The Truth Untold

[32]

Gabriel

◼▪◼

Charlie dlouho neodpovídal.

   To byl jen jeden z faktorů, který Gabrielovi napovídal, že má Charlie něco společného s tím, že někdo si zjistil jeho školní výsledky. Mimo to to byl taky fakt, že si skousl ret a vyhýbal se očnímu kontaktu.

   "Charlie?" zašeptal Gabriel, aby ho povzbudil mluvit. Posunul se na posteli a chytil Charlieho ruku do své. "Ať už je to cokoliv, nezabiju tě za to," uchechtl se. "Jsem to jen já."

   "Nebuď tak milý." Bylo první, co Charlie řekl. "Nezasloužím si, abys na mě byl pořád tak milý."

   Gabriel si povzdechl. "Takže jsi to byl ty?" zeptal se. Charlie po chvíli nepatrně přikývl. "A můžu vědět proč?"

   Charlie se mu po dlouhé době podíval do očí. Jak byl zabalený v té dece, vypadal jak nevinné štěňátko. "Než ti to vše řeknu, dáš mi alespoň teď pusu? Kdyby ses náhodou naštval až tak, že by ses se mnou chtěl rozejít. Ať mám alespoň na co vzpomínat."

   "Ne," odpověděl ihned Gabriel, na tváři neutrální výraz.

   Charlieho nálada viditelně poklesla. "Proč ne?"

   "Chceš, abych na tebe nebyl tak milý, ne? Tak tady to máš." Gabriel měl co dělat, aby se ani nepousmál. "A teď mluv."

   Charlie si povzdechl a ještě více se zavrtal do své peřiny. "Není to jasný? Samozřejmě, že jsem zažádal za tebe o stipendium na vysokých, kde jsem se hlásil."

   Gabrielovi to bylo jasný. Od toho, co Charlie přikývl, že to byl on, věděl, že to byl tento důvod. "Nepotřebuješ k tomu i jiný věci? Jako třeba můj mail, moje osobní informace a bydliště? Pochybuju, že víš přesně moji adresu. Jaký mají prarodiče číslo domu?"

   "Třicet jedna," zamumlal Charlie. "Vzal jsem ti občanku, když jsi spal a vyfotil si ji. A mail jsem prostě založil nový."

   I když to tak možná pro Charlieho nevypadalo, Gabriel nebyl naštvaný. Byl si jistý, že na tak dobré školy, kam se Charlie hlásil, by mu stipendium stejně nedali, dali by přednost lepším. "A odpověď jsi už dostal?" zeptal se s ledovým klidem.

   Charlie se pořád vyhýbal jeho pohledu. "Ne. A říkal jsem si, že pokud ti to stipendium nedají, prostě to celé před tebou zatajím. Tak mi to trochu nevyšlo, no."

   Gabriel neodpovídal. Pustil Charlieho ruku a přesedl si tak, že si přitáhl kolena k sobě.

   "Jsi hodně naštvaný?" zeptal se tiše Charlie. Gabriel na sobě cítil jeho pohled, ale neotáčel se. Chtěl, aby si Charlie myslel, že je, aby se v tom vykoupal. "Gabe? Prosím, řekni něco."

   "Nevím co," pokrčil rameny. "Nemusel jsi to dělat za mými zády."

   "Já vím. A omlouvám se, vážně," vyhrkl Charlie. "Já jen... chci abychom studovali spolu. Abychom byli prostě spolu, šťastní a ne několik desítek kilometrů od sebe. Takže jsem to chtěl alespoň zkusit, i když ty jsi nechtěl, protože si myslíš, že na to nemáš. Já si myslím, že máš." 

   Nastalo mezi nimi další dlouhé ticho. Gabriel se musel podívat směrem ke dveřím, aby Charlie neviděl, jak se usmívá, jelikož to v sobě nemohl udržet. Pak vydechl a otočil se zpátky. "Tak... já asi zajdu říct Jayovi, že se nic neděje."

   Charlie první otevřel pusu, že bude protestovat, ale pak nejspíš přijal své následky a přikývl. Pohled upíral na své prsty, se kterými si nervózně hrál. Když se Gabriel postavil, promluvil ještě. "Vážně se omlouvám, Gabe."

   Šlo vidět, že ho to opravdu mrzí. Proto v tu chvíli Gabriel vyměkl a začal se smát. Charlie se na něj zmateně podíval. "Co-"

   "Nejsem naštvaný, Charlie," řekl mu pobaveně. "Proč bych měl? Buď mi to prostě nedají a jestli jo, tak možná budu moct s tebou na vysokou. Co je na tom k naštvání?"

   "Ale vždyť jsi byl naštva-"

   "Nebyl," přerušil ho znovu Gabriel. "Jen jsem tě chtěl nechat se v tom vykoupat. Nemám být pořád na tebe tak milý, ne?"

   Charlie se chvíli na něj zmateně díval. Pak sebou plácl na postel. "Já tě zbiju," zamumlal. "Teď jsem se fakt lekl." 

   Gabriel se přemístil zpátky na postel. Chtěl Charlieho obejmout, zavalit ho malými polibky a prostě se s ním mazlit. Jenže hned, jak se přiblížil, ho Charlie odstrčil. Gabriel překvapeně vyjekl, zatímco se Charlie v jeho peřinovém buritu převalil na bok a zamotal do kuličky. 

   "Ten tvůj pohled," zamumlal Charlie. "Vypadal jsi vážně naštvaně."

   Gabriel se opřel o jeden loket a druhou rukou Charlieho objal. "Ale no tak," zašeptal mu do ucha. "Přece nebudeš naštvaný teď ty na mě," řekl a políbil ho na tvář. Když Charlie nereagoval, začínal ho bombardovat malými pusinkami.

   To už ani Charlie nevydržel a otočil se tak, aby ho mohl Gabriel políbit pořádně. Když se jejich rty oddělily, Charlie se podíval Gabrielovi zhluboka do očí.

   "Co je?"

   "Zítra bych se měl dozvědět, jestli mě vezmou na ty výšky. Takže mi nejspíš napíšou i mail o tom stipendiu,"  zašeptal.

   Gabriel si povzdechl. "Ať už to dopadne jakkoliv, my to nějak vydržíme, ne? Dneska už na to nemysli. Zítra toho budeš mít až po krk. Já se teď budu muset vrátit zpátky na pokoj."

   "Ne," vyhrkl Charlie a chytil se Gabea jako klíště. "Řekni, že máš nemocnou babičku nebo něco."

   Gabriel se zasmál. "Přijdu zítra, jo? Hned po škole. A můžeš mi říct, jak to dopadlo s těmi školami.

   Charlie se zamračil. "Přijď co nejdřív. Zítra jdou Jay i Cody do práce už ráno a já potřebuju někoho, kdo mi bude dělat čaj."

   "Samozřejmě, že mě potřebuješ jen na tohle." Gabe protočil očima.

   "A taky někoho, kdo mě bude objímat a zahřívat," řekl už tišeji Charlie. Gabriel se jen pousmál, naposled Charlieho políbil a vydal se zpátky ke škole. Dole se ještě rozloučil s Jayem se slovy, že se pokusí zjistit, jaký byl ten email, jelikož se mu to teď že nechtělo řešit.

   Musel ještě něco stihnout udělat.

◼▪◼