My little blond boy is dream or true? (cz)

Část 21.

Tak si ještě trochu užijeme ty Vánoce..:D

__________________________________________

,,Co se děje?“ zamumlal oslape Niall, když mi ve tři ráno zazvonil budík. ,,Nic, spi dál..“ pohladila jsem ho po tváři, políbila na čelo a byl zase tuhej. Usmála jsem se nad tím pohledem, jak si to tam roztomile leží, a opatrně se vykradla z postele. Zamířila jsem ke kufru, z kterého jsem vyhrabala balíčky. Dalo práci to pobrat jednou rukou, ale zvládla jsem to a opatrně mířila ke dveřím. Tiše jsem je otevřela a zase za sebou zavřela. Tiše jsem se plížila nočním domem a měla jsem co dělat, vidět na cestu. Díky Bohu, že nechali rozsvícenej stromeček, takže jsem ho našla a přihodila pod něj dárky.

Hned co jsem to tam urovnala, jsem se zase odloudala do Niallova pokoje, unaveně vlezla k němu pod deku a jen co jsem ho objala, jsem spala dál jako nemluvně.

¨

,,Vstáváme princezno..“ zaslechla jsem první věc, po svém probuzení, ale nechtělo se mi otevírat oči. Jen jsem se pousmála a zavrtěla se. Milovala jsem, když mi tak říkal, bylo to takové.. prostě hezké!

,,Jsou Vánoce..“ znovu zamumlal a já cítila, jak se ke mně přiblížil. O vteřinu déle mi přitiskl rty na mé, na což mé srdce takhle po ránu zaregistrovalo citlivěji než normálně.

,,Vždyť už jsem vzhůru..“ usmála jsem se, jen co se odtáhl a otevřela oči, abych viděla do těch jeho, které se vznášeli přímo u mého obličeje.

,,Myslím, že tu byl Santa..“ vesele se usmíval a už mě tahal z postele. ,,Pojď se podívat!“

,,Už běžím..“ musela jsem se mu zasmát, jak mi zase připomínal přerostlé dítě. Vykopala jsem se z postele a chtěla se jít převlékat, když mě zastavil.

,,Nic takovýho, vždycky dolů chodíme v pyžamu!“ zavrtěl hlavou a už mě tahal ke dveřím, kde jsem ho naopak zastavila já.

,,Jo, ale těžko tam půjdu jen v kalkotkách, že jo? Dej sem kraťasy!“

¨

,,Dobré ráno a veselé Vánoce!“ usmívali jsme se všichni čtyři, když jsme se sešli u stromečku. Bylo to vážně krásné ráno, takové, které prostě sršelo tou vánoční atmosférou, kterou podporoval oheň praskající v krbu a ty vánoční vůně poletující vzduchem.

Nadšeně jsme si rozdali dárky a už jsme s Niallem seděli na zemi a drželi v rukou balíčky. Měla jsem 4. Od Niallových rodičů 2 a od Nialla 2. Musím přiznat, že jsem se je bála otevřít.

,,Tak se do toho pust Liv, neboj nic na tebe nevyskočí..“ zasmál se Bobby a poukázal rukou na balíček. Nejdřív jsem hledala záchranu u Nialla, ale ten už měl v rukou rozbalené trenky, takže mi nijak nemohl pomoct.

Povzdechla jsem si a nervózně začala rozbalovat první dárek, zabalený v červeném papíru.

,,Jéé, to mám vážně radost!!“ upřímně jsem se rozesmála, když na mě vypadli zeleno-červené, proužkaté ponožky. Vážně jsem se obávala toho, že by je napadlo dát mi něco nenormálního a byla ráda za to, že zvolili prostě klasiku.

,,Moc děkuju..!“ usmála jsem se na ně a následně otočila hlavu na Nialla. Držel v ruce balíček ode mě, takže jsem zvědavě pozorovala, jak se na mě nejdřív podíval a pak se k němu sklonil. Opatrně rozdělával obal, než se dostal k malé krabičce. Nechápavě se na to díval a já se v duchu plácala po zádech za to, že jsem tohleto objevila. Jen co jsem to viděla v obchodě, věděla jsem, že to je dárek pro něj.