The rulers of the water element

Jsem chodící rozbuška

Tuto část bych chtěla věnovat inson1 a ananas0016. Děkuji za podporu a moc děkuji za vaše voty. Napište do komentů, jak se vám tato část líbila. Ještě jednou díky! :*

Vešli jsme do velkého domu, který teď na několik let bude mým domovem. Rozhlédla jsem se a uznale protáhla obličej. Ocitli jsme se ve velké hale odkud se dalo jít do kuchyně spojené s jídelnou. Víc jsem toho nestihla zaregistrovat, protože teta nás odtáhla do prvního patra.

„Tohle je tvoje ložnice Logane a tohle je Beckyina. Budete mít společnou koupelnu, ano? Já budu bydlet dole, vedle obýváku. A tady má pokoj Kristýna. Kdyby něco, tak budu dole," řekla nám a pak nás tam nechala stát. Oba jsme nejdřív vlezli k Loganovi a pak až ke mě.

„Tahle půlka bude moje a tahle tvoje. Podívej, máme i dvojité umyvadlo," křikla jsem na bráchu. Logan to přišel omrknout a pokýval hlavou.

„Máš štěstí."

„Proč?"

„Protože jsi to rozdělila tak jak máš. Nechtěj vědět, co bych ti udělal, kdybys to rozdělila nespravedlivě," vyhrožoval mi.

Zašklebila jsem se na něj. „Co bys mi udělal? Hodil bys po mně vodní kouli?" to jsem neměla říkat. Jakmile jsem to dořekla, tak jsem byla mokrá od hlavy až k patě. „Ty... No počkej!" vyjekla jsem rozčileně a hnala jsem se za ním. Logan vyběhl ven na zahradu. Doběhl k velké hromadě listí a já si pomyslela Teď je moje šance! Skočila jsem mu na záda a oba jsme se svalil do té hromady. Smáli jsme se jako blázni, házeli jsme po sobě listí. Po pěti minutách mi začali drkotat zuby.

„Konec! Vyhrál si. Nechmě jít se převlíct," ukončila jsem to. Vyběhla jsem ven jen v tričku s krátkým rukávem a ještě k tomu celá mokrá a protože byl podzim, přesněji řečeno říjen, tak byla docela velká zima.

„Jo, konec. Jsem utahanej jako kotě," souhlasil bratr.

„Malé kotě, spalo v botě..." popíchla jsem ho. Logan ke mě jenom přiskočil a dal mi pohlavek, jenže před tím si obalil ruku vodou, takže jsem musela vypadat jako zmoklá slepice, protože to, co před tím uschlo, bylo zase mokrý.

„Já tě... zmrazím. Udělám z tebe zmrzlou sněhovou kouli,"  drtila jsem slova zkrz zaťaté zuby. Logan se na mě jenom zazubil a uháněl dovnitř. „Jen počkej až bude zima!" zaječela jsem na něj. Na to jsme taky přišli. Klidně celou zimu nemusí na horách sněžit, ale přijdu já a za pět minut už sněží. Klidně za den napadne půl metra sněhu, žádnej problém. Přilítla jsme rozzuřeně do svýho pokoje a vyslíkla jsem promočené tričko.

„Ale ale, copak to tu máme?" ozvalo se za mnou. Polekaně jsem se otočila s tričkem na hrudi. Stál tam nějakej kluk a zubil se na mě. Oblékla jsem si suché tričko a pak se na něj naštvaně koukla.

„Co tu chceš?" zavrčela jsem. Ukázal palcem za sebe a řekl: „Jsem tu s Týnou a naší partou. Ale ještě jsi mi neodpověděla na otázku. Co tu děláš ty a kdo si?"

„Na to, že tu nebydlíš jsi docela drzej, ne? A pak, odpověď na tvoji otázku zní," řekla jsem a on se naklonil blíž ke mně. „Co ti je do toho." Mou radost z toho, jak se zatvářil, překazila Kristýna, která pro něj přišla.

„Radku? Juj, tady jsi," když uviděla, že se baví se mnou, tak nakrčila nos. Radek, zajímavé jméno, kývl hlavou směrem ke mně.

„Kdo to je?"

„Tohle? Moje zasraná sestřenka z Ameriky. Její rodiče zhebli, když jeli jakejsi závod s těma svýma formulema. Teď tu bohužel bude bydlet. Jak já ji nesnáším, ale jejího bratra beru. S ním je alespoň sranda, ale s ní? Ne, je vážná jako opičí prdel. Pojď od ní pryč, ještě tu vážnost chytneš," řekla nenávistně. Trochu, no možná trochu víc mi to vyrazilo dech. Naštvalo mě to, hlavně to o rodičích. Teplota v pokoji najednou klesla o několik stupňů.

„Odvolej to!"

„A proč?" zakřenila se na mě.

„Říkám to odvolej to!" křikla jsem rozzuřeně.

„Ne, neodvolám to. Je to pravda," směje se mi do očí. Teplota klesla ještě o několik stupňů. Do pokoje se vřítil Logan.

„Co se to tady děje? A proč máš tady takovou zimu?" Zeptal se zmateně. Já ho ale neposlouchala. Vrhla jsem se do předu a s Kristýnou jsme se skutáleli na zem. Seděla jsem na ní. „Odvolej to!"

„Ne. A pusť mě nebo ti zmaluju obličej tak, že tě ani tvoje vlastní máma nepozná!" zaječela a shodila mě ze sebe. Teď seděla ona na mě.

„Okamžitě to odvoláš nebo..."

„Nebo co? Emigruješ za maminkou?" ušklíbla se na mě. Teď už jsem vážně, VÁŽNĚ zuřila. Moje tělo začalo mrazit.

,,Aůůů!" zakňučela Kristýna a skutálela se ze mě. Chtěla jsem se na ni znovu vrhnout, ale něčí ruka mě popadla a vztáhla na nohy. Myslela jsem si, že je to Logan, ale nebyl.

„Tak dost!" razantní hlas Radka mě donutil, abych se přestala vzpírat. Zdálo se mi to, nebo opravdu jeho ruka pálila? Oba jsme od sebe uskočili a třeli jsme si ruku. Logan ke mě přišel a chtěl mě chytnout za předloktí, ale sykl bolestí a pustil mě.

,,Studíš jako led. No, možná ještě víc, okamžitě se uklidni nebo mi způsobíš omrzliny třetího stupně!" sykl anglicky. Otočila jsem se a utekla do svého pokoje.

To nám to pěkně začíná! Žít tady nebude žádný med, ale pěkná dřina.