∆11∆

339 12 0
                                    

Martinus:
,,Musíme se vyzbrojit. Marcusi, co ta komunita?" začal jsem "organizovat" náš vpád do hradu potom, co jsme si vyslechli Williama ,,Je připravena na naše rozkazy." ušklíbl se. Já přikývl ,,Viky, ty s Angie zařiďte zbraně. A hlavně pro Theu." šeptl jsem k ní. Ona přikývla na souhlas a s Angie šly ke knihovně. Vytáhla jednu knihu a otevřely se tajný dveře. A odešel do sklepa pro další výzbroj ,,Williame, ty nám začaruj batohy, ať toho tam dáme, co nejvíc." podal jsem mu batohy ,,Fajn, stejnak už Toppor ví, že jsem s vámi." pokrčil rameny a někam odešel ,,Marcusi, vyřiď komunitě, ať se vyzbrojí. A vem si rovnou výzbroj." ,,Oki, jdu na věc." ,,Theo." otočil jsem se na svoji dceru. Už byla oblečená v dámské výzbroji. Když jsem se jí podíval do očí, tak se mi přehrál celý život s ní. Její první krůčky, slova, první den ve školce, škole a na střední. Její narozeniny. Prostě všechno ,,Tati, já asi ještě nejsem připravená." šeptla. Já k ní došel a obejmul ji ,,Stojím vždy při tobě. Bojuji pro tebe." pošeptal jsem k ní ,,Kvůli tobě i zemřu." dal jsem ji polibek do vlasů ,,To neříkej." zakňučela ,,Chci ti říct, že tě mám rád." ,,Já tebe taky, tati." řekla a přimáčkla se ke mně ještě víc.

Viktorie:
,,Zlatíčko, toto je tvůj meč. Je namočen v tvé krvi. Tobě to neublíží, ale ostatní to zabije. Tím musíš Toppora propíchnout." říkala jsem instrukce Thei. Ona jen přikyvovala a prohlížela si ten meč ,,Tady máš pochvu, dáš si ji na záda, ať se ti lépe chodí. Luk budu mít já a táta má také meč. Prosím, hlavně si na sebe dávej největší pozor." ,,Neboj mami." usmála se na mě. Já ji musela obejmout ,,Mám tě ráda, mami." pošeptala ,,Vždyť já tebe taky. A moc." dala jsem ji polibek do vlasů.

Thea:
Rozloučila jsem se ještě se Stephanem a vydala jsem se na kopec, kde byl sraz, aby jsme tam mohli odjet. Když jsme kolem nim procházeli, tak se nám ukláněli. Nechápu proč, ale ok. Při cestě jsem si udělala culík a nastoupila na nějakou vznášející se loď ,,Co to je?" zeptala jsem se ,,Kryptol 3000. Transportní loď. Odveze nás do Ruska." řekl nějaký muž vedle mě. Já se na něj podívala a přikývla. Znovu jsem se podívala před sebe a všimla si, že se rodiče drží za ruce. A to docela křečovitě. Chápu je, bojí se, že ztratí toho druhého. Když si řeknu, kolik si toho prožili, tak se nedivím, že se tak milují. Vstoupili jsme na loď. Sedla jsem si na sedadlo vedle mámy a strejdy. Když jsme nastartovali, tak mi začalo být divně. Podívala jsem se na rodiče. Něco si šeptali. Nechtěla jsem to slyšet, protože je to jejich soukromí. Opřela jsem si hlavu o zeď a přemýšlela o svém životě.

Viktorie:
,,Viky?" pošeptal Martinus. Já se na něj otočila. Měl opřenou hlavu a díval se před sebe ,,Ano?" hlesla jsem. On se na mě otočil ,,Miluju tě a jsem nesmírně rád, že jsem mohl prožít osmnáct let s tebou. Myslel jsem, že budeme spolu navždy, ale po dnešku s to může změnit. Ale život je prostě život. Jen ti chci za vše poděkovat. Za krásnou dceru, kterou jsi mi dala. Za život, kdy jsem se konečně cítil jako normální člověk. Za vše ti děkuji. Miluju tě a nikdy nepřestanu." řekl kratší monolog. Já se usmála a políbila ho ,,Taky ti za vše děkuju. Že jsi mi změnil život od základů. Miluju tě a nikdy nepřestanu." pošeptala jsem. On se zlomeně na mě podíval a znovu políbil. Když jsme přistávali, tak jsme se chytili za ruce. Chytla jsi i Theu, která vypadala jako v transu. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla Jsem připravena položit svůj život.

