BestfriendZone | LGBT+ | Texting ✔️(Čeká na korekci)

66 👬

Ráno mě vzbudí ta věc, které mi přes ten víkend vůbec nechyběla a zároveň jsem úplně zapomněl, že existuje, a tím je budík. Jeff se vedle mě k němu okamžitě natáhne a ukončí ten otravný zvuk, poté si hned sedne a promne si obličej.

Kdo je po ránu tak živý, aby hned stával z postele?

Pomalu si sednu a zezadu ho obejmu. Nejradši bych ho vtáhl zpět do postele a prospal celé dopoledne.

„Taky tě ten zvuk zbudil?" Zasměje se. Položím svou hlavu na jeho rameno a souhlasně přikývnu. „Můžeš jít klidně ještě spát." Pohladí mě po vlasech. Pootočí se na mě, takže musím zvednou hlavu z jeho ramene.

Promnu si oko a záporně zakroutím hlavou. „Musím s těmi papíry, tak ať to mám co nejdřív za sebou," vysvětlím mu. „Můžu se večer vyspat vedle tebe."

„Dobře." Přikývne a vstane. Dojde ke skříni a začne se převlékat. Já ho napodobím. Včera jsme mi už veškeré věci přestěhovali z kufru do skříně a koupelny, takže teď stojím vedle něj.

Nikdy jsem se s Jeffem ani nebavil o tom, kde má školu a jak se do ní dostává. Proč mě taková otázka nenapadla před tím, než jsem se rozhodl tam přestoupit?

„Jak se dostáváš do školy? Pěšky nebo autobusem?" zeptám se.

„Chodím pěšky. Škola je asi deset minut daleko, takže se tam dá v klidu dojít," vysvětlí mi.

„Chápu." Usměji se.

„Budeš snídat?" zeptá se, jen co už je oblečený do školy. Měl bych snídat? Já nevím, zda Jeff snídá, protože když jsem tu byl, tak nesnídal, ale třeba se jen snažil přede mnou utéct.

„Já nevím." Pokrčím rameny. „Ty snídáš? Protože já, když jsem bydlel v Ottawě, tak jsem snídal," vysvětlím.

Jeff na to nic neřekne a vydá se do kuchyně. Rychle si obléknu triko a vydám se za ním. Měl bych mu pomoct, když už to dělá pro mě. Stejně mě k tomu nepustí, jak ho znám.

„Co budu dnes dělat, když ty budeš ve škole?" zeptám se sám sebe nahlas. Určitě si od zítra něco vymyslím. Dnes hlavně vyřešit ty papíry.

„Když se mnou teď ráno jdeš, tak se pro mě můžeš stavit po škole a šli bychom na nákup," nabídne mi. „Jídla je tady sice dost, ale oblečení máš málo. Uvolnil jsem si půlku skříně a vypadá to, jako by ti stačila pouhá polička." Podívá se na mě.

Okamžitě záporné zakroutím hlavou. „Mě stačí to, co mám. Nemusíš za mě zbytečně utrácet." Jeff si povzdychne a postaví přede mě na linku talíř.

„Uvědom si, že bydlíš se mnou a budeš tu dlouho. Nechci, abys celý a každý týden nosil jen to samé, dokud v tom nebude tak velká díra, že by byla větší než černá díra." Podívá se mi do očí.

Poraženě si povzdychnu. „Co s tebou nadělám. Ale přeci můžu nosit tvoje oblečení." Usměji se, abych to odlehčil a možná ho i přemluvil. Nesnáším nakupování oblečení.

„To ti nezakazuji, ale stejně musíš mít svoje. Myslím si, že to moje je na tebe trochu velké. Takže dnes po škole." Otočí se k lince za sebou a začne si dělat kávu.

Poraženecky si kousnu do chleba. „Tak já si pro tebe odpoledne přijdu." Chytím si talíř a vydám se si k jídlu sednout.

Moje snídaně oproti té Jeffově byla větší. Jediné, co si udělal byla káva. Nikdy by mě nenapadlo snídat jen tekutiny.

Po snídani nastala hygiena a my se vydali směr jeho škola. Musím si cestu co nejvíc prohlédnou, abych trefil zpátky.

Jeff mě odvedl k ředitelně, kdy na nás hodně lidí zvědavě koukalo. Že by byl Jeff tak slavný?