Pokud je vaše dítě spisovatel, je setsakramentsky důležité si to u něj nerozházet. Zvlášť, pokud má učitelku, která si potrpí na slozích.
Není nic potupnějšího, než když sedíte na třídních schůzkách a snažíte se působit seriózně, ačkoliv víte, že o vás díky slohům vašich dětí ví daná učitelka takřka vše. A ano, dokonce i to, že jste se opili na narozeninách své tchyně a poblili jste kytici karafiátů, kterou jste jí následně darovali.
Občas si nejsem jistý, zda se mi dvojčata jen za něco nemstí anebo zda se jim u nás doma prostě a jednoduše nelíbí, a tak se proti nám snaží poštvat sociálku a získat pobyt v náhradní péči.
Netvrdím, že popis jejich příhod, co se odehrály u nás doma, není vtipný, avšak zároveň si nemyslím, že je to něco, co by měl vidět kdokoliv jiný kromě mě a Heleny. No, možná jen kromě mě.
Přeci jen tam občas popisují i věci, za které jsem rád, že je už alespoň z části zapomněla.
Už jen s modlitbami doufám v to, že nemají Žaneta ani Radim jakousi speciální paměť a nepamatují si nic z toho, co se odehrálo v době, kdy byli ještě batolata.
Některé zážitky by skutečně měly zůstat jen v mé paměti.
ČTEŠ
Těžký život rodiče spisovatelů ✓
HumorVždy jsem tak nějak očekával, že mé děti nebudou normální. Přeci jen, mají moje geny. Už od jejich útlého dětství jsem byl tedy smířen s tím, že z nich vyrostou masoví vrazi, Jehovisti, novodobí diktátoři anebo zkrátka něco mezi tím. Nevím přesně c...
