BestfriendZone | LGBT+ | Texting ✔️(Čeká na korekci)

51 👬

„Nene." Úchylně se zasměje, jako by věděl, co se stalo. „Vše se dnes povinně dozvím!" Ukáže na mě prstem a vydá se ke škole.

Souhlasně přikývnu hlavou. „Dobře." Zasměji se. „Teď rychle do třídy, nechci poslouchat kázání o tom, jak chodíme pozdě a u toho vidět ta prsa, jak se mi houpou nad lavicí." Protočím očima. Stačí jen ta biologie s ní, nepotřebuji nic dalšího.

Vejdeme do školy a vydáme se rovnou do třídy. Když není sníh, neprší a tím pádem neuděláme všude hnědé skvrny, tak můžeme do školy a do třídy normálně chodit v bodech, co nosíme venku.

Do třídy se dostaneme na poslední chvíli, i všichni ve třídě se na nás zděšeně otočí, protože si myslí, že je to ona a ne my, jen co se ujistí, se rozloučí se spolužáky a jdou si sednout na své místo. My si s Willem sedneme, vytáhneme si pomůcky na hodinu, když přijde učitelka do třídy. Hodina může začít.

Pamatuji si, když jsme měli minulý rok ještě psychologii a já udělal referát po kterém jsem řekl, že jsem gay. Některé holky se se mnou začaly bavit, ale od začátku třeťáku se už jen zdravíme. Pak mě zdraví kluci, kteří mě doučovali nebo já je, každý přeci nemůžeme ve škole rozumět úplně všemu.

V naší škole je přísně zakázáno mluvit při hodinách, protože pak můžeme uklízet celou školu po odpoledkách, uklízet parky od odpadků, mýt tabule do čista a tak dále, což se nikomu nechce dělat, proto to radši ani nikdo neriskuje. Navíc tato učitelka strašně ráda zkouší a dává tomu pak ještě větší známku než za čtvrtletní test.

Jen co zazvoní na přestávku a učitelka odejde, se na mě Will s úsměvem otočí.

„Tak povídej," vybídne mě s rozzářenýma očima.

„No," začnu. „Mám přítele." Otočím se mu čelem a opřu se rukou o stůl a hlavou o ruku.

„Cože?" Zmateně ale úchylně se usměje. Někdy je roztomilý.

„Dnes jsi nějaký divný, musíme ti taky někoho najít." Zvednu levou ruku, ukážu na něj ukazováčkem a hýbu s ní, jako bych mu nadával.

„Promiň, mám dobrou náladu, protože jsi zpět a táta mi dovolil víkend u tebe," vysvětlí mi.

„Je to super." Přikývnu. „Mám pokračovat?" zeptám se.

„Ano, jak to začalo a co ten kluk, se kterým jsi si psal?" zeptá se a já se držím, abych z toho nezačal brečet smíchy, když je to vlastně pořád jedna a ta samá osoba.

„Wille, začnu od začátku, stručně, aby to dávalo smysl a my to do konce školy dnes stihli," vysvětlím, ale pak si uvědomím, že to asi nestihneme. „Ale pokud bys chtěl, tak můžeme jít třeba po škole na chvíli ven," nabídnu mu.

„Klidně," souhlasně přikývne, zrovna když zase zazvoní na hodinu.

Asi jsem rád, že dnes nemáme s Willem půlenou hodinu, to by byl pak asi hodně naštvaný, že ho něco ruší v detailním vyprávění.

Zavibruje mi telefon v kapse, rychle ho vytáhnu a zkontroluji, co to může být, tedy spíš kdo.

Je to Jeff, pokusím se mu odpovědět ještě před tím, než přijde učitel.

Horny😗 - Dobré ráno. ❤😗

BabyBoy❤ = Dobré ráno. 😊❤
BabyBoy❤ = Není ale na to trošku pozdě? O.o

Horny😗 - Jo, sním si o tobě a zapomněl jsem si včera zase zapnout budíky. 😅

BabyBoy❤ = Je hezké, že na mě myslíš 😊, ale teď to musíš trošičku omezit. 😕
BabyBoy❤ = Musím, učitel přišel a nechci mít problém. 😢

Vím, že mi ještě stihl odepsat, ale nechci to už riskovat.

