CIRKUS a jiné povídky

Cirkus 1 - Klaun

...Jsem klaun. Veselý a zábavný klaun...

...Jsem Ten klaun, i když jsem dívka...

Oči zvednu k zrcadlu, které je osvětleno spoustou barevných žároviček. Tohle snad ani nejsem já... Na čele mám vrásku, i když dvacáté narozeniny teprve nedávno minuly. Na sobě už mám oblečené klaunské oblečení, správně barevné, žlutomodré. Ach, jak ladí k černobílým myšlenkám... Do ruky beru hřeben a rozčesávám svou zrzavou hřívu. Principál mi zakázal nosit paruku, prý jsou moje vlasy na klauna mnohem lepší. A tak je češu a češu, do dvou vysokých culíků na straně... Znovu se pozorněji podívám do zrcadla. Pod očima mám kruhy a koutky úst jsou nenávratně staženy dolů. Otevírám můj arzenál klaunských barviček a začínám se malovat. Bílá tvář, rozzářený úsměv, výrazné oči.... A nakonec ještě červenou bambulku na nos. Jsem připravena. Ruce se mi klepou. Chce se mi brečet, ale to před vystoupením nesmím. Radši sáhnu do plechové krabičky na stole a dám si jeden bonbon. Zvedám se od zrcadla a chodím po šatně sem a tam. Když tu najednou zavolají klauna. Nevolají mé jméno. Nepamatují si ho. Jsem jen klaun.

...Jsem klaun. Veselý a zábavný klaun...

Vyplivnu bonbon a vstupuji do manéže. Ozáří mě reflektory a já nic nevidím. Rychle se rozkoukávám a nabírám do plic nový dech. Začínám své vystoupení. Lidé tleskají a jásají. Já nevím proč. Všechno dělám automaticky, jako robot. Moje tělo je přinuceno jet podle naučené písničky, ale má duše je jinde. Nevnímám, nechápu. Všude ty rozesmáté tváře. Co je tady k smíchu? Chce se mi plakat. Ale teď nesmím. Jsem v manéži. Jsem na vystoupení. Nesmím to zkazit. Dál pokračuji ve své každovečerní básničce. Žongluju s míčky, pletu se slonům a medvědům pod nohy, sem tam udělám přemet, napodobuji akrobaty, baletku i krasojezdkyni. A zase žonglování a hloupé vtipy. Lidé se smějí čím dál tím víc. Nevím čemu. Jen smích, všude ten smích. A reflektory. Lidé, kteří žijí tak nešťastné životy... Nedaří se jim vychovat děti, nedaří se jim v práci, nedaří se jim splnit si své sny, nedaří se jim se smát... A tak jdou sem. Do cirkusu. Aby se mohli smát mně.

...Jsem klaun. Veselý a zábavný klaun...

Konec vystoupení. Odbíhám do zákulisí s máváním a hopsáním. Hned za oponou přejdu do kroku a rázně odkráčím do šatny. Strhnu si z vlasů gumičky a rozpustím si ty hloupé culíky. Usednu na stoličku před zrcadlem a z očí se mi vyvalí proud slz. Barvy jsou kvalitní, a tak se nerozmažou. jak zvláštní pohled... Slzy na tak veselé tváři. Nemám sílu se sebou nic dělat. Jen hledím do zrcadla a slzy se kutálí po tváři. Po půl hodině, když cirkus utichá a hosté jsou dávno pryč, beru si přes sebe kabát a jdu se projít kolem ohrad a klecí s unavenými zvířaty. Odpočívají. A já pláču. Dnes večer jsem všechny rozesmála. Kdo ale rozesměje mě?

...Jsem klaun. Veselý a zábavný klaun...

*****

Vítejte u první povídky. Doufám, že se vám líbila, a že vydržíte i k dalším :) 

K tomuto souboru mě inspiroval premade, který nyní můžete vidět jako cover knihy, a tak jsem se rozhodla pospojovat různé myšlenky dřímající  v mé hlavě. Jak už je řečeno v popisku, budou to povídky buď přímo z cirkusového prostředí, jako je tato, a nebo různé povídky ze života (ať už mého nebo někoho jiného), který mi cirkus připomínají.