Princezna ✔️

,,Nevěř mu, určitě blafuje."

Thorův pohled

Loki mi nasadil brouka do hlavy. Běžel jsem k Heimdallovi jak nejrychleji to šlo a když jsem konečně dorazil, už na mě čekal.

,,Heimdalle. Co se děje? Loki říkal něco o nerovnováze vesmíru."

,,Ano, to má pravdu. Zaznamenal jsem zvláštní vesmírný jev. Otevřel se nějaký nový vesmír o kterém jsem ještě nikdy neslyšel."

,,Znamená pro nás nějakou hrozbu?"

,,To opravdu nevím. Vůbec ho neznám."

,,Zjisti o něm co nejvíc to jde a potom mě o všem informuj ano?"

,,Samozřejmě."

Můj pohled

Už byla skoro večeře, když se to všechno uklidnilo. Abych řekla pravdu, vůbec jsem neměla hlad. Přemýšlela jsem o Stevovi. Co asi dělá? Heimdalla se ale zeptat nepůjdu, protože by to znělo opravdu zoufale.

,,Nechutná ti?" Zeptal se mě táta když viděl, jak se nimrám v talíři.

,,Ale jo. Je to dobrý, ale nějak nemám hlad."

,,Od rána jsi nic nejedla. Musíš si alespoň něco málo dát." Zasmála se na mě babička soucitně a já se jí pokusila úsměv oplatit.

,,Já fakt nemám hlad." Řekla jsem a odstrčila svůj talíř. Hned ke mě přiskočila služka a odnesla ho. Nesnášela jsem, když kolem mě takhle skákali. Prakticky nejsem nic víc než oni. To, že jsem princezna nebyla má volba, stejně jako jejich být neurození.

,,Jak to dopadlo s tím Lokim?" Zeptala se mamka a napila se ze svého poháru. Na klíně jí seděla Leia, která se natahovala po pečeném rajčeti. Jak mi dvě můžeme být příbuzné? Já pečená rajčata nesnáším.

,,Celkem dobře."

,,Stalo se něco?"

,,Ne neboj. Je v cele a jen tak se z ní nedostane. To mi věř."

,,Tak to jsem hned klidnější. A co budeme dělat s tím sloupem tady." Ukázala mamka na polo zborcený sloup.

,,Zítra ho dám opravit."

Luskla jsem prsty a v ten moment bylo po puklinách a sloup byl jako nový.

,,Páni. Zlepšuješ se." Pochválil mě táta a já bych se nadmula pýchou, ale neměla jsem na to náladu.

,,Zlato. Už si jdeš lehnout? Je brzy." Divila se mamka když jsem jí oznámila, že s nimi nechci slavit porážku Lokiho.

,,Jsem dneska nějaká unavená. Dobrou." Nečekala jsem na odpověď. Prostě jsem šla do pokoje.

Už jsem skoro usínala, když v tom jsem uslyšela hodně hlasitou ránu. Trhla jsem sebou a rychle vyskočila z postele. Přes ramena jsem si hodila župan a vyběhla na chodbu kde byl chaos. Co se tady sakra děje?

,,Veličenstvo. Tady by jste být neměla." Napomenul mě jeden ze strážných."

,,Poč. Co se stalo."

,,Nemáme tušení, ale naším úkolem je chránit vás. Takže vám nařizuji aby jste se vrátila do své komnaty a až do odvolání z ní nevycházela." Řekl sebejistě bez jakéhokoli emoce. Zamračil jsem se.

,,A víte co je mým úkolem? Chránit Asgard a všechny občany. Včetně vás vojaku. Vím, že děláte jen svou práci, ale já bych ráda udělala tu svou, takže mi běžte z cesty. Prosím." Dodala jsem abych nezněla moc nadřazeně. Bylo vidět že mě pustit nechce, ale po chvíli mi ustoupil z cesty.

Seběhla jsem schody do trůního sálu a po cestě viděla spoustu vojaků, kteří leželi na zemi a bez známek života. To mě vyděsilo.

,,Chci tu věc. Dej mi ji a nechám tvou rodinu žít." Z Velkého sálu se ozýval hrozivý hlas, který jsem ještě nikdy neslyšela. Možná jen v těch nejhorších nočních můrách. Bez rozmyslu jsem vtrhla do sálu.

,,Nevěř mu, určitě blafuje." Předemnou však nestál ten koho jsem čekala. Ne. Byl to někdo mnohem horší.