Poezie v nadsázce na náhodné procházce

Přeměna

Interní procesy
pod poklopem bublají.
Ztráta a nenávist,
možná i láska.
Čekají.

Projevené emoce
vystřikují na povrch.
Schovat a spálit je
ale nejde.
Jsou tu.

Vyhrabat lidskost
z černého nitra.
Toť první úkol,
splň ho dnes.
Ne zítra.

Druhá rada,
příteli můj,
vyhni se pastem,
nepospíchej.
Raději stůj.

Hluboké souznění
obejmutím stromu.
Jednota s přírodou,
duch a srdce.
Nechoď domů.

Ptáci se zvednou,
mávají křídly.
Jejich řady,
i ty naše,
prořídly.

Vše je bílé,
vše se chvěje,
na sklonku umírání
něco zasvítilo.
Naděje?

Radostné zprávy
jdou už vzít v potaz.
Srdce se uvolnilo,
zaplnilo
propast.

Klíčem k radosti
nebylo nitro své svlékat.
Ono jen stačilo
být přítomen
a dýchat.