Princezna ✔️

Rodina?

,, Heimdalle!" Vykřikla jsem, když jsem vkročila do stanu a uviděla ho. Rozběhla jsem se k němu a chtěla ho obejmout, ale má ruka prošla skrz něj.

,,Co to je?" Zděsila jsem se a podívala se na Laru.

,,Říkala jsem ti, že jsme jen duše které se vidí, ale už nemáme tělesnou schránku." Vysvětlila mi a já na ní vykulila oči.

,,Luno? Proboha co tu děláte? Myslel jsem, že jste se svou rodinou?"

,,Co? Jako kde? Jakože jsem odletěla s nimi? Ne. Oni tu nejsou?"

,,Ne, oni uletěli. Bohužel teď už vám neřeknu kde jsou, ale asi jsou na živu."

,,Oh díky bohu." Oddychla jsem si a posadila se na židli. Tohle šlo, ale obejmout nejlepšího přítele ne.

,,Vy jste si myslela, že zemřeli?"

,,Samozřejmě že ano. Je tu ještě někdo od nás?" Zeptala jsem se ho a on si klekl na koleno, jako vždy, když něco říkal Emily.

,,Jsou tu skoro všichni. Je tu Sif i Hogun. A určitě budeš znát i pana Selviga." Erik je tu taky.

,,A kde jsou?" Zeptala jsem se Heimdalla s beznadějí v očích.

,,Nezdá se to, ale tenhle stan je opravdu hodně velký. Je tu spousta lidí, včetně tvé sestřenice."

,,Mé co? Já přeci nemám sestřenici."

,,Ale ano. Vidíš Laru? Je to dcera Lokiho." Cože? OMG! Rychle jsem se k ní otočila a podívala se na ni. Žádná podoba.

,,Proč jsi mi to neřekla Laro?"

,,Co? Že jsem dcera Lokiho? Thorova nevlastního bratra a boha iluze?"

,,Jo."

,,Pojď. Tady to rozebírat nebudeme." Chtěla mě chytnout za rukáv, ale nešlo to. Překvapivě.

Došly jsme do nějaké malé místnosti, ale nějak jsem nemohla identifikovat, co měla znamenat. Komora? Pokoj bez postele? Salónek nebo něco jiného?

,,Tak cos mi chtěla říct?"

,,Neřekla jsem ti to, protože to není důležitý."

,,Jak jako není duležitý. My jsme rodina a to není důležitý?"

,,Nejsme rodina. Zaprvý. Loki je Thorův NEVLASTNÍ BRATR a za druhý JÁ ho jako OTCE NEBERU."

,,Proč. Co se stalo?"

,,Když mu mamka řekla, že je těhotná, vykašlal se na ní a nechal nás samotný. Mamka na mě byla sama a když jsem pak začala objevovat kouzlo magie, nikdo mi ho nedokázal vysvětlit a já se pro ostatní stala nebezpečná. Nekontrolovala jsem to a byla jsem fakt nebezpečná. Loki jednou přišel a mamka si myslela, že nás šel navštívit. Že po šestnácti letech jde navštívit svou dceru. Ale místo toho mamku nechal vypařit. Snažila jsem se ho zastavit, ale marně. Stalo se a já s ním bojovala. A on mě zabil. Říká se, že duše nestárnou, ale už jsem tady víc jak šest let a vypadám na dvacet dva?"

,,Jo. Jo vypadáš."

,,Fakt? Mě to teda nepřijde, ale my se nevidíme v zrcadle, takže můžu těžko soudit." Pokrčila rameny a já se musela usmát.

,,A tvoje maminka je tady?"

,,Ne. Ona našla klid, ale já ne." V jejím hlase jsem poznala strach a bezbranost.

,,A myslíš si, že ti život už nedá žádnou další příležitost to změnit?"

,,Co myslíš?"

,,Pomstít se."

,,Život. ŽIVOT! Co to vlastně je? Tohle? Tohle není život."

,,Říkám ti, že odsud musí vést cesta ven."

,,No když myslíš." To bylo řečeno tak suše, až mi vyschlo v krku.

,,Pomoz mi ji najít. Najdeme ji společně a dokončíme to, co jsme začaly."

,,Ty věříš dceři boha intrik?"

,,Já věřím v to, že tvůj otec tě nevychoval a tvá matka nebyla stejná jako on."

,,To nebyla. Ale taky můžu lhát. Mám to v krvi."

,,Toho bych se nebála. Takže co. Dostaneme se odsud a pomstíme všechny, kteří už takovou šanci nemají?"

Viděla jsem jak váhala, ale nakonec přikývla.