I.

1.6K 44 23
                                    

Už je to půl roku co Minha a pár dalších dětí unesl zlosin a zničili celý tábor.

Za tu dobu toho zbytek z Pravé ruky stihl hodně. Našli si nový zábor, kde se mohli skrýt. Měli spoustu zásob a povedlo se jim zachránit ještě nějaké děti.

Jejich nový úkryt stál na pobřeží, u kterého stalo pár vraků a jedna velká loď, kterou pomalu opravovali, aby se mohli v klidu dostat na bezpečné místo, kde by je zlosin už nenašel.

Dohromady měli naplánované dvě záchraně akce, ze kterých už jedna proběhla a druhá měla začít za pár hodin.

Stalo se i víc věcí, ale většina byla nepodstatná. Ale pro Kaylu se stala jedna velmi podstatná.

Měla z toho strach i radost. Vyšlo to nastejno, ani jedno nepřevažovalo to druhé

Velmi brzy ráno, pár hodin před akcí, většina ještě spala, ale Kayla ne.

Stála na pobřeží a dívala se na východ slunce. Byla to krásná podívaná, i když to viděla nejméně dvacetkrát. A i kdyby to viděla stokrát, pořád by jí to neomrzelo. Uklidňovalo jí to, což v té době velmi potřebovala.

,,Nemůžeš spát?" Vedle Kayly se postavila Brenda, kterou popravdě vůbec neviděla, ani neslyšela přicházet.

Brenda se za celý ten půl rok, stala Kaylynou nejlepší kamarádkou. Byla ráda, že mohla mít za kamarádku někoho, jako je Brenda. Rozuměli si a mohli si popovídat o všem, co je napadlo.

Brenda se také docela změnila, ale Kayla trošku taky. A tím myslím, vzhledově. Jinak každá zůstala sama sebou.

,,To víš, zase jsem měla rande se záchodovou mísou." Zasmála se Kayla. ,,Opravdu chceš jít s námi, i když víš v jakém jsi stavu?" ,,Jsem jen těhotná. Nemám nějakou vážnou nemoc, nebo nějaké vážné zranění." Řekla Kayla.

Ano, opravdu byla těhotná. Právě to byla pro Kaylu ta podstatná věc.

Byla ráda. Čekala s Newtem dítě, ale na druhou stranu se i bála. Bylo jim jen sedmnáct a porod by nemusela zvládnout v tak mladém věku.

Byla už ve druhém měsíci a nějaký náznak toho, že jí rostlo bříško tam byl.

Jediný, kdo věděl o Kaylyném těhotenství, byla Brenda a samozřejmě jejich lékařka Sofí, za kterou Kayla musela.

Ze začátku vůbec nevěděla, že je těhotná a často zvracela, takže za Sofí musela a právě ta jí oznámila, že Kayla čeká miminko.

,,No právě, jsi těhotná. Co když tě třeba střelí do břicha, nebo se ti znovu udělá špatně. Kaylo, ty víš, že to s tebou myslím dobře." ,,Chci jet s vámi. Už jsem se plně rozhodla. A navíc, pojedu s tebou a Jorgem, nebudu dělat to co kluci." ,,Dobře. A kdy to hodláš oznámit Newtovi?"

Další problém a obavy. Bála se mu to říct, protože měla strach, že ji opustí, že to dítě nebude chtít.

,,Nevím. Víš, že se bojím." ,,Kaylo, je jasné, že se to jednou dozví. Pokud mu to neřekneš, uvidí to. Tak velké břicho neskryješ. Za pár měsíců si toho všimne každý." ,,Já vím." Povzdechla si Kayla.

,,Změníme téma. Přemýšlela jsi nad jmény?" ,,Ano. Ale nad dvouma ještě přemýšlím." ,,A jaká jsi vymyslela." ,,Kdyby to byla holčička tak Brenda, nebo Mary, a kdyby kluk, tak Thomas." Řekla Kayla a ruce si položila na břicho.

Dělala to často. Někdy si to ani neuvědomila a Brenda ji musela napomenout, protože když stojíte v místnosti s dalšími lidmi a dáte si ruku na břicho, nevíte, co si pomyslí.

,,Myslím, že si teď půjdu dát druhé rande se záchodovou mísou." Řekla Kayla a běžela na záchod.

Doběhla tam tak tak a hned si sedla k záchodu. Nebylo jí to příjemné a trvalo to už dva týdny a byla ráda, že to nebude po celou dobu jejího těhotenství.

Když Newt vstal, uslyšel Kaylu jak zvrací. Šel za ní a podržel jí vlasy. Bál se o Kaylu. Sice mu říkala, že to nic není, ale věděl, že to není v pořádku.

Věděl, že byla u Sofí, ale nevěděl, co Kayle řekla, protože mu to Kayla nechtěla říct.

Kayla přestala zvracet a opřela se o chladnou stěnu koupelny.

,,Je ti dobře, Kaylo? Nechceš raději zůstat tady a počkat na nás?" ,,Ne. Vše je v pořádku a půjdu s vámi, chci pomoct." Řekla Kayla, vstala a šla si vypláchnout pusu.

,,Co se děje, Kaylo? Poslední dobou ti bývá špatně docela často. Proč mi nechceš říct, co se děje?" ,,Nic se neděje. Jen jsem nejspíše snědla něco špatného a je mi špatně." ,,Dobře." ,,Neboj, Newte. Budu v pořádku."

,,Měli bychom se jít chystat. Za chvíli vyrážíme." Řekla Kayla a vydala se do jejich společného pokoje.

Nebylo to nic velkého a ani ne luxusního, ale Kayle to nevadilo. Bylo to tak akorát a líbilo se jí to.

Z malé skříně si vytáhla černé úzké rifle, černé tílko a modrou bundu.

Hromádku položila na malou komodu a začala ze sebe svlékat staré oblečení.

Byla jen ve spodním prádle a riflí, když jí zezadu objal Newt a začal její krk obsypávat polibky.

Kayla rychle dala své ruce pod jeho, takže nemohl cítit, jak je její břicho trochu více kulaté. Sice to byl druhý měsíc, ale náznak tam byl.

,,Newte." ,,Ano?" ,,Musím se převléct." ,,Škoda." Řekl a odtáhl se.

Kayla se převlékla a společně vyrazili k ostatním.

Když tam došli, už tam byli všichni a čekalo se jen na Kaylu a Newta.

,,Tak jo, už jsme všichni." Prohlásil Thomas a stoupl si na bednu tak, aby ho každý viděl a slyšel.

,,Víte všichni co máte dělat?" Zeptal se a všichni přikývli. Řešili to i přešlí den a každý dostal nějaký úkol. Nesměli a hlavně nechtěli nic pokazit.

,,Dobře. Tak do aut a jedeme je zachránit. Naše záchranná mise začíná."

Kayla nastoupila k Brendě a Jorgemu do auta a mohli vyrazit.

Dojeli na odlehlé místo plné písku. Skoro nic tam nerostlo, bylo tam pár kopečků a spousta kamenů.

Pár metrů od jejich auta stáli koleje, po kterých měl za pár chvil projíždět vlak, na který museli čekat.

Cure (FF TMR)Where stories live. Discover now