Cure (FF TMR)

VI.

,,Kdo sakra jseš?" Zeptal se Thomas a všichni napjatě sledovali, co se bude dít dál. Voják si sundal masku a Thomas, Kaylu, Newta a Pánvičku čekal šok.

,,Ahoj bažo."

Kayla se dívala na osobu před sebou a říkala si, jestli se jí to zdá. Nebylo možné, že by zůstal na živu.

Chvíli to zpracovávala, ale nakonec se vzpamatovala a chtěla se na něj vrhnout.

,,Ty parchante!" Křičela a chtěla jít za ním, ale Newt ji chytil a nepouštěl. Snažila se ze sevření dostat, ale prostě to nešlo.

Za to Thomase nikdo nedržel, takže mohl jít Gallyho klidně zmlátit. Jeho hněv byl velký, tak jako Kaylyn.

Sourozenci ho nenáviděli nejvíc ze skupiny. Kayla si velmi přála, aby zůstal mrtvý za to, že zabil Chucka.

Newt Kaylu předal Pánvičkovi a šel zastavit Thomase před další ránou.

Chytil jeho ruku dřív, než mohl Gallyho uhodit a snažil se Thomase uklidnit. Sice Gally zabil Chucka, ale to, že Thomas Gallyho zmlátí, jim už Chucka nevrátí.

,,Nech ho být. Přestaň." ,,Jen ať ho praští! Zabil Chucka!" Zakřičela Kayla a její slzy se začaly kutálet po tvářích a padali až na zem.

,,Já vím. Vím to, vzpomínám si, byl jsem tam. Jasný. Ale taky si vzpomínám, že byl uštknuty a na půl mimo sebe. Uklidni se ano. Oba." Řekl Newt a podíval se i na Kaylu.

Thomase odstoupil od Gallyho, ale nepřestal se mračit. Nemohl, když před ním stál Gally.

Thomas si stoupl vedle své sestry a vzal ji za ruku. Samozřejmě, že si všiml jejích slz. Také se mu chtělo brečet. Oba dva chovali pro Gallyho velkou zášť

,,Asi mi to patří. Ještě někdo? Pánvi? Newte? Kaylo?" ,,S radostí." Řekla Kayla a chtěla ho jít uhodit, ale Newt ji zase zastavil.

Zamračila se na něj, ale i tak se trochu uklidnila a utřela si slzy, jenže přicházeli další.

V mysly se jí začaly objevovat všechny vzpomínky na Chucka. Vzpomněla si na den, kdy ho poprvé viděla. Vzpomněla si na každou chvíli s malým chlapcem, který měl celý život před sebou, ale už ho nemohl prožít.

,,Vy toho kluka znáte?" Zeptal se Jorge. ,,Byl to můj kamarád." Odpověděl Pánvička. ,,Je to kluk, který nám zabil kamaráda." Dodala Kayla.

,,Jak...Jak je to možný? Viděli jsme tě umřít." Řekl zmatený Newt a Kayla, Thomas i Pánvička nad tím začali přemýšlet taky.

Bylo to nemožné. Byli svědky jeho smrti. Prostě to nedávalo smysl.

,,Nechali jste mě umřít. Kdyby se nám nepovedlo vás najít, už by jste byli mrtví. Co tu k čertu děláte?"

,,Ta mrcha nás zradila. A teď tady drží Minha. Přijeli jsme ho zachránit." Řekla Kayla a konečně se úplně uklidnila.

Vlastně ne úplně, protože tentokrát její hněv nesměřoval ke Gallymu, ale k Tereze

,,Hledáme cestu dovnitř." Dodal Newt. ,,S tím můžu pomoct. Pojďte za mnou." ,,S tebou nikam nejdu." Řekl s nenávistí v hlase Thomas.

,,Jak myslíš, ale můžu vás tam dostat." ,,Thomasi, vím, že ho nesnášíš, to já taky, ale teď tady jde o Minha." Povzdechla si Kayla.

Také jí to bylo trochu proti srsti, ale jestli chtěli zachránit Minha, byla potřeba jeho pomoc.

