je sobota
půl sedmé ráno
a já ležím v posteli
a otevřeným oknem mi do pokoje létají
vzpomínkya pláču
protože si konečně uvědomuju
kolik let jsem se statečně rvala
a ani jednou neocenila výsledekpláču protože už vím
že jsem čtyři roky od sebe odstřihávala
staré bolístky
stejně jako své vlasya tak teď nechávám čas plynout
a rány se hojí
vlasy rostou a já rostu společně s nimi
už vímže jsem jako strom
který si tak dlouho vytrhával kořeny ze země
lámal větve a škubal listí
že úplně zapomněl na tože je čas růst
ČTEŠ
P a p i l l o n
Poetryvšechno ovlivňuje všechno . . . - všechny obrázky jsou převzaty z Pinterestu