CIRKUS a jiné povídky

Univerzita

Tak dnes to bude zamyšlení o jednom velice konkrétním cirkusu a zároveň asi nejosobnější díl, který jsem zatím napsala... Ať se líbí :)

Plánovala jsem vystudovat vysokou školu. Nemám ji. Proč?

Všichni mi věřili. Jsi přeci chytrá a šikovná. I já si věřila. Střední jsem dávala téměř bez učení a kdybych se snažila, měla bych jedničky. Konec konců, moje maturitní vysvědčení nebylo špatný. Krom jedné čtyřky jsem měla čtyři jedničky. Na výšku jsem se dostala s přehledem. Tak proč...?

Spoustu lidí v prvních ročnících zjistí, že tohle studovat vlastně nechtějí. Nebo se tím nechtějí živit. A tak odcházejí na jiné obory. Já na jiný obor jít nechtěla. Věděla jsem, že tímhle se chci živit, tohle mě naplňuje. Tak proč!?

Po půl roce trápení jsem už nemohla. Věděla jsem, že dál tam chodit nezvládnu. Že jsem jak lev v malé kleci, kterého šťouchají holí do zad. A tak jsem opustila univerzitu, rozloučila se s oborem, který mě bavil. Ale proč?

Protože nechci, aby ze mě tenhle cirkus stvořil klauna, který bude rozesmívat lidi. Ne. Já chci lidem skutečně pomáhat, ne je rozesmívat. A všechna ta vystoupení se mi hnusí.

Prosím, nepochopte mě špatně. Neříkám, že univerzita je něco špatného. Říkám, že člověk může být šťasten i bez ní. Bez té masky nazývající se titul.

A já jsem toho důkazem.

Jsem šťastná.

Protože moje motivace už není strach z toho, jak přežiju bez vysoké školy.

A že teď nejsem vzdělaná? Ale jsem. Vzdělávám se každým dnem – z mezilidských vztahů, z všední práce, z přírody kolem, ze všech darů, ze samotného vesmíru...

Opustila jsem cirkus.