Drahokamy štěstí

×37×

Neměla jsem ani sebemenší náladu na párty, která dole probíhala... A Claris na tom byla pravděpodobně stejně jako já. Seděla u mě v pokoji na gauči a pořád rozdýchávala ten prvotní šok z toho všeho.

"Nechceš tu přespat?" Zeptala jsem se náhle až Claris leknutím nadskočila. Přeměřila si mě tázavým pohledem a přemýšlela jak mi odpověď.

"No klidně, ale kde bude spát Chris?" Souhlasila a vznesla otázku na kterou jsem přesně věděla odpověď.

"Myslím že usne někde dole v obýváku." Odpověděla jsem bezmyšlenkovitě a musela jsem se ušklíbnout nad představou slitého Chrise, který spí na podlaze v obýváku.

"Fakt." Zkonstatovala Ris s úsměvem a zvedla se z pohodlného gauče.

"Co teď? Nechce se mi spát, ale ani se mi nechce jít dolů." Řekla jsem znuděně a v hlavě jsem se snažila vymyslet jakoukoliv zábavnou činnost, kterou by jsme mohli provádět, aby jsme se neunudili k smrti.

"Jsme na tom stejně." Zamumlala mým směrem Claris, ale odpověď na moji otázku mi nedala.

"Co film?" Vyjekla jsem hlasitě můj nápad a Claris se na mě s přimhouřenýma očima podívala. První jsem si myslela že nebude souhlasit, ale opak byl pravdou.

"To zní fajn. Ale jaký?" Souhlasila tedy nakonec.

"After." Vyjekla jsem znovu a snažila se zapnout ten debilní notebook, na kterém bych již zmíněný film pustila.
Claris vypadala že proti tomuhle nápadu nic nemá a tak se jen tiše přisunula více ke mně.

Celý zbytek večera proběhl v poměrném klidu. Nic zásadního, kromě rozlité coly a rozsypaných chipsů, se už nestalo. Kolem jedné hodiny jsme si šli prostě s Claris lehnout, nehledě na to, že až se probudíme, tenhle dům bude při nejmenším vypadat jako po teroristickém útoku. 

Ráno mě probudila hlasitá rána ze spodní části domu. Rozhlédla jsem se po pokoji. Na rozloženém gauči v klidu pochrupkávala moje nejlepší kamarádka a na koberci u konferenčního stolku se objevila černá skvrna od rozlité, neuklizené coly.

Vyhrabala jsem se z postele s úmyslem jít zjistit co je to tam dole za bombardace. Na nohy jsem si nazula svoje huňaté papuče a přehodila přes sebe velkou oversize mikinu, která dokonale zakryla moje bledě modré pyžamové kraťasy a narůžovělé tričko se psem Snoopy.

Sešla jsem schody dolů do chodbičky a vydala se do kuchyně odkud se rána vydala. Na zemi v obýváku spalo pár ubožáků, kteří už ani nedokázali dojít domů a tak zakotvili v našem předřazeném domě.
V kuchyni seděl u kuchyňského ostrůvku na barové židličce Chris a něco si pro sebe huhlal. Vypadal že mu za chvíli praskne bolestí hlava. Nejspíš to včera opravdu přehnal, pomyslela jsem si a musela jsem se nad tím ušklíbnout.

"Dobré ráno." Pozdravila jsem ho s úsměvem a posadila jsem se na vyvýšenou stoličku hned vedle něj.

"Moc dobré ne." Zkonstatoval svoji situaci a rukou si mnul čelo. Nejspíš doufal že si tím uleví a nepříjemná bolest ho přejde.

"Vzal sis prášek?" Zeptala jsem se jej se stále pohrávajícím úsměvem na mé tváři.

"Vzal." Řekl zničeně. "Ale nějak mi nezabral." Dořekl a já přikývla.

"Víš Rachel, je to divný. Tak moc mě hlava ještě nikdy nebolela a ani jsem toho tolik nevypil." Řekl zničeně a díval se na sklenici, naplněnou vodou, která postávala na stole. 

"Jseš si jistej?" Zeptala jsem se kapánek starostlivě a pohladila jsem ho po zádech.  Opravdu nevypadal dobře. Měl opuchlé načervenalé oči a obličej až nepřirozeně bílý. Vypadal jakoby právě slavil Halloween a byl převlečený za krvelačného upíra.