Vampire boys

‡21‡

O pět měsíců později
Martinus:
Byla hluboká noc a Viky spokojeně spala. Já ležel vedle ní a četl si knížku, když v tom se probudila. Já položil knížku a otočil se na ni ,,Děje se něco?" zeptal jsem se jí a neposedný pramínek vlasů jsem ji zastrčil za ucho. Ona se jen usmála, vzala moji dlaň a přiložila ji na bříško, které ji konečně začlo trochu růst. Začal jsem i pochybovat, že je těhotná. Kdyby nevypadal jako zombík, ale krásný zombík, tak bych ani nevěřil, že je těhotná. Uvnitř byl menší pohyb ,,Co to bylo?" zeptal jsem se zmateně ,,Už kope." zašeptala ,,T-to je úžasný." pošeptal jsem. Vyhrnul jsem ji tričko a políbil tam, kde se pohyboval ,,Doneseš mi radši krev? Když je vzhůru, tak divočí." uchechtla se ,,Celý tatínek." pousmál jsem se a postavil se, abych mohl pro krev. Otevřel jsem lednici, kde byla poslední transfúze. Vzal jsem ji a přelil do sklenice. Když jsem přišel do ložnice, tak Viky stála u skříně a něco hledala ,,Co hledáš?" položil jsem sklenici na komodu a došel k ní ,,Já hledám takovou dečku. Byla fakt krátká, tak pro miminko. Taková huňatá, béžová. Nevíš, kde je?" ,,Tu jsem neviděl. Možná ji máš u tety, ještě." ,,Je to možný, ale jak ji dostanu zpět?" podívala se mi do očí. Měla smutný pohled, který mě ničil. Poslední dobou je furt smutná. Nevím proč, neřekne mi to a naše spojení se přerušuje. William mi říkal, že je to proto, že k ní přichází smrt. Ano, s Williamem jsme už za dobře a řeším s ním vše o těhotenství. Marcus s Angelou museli zase odjet, protože komunita potřebovala pomoct. Doufám, že to není kvůli Topporovi ,,Mohl bych tam zajít a vzít ji." ,,Chtěla bych s ní mluvit. Jako před tou výpravou." řekla a vydala se k posteli, kde si sedla ,,Lásko, je hluboká noc. Teď všichni spí, měla bys taky. Radši se napij krve, kdyby malý řádilo." pohladil jsem ji po tváři a políbil ji na ni. Ona se usmála a šla si pro sklenici. Pomalu se napila a znovu odložila. Došla k posteli a lehla si. Já si lehl za ní a přitáhl si ji blíž. Dlaň jsem si položil na její bříško a jemně hladil. Přemýšlel jsem, jak je krátká doba. Už jen čtyři měsíce a poslední dva měsíce jsou nejhorší, protože v tu dobu miminko roste nejvíce. Musíme se na to připravit, ale jak? Furt jsem přemýšlel do doby, než jsem se rozhodl vstát a dojít za Marcusem říct, že musíme pak do nemocnic pro krev. Radši jsem zaklepal, protože nikdy nevíš, co dělají neúnavní upíři. Ozvalo se tiché dále, tak jsem vešel. Marcus stál u televize a díval se na něco, protože televize nefungovala ,,Co potřebuješ?" zeptala se Angela, když mě uviděla ,,Musíme ráno zajít pro krev. Už je jenom poslední a tu má u sebe. Takže už žádná krev." ,,Tentokrát půjdu i já." uchechtla se Angela a posadila se na sedačku ,,Jeden z nás tu musí zůstat a já potřebuji se trochu posilnit. Jak jsem furt uzavřeny v místnosti s krví, lidskou krví, tak trochu začínám šílet." protočil jsem očima, protože mi to už leze do mozku. Nedivte se mi, já už měsíc nelovil, protože jsem byl pořád s Viky ,,Tak já tu zůstanu." vytáhl hlavu Marcus z pod televize a usmál se. Já kývl na souhlas a odešel s rozloučením zpět do ložnice. Když jsem viděl tu sklenicí s krví, tak jsem měl chuť to celý vypít, ale ovládl jsem se. Znovu jsem si lehl a začal číst knihu.

Viktorie:
Probudilo mě slunce, které svítilo skrz zatáhlé žaluzie. Protáhla jsem se a posadila se. Martinus vedle mě nebyl. Vstala jsem a zašla si na záchod, protože to začíná být v takovém stádiu, že pořád chodím na malou. Už nezvracím, je to tak měsíc. Vylezla jsem z koupelny a myslela si, že mě trefí šlak ,,Marcusi, musíš mě lekat?" uchechtla jsem se ,,Promiň, ale slyšel jsem tu pohyb, tak jsem to šel zkontrolovat." usmál se ,,Fajn, kde je Martinus?" rozešla jsem se do kuchyně a Marcus mě následoval ,,Šel pro krev a šel si zalovit." sedl si na barovou židli a opřel si hlavu o dlaň. Já si vytáhla džus a postavila na stůl ,,Aha, takže místo Angie si tu ty?" podzvedla jsem obočí a uchechtla se ,,Jo, dnes jsem na stráži já." zasmál se. Já si sedla naproti němu a nalila si džus do skleničky ,,Počkej tady, já si jdu pro krev." vstala jsem a šla do ložnice, kde na mě čekala skoro plná sklenice železitého hnusu. Znovu jsem došla do kuchyně a sedla si na své místo ,,Pořád nechápu, co na tom máte." zašklebila jsem se a Marcus se jen uchechtl ,,Možná někdy pochopíš." ,,Možná?" ,,Může se stát cokoliv. Ale o tom se nebudeme bavit. Co miminko?" ,,Je v břichu, leží, spí, někdy mě asi kousne, tak to bolí, ale jinak v pohodě." pokrčila jsem rameny ,,Tak toto je nejpohodovější těhotenství, co jsem kdy zažil. Všechny se svíjeli v bolestech, dokonce tu krev i zvraceli. Nebylo to moc hezký na pohled. Ty jen vypadáš, jako zombík." ,,Děkuju." řekla jsem ironicky a zúžila oči ,,To byla ale pochvala." vykřikl Marcus na obranu a zasmál se ,,Faaaaajn." zvedla jsem ruce do obranného gesta ,,Kde je vlastně i Will? Dlouho jsem ho neviděla." ,,V práci, my ho nebudeme živit." zamračil se ,,On i večer pracuje? Že se nejde podívat na mě." Tak za prvý, pracuje na návratě paměti. A za druhý, říkal, že tě nechce vidět trpět." ,,Já netrpím, jsem skoro jako normálně těhotná. Až na to, že piju toto." uchechtla jsem se a ukázala na skleničku. On se zasmál a pokrčil rameny ,,Víš o tom, že už kope?" zeptala jsem se zničehonic. On podzvedl obočí ,,Opravdu? Vždyť ani nemáš břicho." uchechtl se ,,Náhodou už mám." vstala jsem a vyhrnula tričko ,,Tak to pardón. Můžu si dojít pro lupu? Já tam totiž nic nevidím." uchechtl se a já ukázala na to břicho ,,Tady, přesně tady. A nesměj se furt." ,,Už se nesměju." dal ruce do obranného gesta. Chtěla jsem ještě něco říct, ale do kuchyně vtrhl Will ,,Našel jsem způsob, jak lidem vrátit paměť." vydechl. Já se udiveně podívala na Marcuse, který taky vypadal překvapeně.