No leave me...

~Nine~

,, Co se děje? " řekl mírně rozespalý hlas, nevydala jsem ze sebe ani hlásku, do telefonu jsem jen vzkykala.

,,Emily co se děje?" řekl ustaraně. 

,, J-já nevím kde jsem p-pohádala jsem se s-s Dylanem a on odjel pryč " rozbrečela jsem se ještě víc. 

,, Hned jsem tam, buď tam kde si " řekl rychle a zavěsil. 

Z pohledu Jasona

Rychle jsem zavěsil a šel se obléct, aspoň, že říkal kam ji dnes vezme, až ho potkám tak ho zabiju. 

Oblékl jsem se a nasedl do auta. A jel za ní jak nejrychleji mi to auto dovolilo. 

Stála tam celá ubrečená a promoklá. Když mě viděla rozběhla se a silně mě objala. 

Z pohledu Emily 

Přijel do desíti minut, byla jsem mu tak vděčná, že za mnou přijel a pomohl mi, rozběhla jsem se za ním a objala ho, cítila jsem se opět v bezpečí a milovaná. Zabalil mě do teplé deky a posadil opatrně do auta. 

,, Co se stalo " vystrašeně mě sjel pohledem.

,, Nechci se o tom teď bavit" omluvně jsem se na něj podívala on jen kývl a dál se věnoval řízení. 

,, Chceš jet domů? " na to jsem zakroutila hlavou. 

,, Tak si pojedeš sbalit a pojedeme ke mně stejně pochybuju, že bude doma po tom co ti udělal" řekl naštvaně. 

,, J-já už s ním odmítám mít něco společného" řekla jsem odhodlaně, ale v mém hlasu se lámalo zklamání a velký smutek. Chytla jsem prsten, stáhla ho z prsteníčku, otevřela okýnko a vyhodila ho. Možná jsem udělala chybu, ale teď mi to bylo absolutně jedno. Zlomil mě tím nejhorším způsobem a nehodlám mu to jen tak odpustit. Jason se na mě podíval překvapeně.

Dojeli jsme ke mně domů a já rychle vyběhla do domu, všude se svítilo, takže byl doma. Pro případ šel se mnou dovnitř i Jason. 

Byl v obýváku a měl hlavu v dlaních, když mě uviděl rychle se podíval do rohu místnosti. Vzala jsem si kufr a začala balit všechno mé oblečení a knihu, kterou jsem neměla dočtenou a ještě hygienické potřeby. Vyběhla jsem opět k vchodovým dveří kde stál Jason.

,, Kam si myslíš že jdeš " řekl naštvaně a chytl mě za paži. Nic jsem neřekla a vyškubla se mu ze sevření. 

,, Ty si fakt myslíš, že se o toho malýho spratka on postará" ukázal na Jasona a arogantně se uchechtl. 

,, Není to žádný spratek! A postará se o něj líp než ty! Ty nic nedokážeš, nedokážeš se postarat o sebe a barák a natož o dítě! Si strašnej hajzl Dylane!" zařvala jsem a jednu mu vlepila. Silně mě chytl za čelist a škubl se mnou. Jasonovi se to nelíbilo a tak zakročil, vrazil mu jednu. 

,, Na ní už ani jednou takhle nešáhneš jinak dopadneš ještě hůř" zahrozil, vzal mi tašku chytl mě za ruku a táhl do auta. 

,, Děkuju" jemně jsem se usmála a potlačovala slzy, které chtěly jít napovrch. 

,, Neděkuj pro tebe všechno" usmál se na mě. 

,, Budu, protože kdyby si tam nebyl tak by mě a malému něco udělal" slzy se mi draly na napovrch, nešlo to zastavit, když někoho opravdu milujete a on vám takhle ublíží je to, to nejhorší co může udělat. Myslela jsem si, že když mu řeknu, že čekám miminko bude radostí bez sebe, ale naopak, stalo se to čeho jsem se nejvíce bála, nechce ho a tím, že to malé nechce, tak mi nezbývá nic jiného než odejít a zapomenout na něj, i když to bude velice obtížné. 

,, Nikdy bych nedopustil, aby se vám něco stalo" bylo to od něj krásné, ještě to oslovení mě dojalo. Jemně jsem se usmála opřela si hlavu o sedátko a koukala na ubýhající cestu. Netrvalo dlouho a hned jsem usla.