Martinus:
Vyšli jsme a já se porozhlédl ,,Jsme na Sibiři. Asi několik mil odsud je hrad. Plán je takový. Proplíží se ke hradu a Thea kolem hradeb vyvolá oheň. Ten oheň přesměruje na hrad, takže bude v plamenech, pak ho uhasí a my tam vtrhneme. Vše co bylo dřevěný, bude spálený, takže ty kolíky, kterýma nás zabíjí, budou zničeny. Prostě všechny zabíjejte, ale dávejte si největší pozor, aby se k vám nikdo nedostal. Jste všichni připraveni? Jste připraveni bojovat?!" křikl jsem. Všichni zajásali. Přikývl jsem a otočil jsem se k nim zády ,,Jdeme!" křikl jsem a všichni jsme se rozběhli. U hradu jsme se zastavili a každý se někam schoval. Thea zmizela v zemi a my jen čekali. Podíval jsem se na Viky ,,Udržuj se, co nejvíce v bezpečí." šeptl jsem k ní. Chtěla něco namítnout, ale vyrušil ji rámus, který se ozýval od hradu. Hrad byl v plamenech. Já se usmál a čekal, až oheň uhasne. Thea se objevila vedle mě ,,Pronikneme tam z podzemí." šeptla. Já přikývl na souhlas. Oheň stále neuhasínal ,,Theo." hlesl jsem ,,Ještě chvíli. Pár upírů i zemře." řekla a já přikývl. Thea se začala soustředit na oheň a oheň uhasl.

Toppor:
Najednou začal zmatek v hradě. Já došel k oknu, abych viděl, co se děje. Okolo hradeb byly plameny ,,Co to je?!" křikl jsem na své rádce. Mým tělem projela bolest a další dávka energie mi zmizela. Spadl jsem na kolena ,,Připravte se k boji." rozkázal jsem. Oheň se dostal i za hradby. Několik upírů křičelo bolestí a vše dřevěný uhořelo. Oheň zničeho nic ustal a najednou se začala třást zem.

Thea:
Už jsme byli u hradu, kde byl chaos. Na nádvoří jsme se vynořili. Všichni na nás prvně koukali, ale pak začali křičet ,,Připravit k boji!" křikl táta. Já vytáhla meč jako všichni ostatní. Ještě jedno jsme křikli a běželi do boje. Máchla jsem mečem a někoho sejmula. Ten v bolestech lehl a pochvilce zemřel. Někdo zaútočil na mě zezadu, tak jsme spadli na zem. Já přikázala zemi, aby se otevřela a my spadli do země. Pak se uzavřela a my byli uvnitř. Upír byl úplně zmatený. Já ho probodla a znovu se vynořila. Táta někomu právě usekl hlavu a máma někoho přes půl. Já se podívala na volné schodiště. Ihned jsem se rozběhla. Na schodišti se objevili stráží. Prvně jsem se zastavila a chtěla běžet nazpátek, ale za mnou se taky někdo objevil. Já se zákeřně usmála a vytvořila kolem sebe ohnivý kruh, který jsem roztahovala čím dál. Všichni před ním utíkali ,,Běž ho zabít!" křikl táta vedle mě. Já přikývla a rozběhla se. Táta se rozběhl za mnou a někde se objevila i mamka. Všechny, co jsme potkali, tak jsme zabili. Došli jsme k mohutným dveřím ,,Tady to je." pošeptal táta. Na mamce šlo vidět, že se jí přitížilo ,,Jsme tady." řekl strejda, který právě doběhl s tetou. Táta přikývl a dveře otevřel. Nikde nikdo. Vstoupili jsme dovnitř a porozhlédli se ,,Třeba je někde jinde." navrhla teta. Já nějak cítila, že je tady ,,Ale ale, celá rodinka Gunnarsenů. Jaké pak milé překvapení." řekl nějaký mužský hlas. Všichni jsme zpozorněli a otočili se k sobě zády, aby na nás nikdo nemohl ,,Krásná rodina, opravdu. Jak drží při sobě, krásné. Měl bych se také k vám připojit, když jsme ta rodina." řekl znovu, ale to už ten muž vynořil ze tmy. Byl to muž střední postavy, s bílou tváři, dlouhými nagelovanými černými vlasy a s černým pláštěm ,,Asi by jste chtěli vysvětlení. Marcusi, Martinusi, já jsem vás strýček." usmál se a mně málem spadl meč, jak jsem tomu nemohla uvěřit. A myslím, že jsem nebyla jediná.

Vampire boysHikayelerin yaşadığı yer. Şimdi keşfedin