Hunter/Vmin

32- And Dark

"Kurva!" sklenice se s hlasitým prasknutím roztříštila na milion kousků.

Černovlasý muž neklidně přecházel kolem kuchyně a rozbíjel vše, co se dalo.

Tři dny, tři dny už nemohl najít zrzavého chlapce co mu doslova vyletěl oknem.

V jindy uklizeném bytě se teď všude povalovaly odpadky, rozbité nádobí i špinavé oblečení.

Taehyung neměl ani pomyšlení na nějaký úklid. Zajímala ho jen jediná věc.

Kde. Je. Kurva. JIMIN!

Nikdy by si nemyslel, že bude svého Jimina tolik postrádat. Přitom s ním ani tolik času netrávil.

Na nějakej trest teď nijak zvlášť nemyslel. Ale až ho najde, rozhodně mu to jen tak nepromine.

Jestli ho najdu

Vlastně je tohle tak nějak trest sám o sobě. Je někde sám, hladový, žíznivý a určitě vystrašený.

Taehyung věděl, že Jimin nemá sebemenší šanci se z lesa dostat a pomocnou ruku mu tady nikdo nepodá.

Je tady uvězněný.... Stejně jako já...

Vjel si rukou do vlasů a zatáhl za ně. Hledal, kde mohl, prošel celou cestu podél potůčku, byl i na místě, kde se Jimin poprvé probudil, ale nic.

Musím ho najít!

"Jestli už není mrtvý" prudce se otočil. Na lince seděl pošklebující se Jungkook.

"Ty?" Taehyung téměř zrudl Vzteky, doufal, že mu bude trvat déle, než se zase objeví, ale jeho mysl se ho očividně snažila zrujnovat.

"Já... Na mě obyčejná kulka nestačí, víš?" posměšně zakroutil hlavou a seskočil na zem.

"Kdepak máš Jimina? Chtěl jsem ho pozdravit.... Oh, on ti vlastně frnknul" Jungkookova slova v něm jen upevňovala potřebu po málem chlapci.

Když jsem byl s Jiminem, Jungkook zmizel...

"Správně TaeTae, byl si moc osamělý, a tak si tvá chorá mysl vytvořila mě" usmál se červenovlasý.

"Byl jsi prostě jen zoufalý" ušklíbl se a odešel. Tae tomu nemohl uvěřit, bylo to už podruhé, co Jungkook prostě zmizel, zmizel, aniž by V-ho dohnal k slzám, či psychickému zhroucení.

Dřív by nad tím přemýšlel dlouho do noci, ale teď, jako by to ztratilo význam. Emoce prvotního šoku zcela vyprchala a nahradila ji jediná myšlenka.

Najdu tě Park Jimine

***

Špatný, špatný, moc špatný nápad

Zrzek se ocitl ve stavu, kdy by se i rád vrátil do V-ho náruče a požádal o rychlou smrt.

V kapse mu už zbývalo poslední jablko, které si šetřil na... Ani nevěděl na kdy, možná se jen uklidňovat pocitem, že stále ještě něco má.

Už první den si uvědomil, že utíkat bez jakéhokoliv plánu byla blbost, ale bál se vrátit.

Jak jsem mohl být tak naivní a myslet si, že voda z ovoce bude dostačující?

Přenocovával mezi kořeny vyvráceného stromu. Cítil se tak alespoň trochu schovaný a na tři nebo čtyři hodiny se mu podařilo usnout.

No druhý den si k večeru přiznal, že celkové utíkání byla blbost a měl raději snášet Taeho proměnlivé nálady, ale cestu zpět najít nedokázal.