Princezna ✔️

Hraj si tady tu svojí přiblblou hru na neviňátko, ale beze mě

Hned jak jsem uviděla jeho oči, zbystřila jsem.

,, Steve. Co se stalo?" Zeptala jsem se ho a chytila za rukáv od jeho "uniformy", ale on ucukl.

,, Steve co je." Zeptala jsem se trošku víc podrážděně, protože mi k němu jeho chování moc nešlo.

,, Budeš se mnou mluvit? Nebo si budem hrát na tichou hodinku." Zeptala jsem se podrážděně a pomalu mi začala docházet trpělivost.

,, Všechno mi řekl." Odpověděl mi bez jakékoli emoce a stále zíral před sebe. Byla tma a tak jsem nějak netušila na co kouká. Ale ani jsem netušila, co mi chce říct.

,, Kdo ti co řekl?"

,, Nedělej ze mě hlupáka." Odpověděl mi podrážděným, skoro až křičícím hlasem. Otočil se ke mě a já z jeho obličeje vyčetla vztek a zoufalství.

,, Řekneš mi už konečně o čem to tady mluvíš?"

,, O tobě a o Gabrielovi." Chvíli jsem přemýšlela o kom mluví. Jasně, že mluvil o Bakerovi. Jeho křestní jméno je Gabriel.

,, Co je s ním."

,, Ale prosímtě. Budeš mi pořád lhát? Nebo přestaneme s touhle blbou hrou."

,, Já ale fakt nevím o čem mluvíš."

,, O tom, jak jsi mě podvedla s tvým profesorem." Cože?!

,, To ti řekl? A ty mu takovou kravinu věříš? Myslela jsem si, že k sobě máme nějakou důvěru."

,, Já mu to nevěřil, ale když mi vás dva ukázal, měl jsem jasno."

,, Jak jako ukázal."

,, Jak dlouho si chceš hrát na neviňátko. Ukázal mi, jak jste se líbali."

,, A to by mě docela zajímalo jak." Rozhodila jsem rukama nad hlavou a byla totálně zmatená a myslela, že ho roztrhnu.

,, Umí taky čarovat víš? Ukázal mi vás dva jasně."

,, Tak nevím co ti ukázal, ale nás dva rozhodně ne."

,, Fajn. Hraj si tady tu svojí přiblblou hru na neviňátko, ale beze mě." Zůstala jsem na něj zírat s otevřenou pusou. 

,, Počkej!" Křikla jsem na něj a rozběhla se. Samozřejmě, že jsem zapomněla na své dlouhé šaty, takže za pár vteřin jsem přistála na zemi. Rychle jsem se ale zvedla a teď už s přidrženými šaty běžela za ním.

Už byl u svého pokoje, když jsem ho doběhla.

,, Co ti zase přelítlo přes nos?" Obořila jsem se na něj a zabouchla dveře od jeho pokoje.

,, Nic. Chci si v klidu sbalit."

,, A kam jako chceš jít?"

,, Kam asi. Zpátky na Zem."

,, Počkej. Promluvíme si o tom. Vždyť je to hroznej lhář a.."

,, Nemusíš mi nic vysvětlovat." Přerušil mě a opět překvapil.

,, Ulehčím ti rozhodování. Nevěděla jsi, jestli chceš být s ním nebo se mnou a už v tom máš jasno."

,, Chceš se se mnou rozejít? Po tom všem, co jsme spolu prožili mi dáváš kopačky? Já s ním nikdy nechtěla být. A ty to víš."

,, Vím jen, že jsme se poslední dobou docela hádali."

,, Takže konec? Proč?" Vyhrkli mi slzy do oči a já už neměla energii se s ním dál hádat.

,, Proč? Třeba proto, že jsi mě podvedla?"

,, Tak to nebylo. Kdybys mě to nechal vysvětlit." Úplně se mi zlomil hlas.

,, Takže to, co jsem viděl nebyla pravda. To co mi ukázal nebyla pravda?"

,, Ne." Zašeptala jsem, protože jsem se nechtěla rozbrečet.

,, Víš. Asi ti s ním bude líp než se mnou. Jste oba jiní než ostatní a stejně tě s ním chtěli oddat. Takže už ti nic nestojí v cestě za štěstím."

,, Jsi na mě nespravedlivý. Víš co? Možná je dobře, že si myslíš takovou kravinu, protože pokud mi nevěříš, stejně bychom neměli budoucnost."

,, Vidíš? Už mluvíš jako královna. Už jsi na ten životní krok skvěle připravená."

,, Fajn. Řeknu Heimdallovi, aby tě pustil přes Bifrost a až budu na Mitgardu, zajdu si domů sbalit."

,, Buď v klidu. Já se do bytu nevrátím. Jako Avenger mám nárok na bydlení na základně. Klidně v něm zůstaň. Stejně ho rodiče koupili tobě."

,, Nám."

,, A myslíš, že po dnešku ještě nějaké my je? Já myslím, že ne." Řekl to tak chladně, až jsem se zachvěla. Beze slova jsem opustila jeho komnatu a šla říct Heimdallovi, aby pustil Rogerse na Mitgard.

Trošku nečekaný co?

Vaše Lucye007