20 - Dárek za všechny prachy

1K 256 34
                                    

O Vánocích, kdy dětem bylo třináct, napadl Helenu šílený nápad. Prý, že už jsou dvojčata dostatečně stará na to, abychom jim pořídili mobilní telefony. Zprvu se mi ten nápad nelíbil, tak se mi Helena, znalá situace, snažila namluvit, že když budou mít telefony, možná omezí to psaní.

Já si byl ale naopak jistý, že se získáním telefonů se psaní akorát znásobí, protože jak každý ví, na mobilu jde psát taky a je to o mnoho rychlejší.

Doufal jsem jen, že pokud už nimi děti obdarujeme, Žanetě dojde, že je to přístroj a ne kus papíru, a pokud napíše něco neuspokojivého, jednoduše to smaže, a nebude telefonem házet a muchlat ho do kuličky. Zase tak bohatí nejsme.

Nakonec jsem s Helenou přesto všechno souhlasil, naoko dělal spokojeného, a ona snad spokojenou skutečně byla. V to jsem doufal už jen proto, že by bylo dost špatné, kdybychom spokojenost předstírali oba dva. To by pak nebyl spokojený nikdo z nás a peníze by padly nazmar.

Kupování mobilů byla jedna zdlouhavá a nepříliš příjemná akce. Prodavač ihned vycítil, že já i Helena elektrotechnice rozumíme asi stejně tak dobře jako ekonomice Jižního Súdánu a snažil se nám prodat maketu.

Páru dvou důchodců, který to vše sledoval z povzdálí, se nám ale naštěstí zželelo a pomohl nám vybrat patřičně vymakané dotykové telefony.

Zaplatili jsme tedy mobily a teď už zbývalo jen čekat do Vánoc na reakci dvojčat.

Dle reakce, která na Vánoce nastala, byla obě spokojená. Ba ne, byla přímo nadšená. Zdálo se, že lepší dárek snad nemohla dostat.

Já jsem Heleně daroval šálu a ona mně peněženku. Bohužel bez peněz. Dvojčata nám darovala vřelé objetí a jala se zkoumat svůj nový dárek.

Jinak Žaneta za celý ten večer nezmuchlala a nezahodila telefon ani jednou, což jsem bral jako evidentní známku úspěchu.

Těžký život rodiče spisovatelů ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat