Drahokamy štěstí

×36×

"A nechceš jít ještě k nám domů? Jsou tam i kluci, bude sranda." Nabídla jsem svojí kamarádce a upřímně jsem doufala, že neodmítne. Nechtěla jsem totiž trávit zbytek večera s těmi prasaty, které na mě čekali doma. A jak znám Chrise, určitě to neskončí jen přátelským sezením. Řekla bych, že už teď u mě doma musí být slušně rozjetá středoškolská neplánovaná párty.

"No... S mým outfitem?" Zašklebila se nerozhodně a přejela si očima svůj dnešní outfit. Obyčejné volné šedé Nike tepláky s vysokým pasem, ve kterých bylo zahrnuté černé oversize vans tričko.

"Něco ti půjčím pojď." Řekla jsem se smíchem a táhla ji směrem k našemu domu.

"Fajn fajn. Ale dojít tam zvládnu sama." Zachichotala se a pustila mojí ruku, která ji doteď pevně tiskla.

"No jooo." Řekla jsem sarkasticky a zrychlila jsem krok.

Byli jsme o blok dál od našeho domu a už tu šla slyšet pořádně hlasitá hudba. Hrál tam nějaký mně neznámý rapper, kterého přeřvávali neustálé hlasy smějících se teenegerů.

Čím víc jsme se přibližovali k domu, tím víc nám hudba rvala ušní bubínky. Po ulici chodilo čím dál tím víc lidí a všichni mířili na to stejné místo. Na nečekanou párty.

"Tak z toho se stala slušná párty." Zakřičela po mně Claris, když už jsme stáli u domu. Skoro jsem ji přes tu hudbu ani neslyšela.

"Myslím že je to naposledy co ten dům vidím bez úhony." Zakřičela jsem na ní nazpět, načež jsme se obě zasmály a vydaly jsme se do hlouby domu.

Na našem anglickém trávníku se válelo pár opilých neandrtálců, kteří se slili nějakým tvrdým alkoholem hned na začátku. Bylo mi jich tak trochu líto, ale mnohem víc mi bylo líto spíš toho chudáčka trávníku.
K našim vchodovým dveřím se rvaly všichni zároveň a jak se zdálo už nikdo nekontroloval vstup do domu.

Moje myšlenky najednou zabloudili k první párty v našem domě. Tu kterou jsem Chrisovi zkazila. Musela jsem se nad tím pobaveně ušklíbnout. I přes to, že spolu teď chodíme a máme se rádi, byla to úžasně škodolibá věc a možná bych ji i znovu zopakovala. Ale ne dnes. Dnes jsem neměla náladu nikomu ničit jeho velkolepé plány.

"Tak pojď už." Vyrušila mě Claris z přemýšlení a rozešla se dovnitř mého domu.

"Jeee ahoj. Vy už jste tu?" Zajásal přiopile Chris, když jsme ho potkali v obýváku.

"Co se tu stalo?" Dělala jsem na oko naštvanou a schválně se rozhlížela po spadlé stolní lampě a křivě pověšeném obraze.

"No taková menší párty." Vyjádřil se k tomu Chris prohrábl si vlasy a u toho si mě se zájmem prohlížel. Musela jsem se na něj usmát. Claris nad tím jen zakroutila očima a přemístila pohled na někoho za mnou, stejně tak i Chris.
Claris vypadala celkem šťastně mezitím co Christian vypadal, že za chvíli bude zabíjet.

Na patě jsem se otočila k rušiteli našeho klidu a když jsem ho uviděla, málem jsem po něm hodila tu spadlou lampu.

"Co tu děláš?!" Sikl po něm nepříjemně Chris a najednou vypadal až moc střízlivě.

"Noo." Začal s úšklebkem Reason a já už se nenápadně snažila nahmatat tu lampu, kterou bych ho mrdla o hlavu. "Přišel jsem za Claris." Dokončil a až moc mile se podíval na Claris, která vypadala, že odsud za chvíli uteče. A ne kvůli tomu co se dělo, cítila se totiž trapně za ty tepláky, které na sobě měla. Věřte mi, nic jiného v tom nebylo.

"Ne za nikým nejdeš! Teď hned vypadneš z našeho domu!" Řekl Reasonovi hrubě Chris a zatínal pěsti na rukách, aby na něj hned nevyběhl.

"Vašeho?" Zeptal se překvapeně Reason a já ho spražila pohledem. Nebyl čas na otázky a už vůbec ne na odpovědi.