Hunter/Vmin

16- Clothes

Jen co se za ním zavřely dveře si Jimin hlasitě oddechl. Konečné nemusel čelit intenzivnímu pohledu černovlasého.

Od chvíle, co přišel do jeho pokoje věděl, že je něco špatně, že se něco chystá a že se mu to nebude líbit.

Momentálně však nebyl ve stavu, kdy by si mohl dovolit odporovat. Možná se jeho sebevědomí trochu zvedlo při zjištění, že zase může chodit, ovšem každý krok bolel a stále byl oproti svému únosci malý a slabý.

Odlepil se od dveří, o které se opíral a rychle se začal svlékat. Koneckonců mu V řekl, že má být rychlí. Už nahý obrátil svůj pohled k obvazu.

Je už to opravdu zahojené?

Opatrně dodělal sponu, která zabraňovala látce spadnout z jeho lýtka a pomalu začal obvaz smotávat. Jeho věznitel už v tom musel mít praxi, protože vše bylo důkladně a pevně utazené, ale zároveň tak, aby to nikde neškrtilo.

S obavami sundal i poslední vrstvu obvazu a nechal ho spadnout na zem k oblečení. Znechuceně nakrčil nos při pohledu na své lýtko.

Sice bylo celé umazané od zaschlé krve, přesto zřetelně viděl velkou, ošklivou jizvu po kulce.

To už nezmizí

Ztrápeně si povzdechl na lehce přejel prsty přes stehy. Kůže tam byla na omak hrubá a nepříjemná, ale alespoň už nekrvácel.

Dál už se pohledem na své zubožené tělo nezdržoval, ze skříňky opět vzal šampon se sprchovým gelem, pak už se jen nechal bičovat horkými kapky sprchy.

Teplá voda mu postupně uvolňovala ztuhlé svaly i mysl. Blaženě nad tím pocitem zaklonil hlavu a zavřel oči.

Co si to pro mě osud připravil?

S nepříjemným zakřupáním si protáhl krk a rukou si promnul zátylek. Nechtěl se moc zdržovat, proto si hned začal vmasírovávat do vlasů šampón.

Kvůli vysoké teplotě vody byla celé místnosti hustá mlha, ale zrzka to nijak netrápilo momentálně se cítil až moc bezstarostně.

Kapičky stékající po jeho holé pokožce sebou odnášeli i všechny negativní pocity a Jimin se na chvíli přistihl, že si připadá jako doma.

Ne, tady nejsi ani zdaleka doma

Zatřepal hlavou a raději si rychle namydlil tělo. Po několika dnech, co nemohl vykonat ani základní hygienu to byl osvěžující pocit, cítit na svém těle šimravé bublinky.

Do svých vlasů si pečlivě začal nanášet šampon a vmasíroval ho od kořínků až ke konečkům, aby z pramenů dostal všechnu mastnotu.

Kdo to ale tady ocení?

Jimin si vždy dával záležet na svém vzhledu. Záleželo mu na tom, co si o něm lidé myslí už od prvního pohledu. Ale cožpak na tom tady záleželo?

S povzdechem vytáhl pár vypadaných vlasů. Dříve jasná zrzavá byla už trochu vybledlá a u kořínků už odrůstala jeho přirozená černá.

To je z toho stresu a mizerné stravy

Padající vlasy byly sice to poslední, co mladíka v jeho situaci trápilo, ale i tak pocítil hlodnutí vzteku.

Dále už ze sebe jen smyl všechny mydlinky a vylezl ze sprchového koutu. Po paměti už našel ručník a začal si nejprve vydrbávat vlasy a poté si i vysušil celé tělo.

Chtěl se natáhnout do poličky pro boxerky a tričko, i když chvíli váhal, jestli si vůbec čisté může vzít. Ale jeho staré oblečení tam nebylo.

Musel tu být když jsem se sprchoval

Při té myšlence ho trochu zarazilo, ale obával se, že černovlásek na jeho soukromí asi moc hledět nebude.

Najednou si všiml, že na komodě, ze které si bral sprchový gel a šampon, leží hromádka oblečení, která tam před tím rozhodně nebyla.

To mi sem donesl?

Otázka byla poněkud zbytečná, oblečení se tam rozhodně samo neobjevilo a dle všeho to vypadalo, že V žije sám.

Pomalu k hromádce přešel a zkoumal ji pohledem. Vše bylo čistě bílé a triko na vrchu vypadalo, že je z příjemného materiálu. Jimin tedy jednotlivé kousky oblečení rozložil vedle sebe.

Ne... To nemůže myslet vážně... T-to nebudu...

Vyděšeně a zároveň znechuceně sledoval kusy látky ležící před ním. Ani ve snu si nedokázal představit, že by toto někdo nosil. K tomu ještě chlapec.

To, o čem si myslel, že je triko, byl ve skutečnosti krátký croptop, u kterého by se zrzek divil, kdyby mu sahal níž, než kousek pod bradavky.

Dál tu byla bílá sukně, střihem těsně pod zadek, s trochu vyšším pasem. Ne však natolik, aby zakryl Jiminovo ploché bříško.

Nemohl také přehlédnout síťované silonky a podkolenky s mašličkou, jak jinak, než v bílé barvě. A v neposlední řadě i krajkové kalhotky.

To si na sebe nevezmu

Zrzek se uraženě znovu natáhl do poličky, ve které měl pán domu trika a boxerky. To sice také moc nezakrylo, ale Jimin se v tom cítil určitě pohodlněji.

Ale to se pak naštve a... ublíží mi

Mladíkovi po tváři stekla slza při vzpomínce na to, jak na něj byl jeho věznitel hrubý. Ať už v posteli, nebo ve sklepě, kam si přišel vybít vztek.

Ale to oblečení.... To mám být jeho kurva?

Jimin lehce poposmrkl a setřel si slzy. Nechtěl černovláska nijak naštvat. Nechtěl si to dělat ještě horší, než to ve skutečnosti muselo být.

Pomaličku do rukou uchopil croptop a přetáhl si ho přes hlavu. Měl pravdu, látka dosahovala jen těsně pod jeho bradavky.

Kalhotky si přes útlá stehla přetahoval s ještě větším odporem. Musel ale uznat, že na to jak nevkusně vypadaly, byly poměrně pohodlné.

Silonky a podkolenky ho tolik netrápily. Přecejen na celé této věci byly asi nejméně ponižující a alespoň představovali nějakou tu látku na zakrytí navíc.

Sukně se mu ale velmi příčila. Sice ne tolik, jako ty příšerné kalhotky, ale ty přecejen nejsou vidět.

Nemohl mi místo toho dát šortky?

Jimin si se znechucením zapl zip, aby mu látka těsně obepínala pas a rozšiřoval se až pod ním. Lem mu stěží zakryl zadek.

S odporem se na sebe podíval do už odmlženého zrcadla. Modřiny po jeho těle už sice byly vybledlé, ale bílá barva je dost zvírazňovala.

Vypadám jako kurva

Pohrdavě se sám na sebe do zrcadla ušklíbl. Pak si ale něco uvědomil.

Odmlžené zrcadlo?!

Jak dlouho už tu jsem?!

V říkal rychle!

S paničkou rychle vyběhl že dveří, kde se ovšem pohledem střetl se špičkami černých tenisek.

Po sto letech jsem tu s další kapitolou

Já vím, že jsem v tom strašná a vím, že vám pokaždé slibuju, jak to napravím...

No, tak snad je to aspoň k přečtení

Posledních pár kapitol je trochu nezáživných, pokusím se to napravit

BloodyPrincess