Stojím před stromem a na něm jablka. Jablka zvaná uspokojení a potěšení. Vyskočím pro ty dole. Je jednoduché je dostat. Ale co to? Jsou stále výš a výš. Stává se těžší k nim dostat. Musím vyskočit víc. Dostal jsem další. Další potěšení a radost. Pomalu na ně nedosáhnu. Musím skočit výš i když mě bude dopad tolik bolet. Tolik pokusů než dosáhnu na ty další. Tolik bolesti pro trochu radosti a upřímného úsměvu na mých rtech. Bojím se , že jednou už na ně vůbec nedosáhnu.
