The rulers of the water element

Vánoce

- 24. prosince -

Becky: 

,,Takže znovu," požádám Týnu. Týna si povzdechne a obrátí oči v sloup.

,,Za chvíli půjdeme my čtyři - já, ty, Logan a máma - k Jáchymovi. Tam se oni k nám připojí, vezmou dárky, pokud je už neodvezli. Společně se vydáme k Silvě, odtamtud k Lauře a pak ke Kornfejlům. Tam rodiče zůstanou a my - já, ty Logan, Sil-" začne znovu, ale já ji přeruším.

,,Jo, to chápu! Ale proč to tak je?"

,,Protože..." začne Týna, ale asi ji nic nenapadne, tak vyštěkne, ,,Prostě proto! Vždycky to tak bylo, je a bude! Akorát, když jsme byli malí, tak tady s náma byl vždycky nějakej rodič, ale teď už nemusí. Chápeš?! A teď si pohni," rozkáže. Postavím se do pozoru a zasalutuju.

,,Rozkaz," řeknu vážným tónem a Týna jen zavrtí hlavou. ,,Od té doby, co chodíš s Radkem se chováš jako malá. A jsi pořád happy. A to mě rozčiluje," zabrblá, ale usměje se, abych věděla, že to nemyslí zle. Zazubím se na ni, otočím se na patě a vydupu schody.

,,A koukej, ať venku sněží!" zaječí za mnou ještě Týna. Soustředím se a myslím na sníh. Hodně sněhu. Venku začne padat sníh. Krásný bílí chladivý sníh. Hodím na sebe fialové legíny. K tomu černé tričko. Dole si k tomu obléknu svoji novou, úplně hezkou černou bundu a svoje oblíbené vojenské boty. V koupelně si rychle obtáhnu oči černou tužkou a rty natřu jemným leskem. Spokojeně se na sebe usměju do zrcadla. 

,,Nějaká spokojená, ne?" zeptá se mě hlas, který moc dobře poznám. Otočím se a hodím po Loganovi úsměvem.

,,Ale no tak, nekaž mi to. Tak s ním chodím, no a co? Všimla jsem si, že se k sobě se Silvou taky nějak máte a nijak ti to nezakazuju, nebo ti neříkám, ať si v tolik a tolik doma a ať neděláte to a to. Nebo snad jo? Ne, tak vidíš. Mám ho ráda a on mě. Stačí?" spustím a nenechám mu prostor na nějakou námitku. Logan se chvíli nadechuje, že mi něco vytkne, ale pak zase vydechne. Nakonec se usměje.

,,Fajn, tentokrát si vyhrála. Ale příště bude naše další slovní bitva moje. To si piš," řekne a já se na něj s hranou nechápavostí podívám. 

,,Ale to myslíš špatně bratříčku. Já vyhraju vždycky. To si zapiš," odpovím mu. Logan se na mě zazubí.

,,A kdyby se zdálo, že vyhrávám já, tak mě zmrazíš, že?" Přivřu jedno oko a nakloním hlavu.

,,Ne, tak krutá nejsem. Jen bych tě spálila na popel a pohnojila tebou zahradu. Ale jinak nic víc." Logan se zašklebí. ,,Jdeme?" zeptá se a nabídne mi rámě. S radostí ho přijmu a společně sejdeme dolů. Pohledem přejedu ke stromečku, kde jsou všechny dárky.

,,Doufám, že se vám ty dárky budou líbit. Jsou ručně dělané," řeknu a skousnu si spodní ret. Týna s Loganem začnou horlivě kývat hlavou a mě dojde, že si představujou, že to bude hrůza. Rozhodnu se to nekomentovat.

,,Ták děti, jste připravení?" zeptá se teta, která sejde po schodech k nám.

,,Páni, teto. Moc ti to sluší," vydechnu a Logan přikývne. Teta je jako Týna hnědovlasá a má hnědé oči. Teta se oblékla normálně, ale je pořád pěkná a má sexy postavu. Vlasy má rozpuštěné kolem hlavy. Zato Týna je oblečená podbně jako já. Legíny, triko, na to bundu a boty bez podpatku. Hnědé vlasy má sepnué v drdolu. Týna nemá rovné, ale ani kudrnaté vlasy. Jsou vlnité a jeden pramínek nechala venku z drdolu, takže jí rámoval obličej.

,,Díky Olympie. Tobě to taky sluší," usměje se na mě teta, ale mě úsměv zmrzne na rtech. Vzpomenu si na mámu a tátu. Oni mi říkali Olympie. Oni mi dali to jméno. To oni mi dali život.  Logan mě obejme kolem ramen. Jako by vycítil, na co myslím.