli jsme na koberci a hráli jsme si se Starkym.

,, Tak povídej určitě není nemocný.",, No víš je to trochu složitý. Ale začnu od začátku.,, Přišla jsem tam a začala jsem na něj skoro ječet, že by si mohl vymyslet lepší výmluvu a že mě mohl tenkrát v té nemocnici vyslechnout. No a trochu mi bylo divný, že seděl na zemi v ložnici. A......." převyprávěla jsem mu všechno co se stalo.

,, Počkej to my chceš říct, že s těmi zraněními nešel do nemocnice?! Bože to je vůl a kdy hodlá jít do školy?" pokročila jsem rameny.,, To nemám tušení v neděli se za ním stavím. abych věděla jestli je všechno v pohodě." Bratr se na mě díval strašně zvláštním způsobem.,, Máš o něj pořád strach že jo? Nevybrala by sis Sebastiena a kdyby jo, tak by sis to za pár dní rozmyslela. Jenže ho pak srazilo to auto a ty jsi měla potřebu být s ním, jako byl on s tebou když tě srazila ta motorka." bratr mě opravdu znal líp než jsem sebe znala já sama.

,,Jo bojím se o něj každý den. Mám strach, že příště za ním pojedu do nemocnice nebo, že to bude mnohem horší než naražená žebra a pak ho najdu doma s řeznou ránou na zádech a totálně zbitého." ,,Varoval jsem tě před ním, ale taky už vím, že srdci prostě nemůžeš poručit. Jen buď opatrná bůhví s kým se zapletl. Kdyby něco dej vědět."

Tak jo kapitolka je tu bohužel bude to vycházet takhle. Momentálně nemám moc času a tak budou kapitoly vycházet takhle večer. Snad vám to nevadí. Tak jo už částečně víme co je Coul zač. Mluvil o nějakých závodech tak uvidíme co se dál dozvíme. Co myslíte vy? Jaké závody to budou? A dozvíme se konečně do čeho je Coul zapletený? No tak uvidíme co se děje. 

Napřečtenou!