Vlk a jeho zhouba (Dokončeno)

4. Fen'rire, kde jsi?

Soví čarodějka se staral o Jane jak jen uměla. K jejímu překvapení holčička polykala myši. A nejen myši. Zdlábla i králíka s kožichem. Ze začátku jí to přišlo normální, ale pak si uvědomila, že je to člověk a začala jí maso alespoň vařit.

Později jí z jedno jejích dětí prozradilo, že lidští rodiče svým dětem dávají i nějaké zelené věci. Čarodějka se snažila, jak jen jí to šlo a za nějaký čas byla schopná opéct králíka a k němu dušenou mrkev. Na téhle stravě malá Jane žila několik měsíců. Proč vlastně žila s čarodějkou?

Druhý den když se probudila na hromadě peří, tak už byl Fen'rir pryč a Soví čarodějka se rozhodla se o ní postarat. Za tu dobu co s ní Jane bydlela si všimla, že čarodějka nenosí péřový plášť, ale jsou to její křídla. Taky se dozvěděla její jméno, ale když ho chtěla zopakovat, tak to bylo nemožné. Znělo to jako náhodný shluk různého houkání. Tak tam žily tři měsíce.

,,Tetičko Sovo. Půjdu najít otce vlka. Fen'rira." Soví matka čarodějka s tím nic nemohla udělat. Holčička vyrazila na cestu. Ale i přes to poslala za Jane jednu svou dceru, aby na ní dávala pozor. Jane, šla a šla a vlastně netušila kam. Neměla ponětí, kam mohl jít její otec, ale častokrát jí vyprávěl o jeho rodné noře, kde si hrál se svými bratry a sestrami. A to bylo v horách.

Takže Jane, šla do hor. Co jiného čekat od sedmileté holčičky. Připomnělo jí to jeden lov s Fen'rirem. Ten den byla zima a Jane, byly tři roky. Fen jí bral poprvé na lov v zimě. Bylo to už čtyři roky nazpět.

Ale jakoby ještě teď viděla zuby toho medvěda, který se před ní zjevil z křoví, kde si myslela, že se skrývá Fen. Medvěd vypadal, že je jenom naštvaný, ale na neštěstí mu v cestě seděla Jane. Fen'rir jí popadl za oblečení a tryskem jí odtáhl od medvěda. Zběsilý běh zastavil až doma. Jane z toho měla jenom angínu.

Jane byla ani ne kilometr od hor, když se začalo třást křoví přímo před ní. Vyděsila se, že by to mohl být medvěd. Z křoví vystartoval zajíc. Vypadal, že brzy pojde strachy. Musí být něco, čeho se tak lekl. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Přes křoví přeskočil obrovský vlk a jediným cvaknutím čelisti zabil zajíce. Když ho držel v krvavé tlamě, tak si uvědomil, že na něj někdo kouká.

Jane zapomněla na celý Fen'rirův trénink. Vlk na ní upřel pohled a v Jane byla malá dušička. Vlk zajíce upustil a pomalu se blížil k holčičce. Věděla, že útěk by teď byl rozsudek smrti, tak jenom stála a zírala na to zvíře. Vlk k ní čuchl a vycenil zuby. Kdyby děvčátko nežilo tak dlouho s Fenem, tak by si mohla myslet, že se na ní bude chtít vlk vrhnout, ale Jane věděla, že ten se usmívá.

,,Kdo jsi lidské mládě?" Jane málem nemohla najít svůj hlas. Doteď žila v bludu, že Fen'rir je jediný vlk co mluví. ,,Přežila jsi pobyt u lidožravé Soví čarodějnice, jak?" Jane byla strachy vedle sebe a ještě se jí vlk na něco ptal. Když se trochu vzpamatovala, začala rychle mluvit. ,,Tatínek říká, že nemám mluvit s cizími." Ohradila se, ale měla v sobě malou dušičku.

,,Takže hrajeme na karkulku? Trochu otřepané, ne mladá slečno? Kdo je tvůj otec?" Aniž by nějak Jane přemýšlela, vyhrkla: ,,Fen'rir." Vlk nastražil uši a zíral na dítě. ,,Vypadá to na velice zajímavou Karkulku. Co vy na to?" Děvčátko netušilo na koho ten vlk mluví, ale když se otočila, uviděla tlupu spousty velkých vlků. Větších než byl kdy Fen.