Nakonec Thomas přikývl a všichni se vydali za Gallym

,,Jak to, že jsi teda přežil?" Zeptala se konečně Kayla. ,,Po labyrintu mě našla parta, která šla do města. Došlo jim, že jsem imunní. Pomohli mi a přivedli sem k Lawrencovi. Vedou válku se zlosinem od chvíle, co se zmocnil města. Zlosin nemůže být za zdmi navěky. Zaplatí za to, co udělali."

,,Čím to je, že tě mám raději než Terezu." Řekla si pro sebe Kayla, takže to nikdo jiný nemohl slyšet.

,,Hele on nemá moc hostů, takže nechte mluvit mě. A snažte se nezírat." Upozornil je, vešel do nějaké místnosti a ostatní za ním.

Byla to v celku velká místnost plná exotických rostli a různých květin.

Kayle se to docela líbilo. Už dlouho neviděla tak překrásné květiny. Bylo vzácné najít nějakou z těch květin ve volné přírodě. Většinu spálilo slunce.

,,Gally, jsem rád, že ses vrátil. Říkali mi, co se stalo." ,,Byl to masakr. Na ty jejich zbraně jsme krátký." ,,Jo, ale budou šťourat do vosího hnízda tak dlouho, až dostanou žihadlo." Řekl nejspíše Lawrence a přičichl si k růži.

,,Kdo jsou ti lidé? Proč tu jsou?" Dodal. ,,Chceme proniknout do zlosinu. Gally říkal, že nás dostanete za zeď." Řekl Thomas.

,,Aha. Gally by neměl dávat sliby, které nemůže splnit. Ta zeď je jen půlka vašeho problému. Do zlosinu se nedostanete." ,,Teď to snad půjde, ale musí u toho být Thomas a Kayla." ,,Vážně. Víte čím se živím, Thomasi? Živím se obchodem."

Lawrence vyšel ze stínu a odhalil svůj zohavený obličej, byl to docela nechutný pohled. Ale Kayla ho i litovala. Muselo se stát opravdu něco špatného a bolestivého, aby byl jeho obličej tak zohavený.

,,To znamená, že já nikdy zbytečně neriskuji. Proč bych ti měl věřit?" Dodal Lawrence.

,,Můžeme vám pomoct. Jestli nás dostanete za ty zdi, dáme vám to co chcete." Vykročila Kayla v před a Lawrence se na ni podíval.

,,A co je to co chci?" ,,Čas, každičkou vteřinu." ,,Opravdu to chci?" ,,Mají něco, co chceme všichni tři." Řekl pro změnu Thomas.

,,Tak poslouchej. Dva z vás můžou jít, zbytek zůstane, hlavně ta bruneta. Je to jen pojistka, aby jste našli cestu zpátky. Tak platí." Řekl Lawrence a natáhl k Thomasovi ruku.

Přijmul ji a potřásal si s ním. ,,Gally, ukaž jim cestu."

Všechny je zavedl do větší a prázdné místnosti, kde byl otvor v zemi. Oddělali poklop a dali dolů žebřík, aby se mohli v pořádku dostat dolů do podzemních tunelů.

,,Dejte pozor, Thomasi." Řekl Jorge. ,,Gally, postarej se prosím o ně ." Řekla Kayla. ,,Neboj balóne. Zvládnou to." Řekl Pánvička a Kayla protočila očima.

Gally, Newt a Thomas slezli po žebříku dolů a ostatní zůstali v místnosti.

Kayla se posadila na chladnou zem a musela přemýšlet. Bylo zvláštní, že měla zůstat hlavně ona. Byla snad nějak důležitá, nebo ji tam chtěli jen tak?

,,Proč jsem měla zůstat hlavně já?" ,,Protože Gally řekl tvoje a Thomasovo jméno a o ostatních se nezmiňoval. Z čehož vyplývá, že musíte být důležití."

Kayla si položila hlavu na kolena a trochu flustrovaně zasténala. Sama sebe se také ptala, jestli to může být ještě horší.

,,Kdy mu to hodláš říct?" Zeptal se Pánvička, který se posadil vedle ní. ,,Až zachráníme Minha a budeme v bezpečí." ,,Tak to ještě chvíli potrvá." Řekl Pánvička.

Bylo mu jasné, že se bojí Newtovi reakce, i když mu to neřekla. Ale také mohl se stoprocentní jistotu říct, že by ji Newt nikdy neopustil.