Hodina začne a já už se těším na přestávku, i když si s ním stejně nebudu moct psát, protože musím Willovi vysvětlit, co se stalo. Jeff to snad pochopí a já mu to vynahradím odpoledne.

Will se na mě zase po hodině otočil. Vzal jsem si telefon do ruky, že to Jeffovi vysvětlím, ale Will mi ho vezme z ruky.

„Nepiš, ale mluv." Vypne můj telefon.

„Já se mu chci jen omluvit, že si s ním nebudu psát, protože ti to musím vysvětlit," bráním se.

„No dobře, ale rychle, sotva jsi začal." Podá mi telefon, vytáhnu si svačinu a najedu na náš chat s Jeffem.

Horny😗 - Dobře, tak si napíšeme o přestávce. 😘

BabyBoy❤ = Právě, že si nejspíš moc nenapíšeme..

Horny😗 - 😭😭😭

BabyBoy❤ = Můj kamarád chce vědět, co se stalo s tebou, s tebou a s tebou. 😂
BabyBoy❤ = Tvé já přes chat, tvé já na začátku prvního týdne a tvé já co se mnou chodí, abys chápal. 🤣😂😅

Horny😗 - To poslední je nejlepší, takže mě vychvaluj. 😉❤❤

BabyBoy❤ = Budu. 😘

Položím telefon na lavici a kousnu si do sendviče. Jen co polknu začnu mluvit.

„Takže, když jsem přijel, byla to katastrofa. Bordel, on, já sám." Pokrčím rameny. „Vadilo mi jen to tam jet a najednou jeho máma rozhodla, že u něj budu bydlet celé dva týdny a brala to jako úžasný nápad. Hned jsem si plánoval cestu domů." Zasměji se. Will mě plně poslouchá. Vždy, když poslouchá, nemluví, jen když mu dáte prostor a skoro by vám to celé zopakoval. Je dobrý posluchač.

„A jak jsi to přežil?" Zasměje se.

„Uklidil jsem mu tam, pak si na mě stěžoval," odmlčím se a zasměji se. „Teď ta zábavná část. Kluk, se kterým jsem si psal, byl vlastně celou tu dobu přede mnou." Zasměji se.

„To si děláš," nedokončí svou větu, dá si ruku před pusu a zasměje se. „Jaká je možnost, že se něco takového v životě stane?" Uchechtne se.

„Myslím si, že tady nějaká byla. Přeci jen, jako malý jsme spolu vyrůstali a jeho číslo musí mít uložené od té doby. Kdo ví, zda bychom spolu byli, i kdybychom vedle sebe vyrůstali pořád a moji rodiče se neodstěhovali kvůli penězům," zamyslím se. „A moji rodiče se nakonec budou rozvádět."

„Chápu, ti moji se taky někdy měsíce nevidí." Pokrčí rameny. „Ale i tak, je to nevýhoda velkého domu, někdy to je, jako by bydleli od sebe čtvrtě až města, a nejen pár chodeb." Povzdychne si, pak nad tím zakroutí hlavou. Podívá se na mě s úsměvem, kterým mě doslova vybízí, abych mluvil dál.

„Víš, jak jsem ti říkal, že si na mě stěžoval? Díky tomu jsem poznal, že je to on, když si stěžoval mně na mě." Zasměji se. „I když jsem jeho fotku viděl několikrát, vůbec mě nenapadlo, že je to on."

„Bože." Zasměje se a já si podruhé kousnu do sendviče, když začne zvonit. Ale no tak, velká přestávka a já se nemohl ani najíst. Za to může Will.

„Příští přestávku mě necháš se najíst, víš, že nemám obědy," oznámím mu na což Will jen souhlasně přikývne. Mojí matce přijde školní jídelna moc nehygienická, takže mám jíst doma, to bylo snad v tobě, kdy ještě vařila, nakonec jsem se to musel naučit sám, abych se vůbec najedl. Will zase nechodí na obědy, protože to není nobl restaurace, kterou si Will přeci zaslouží.

Nebudu nikoho zatěžovat hodinou, kde jsme nic nebrali, přestávkou, kdy jsme s Willem oba jen jedli a učili se na test na další hodinu. Další přestávka už je o něco zajímavější.

„No tak povídej dál," vybídne mě nadšeně Will. 

1175words

-Bellindas