Poezie v nadsázce na náhodné procházce

Poslední verš

Jít pryč.
nechat si zdát
o všech věcech,
cos měl na mě rád.

Nové město, nový účes,
symbol nabyté svobody.
Zapomínám ovšem – jsem vězněm citů.
Pst, neslyšíš? Jsou to vše jen podvody.

Zapomenout.
Otřít slzy
a neříkat,
jak moc to bolí.

Dennodenně falešná maska,
úsměvy rty okolo vrhají.
Uvnitř však odehrává se boj
a city naplno vyhrávají.

Ustoupit.
Podvolit se
hmotným pocitům
o nešťastné lásce.

Uplynulo spoustu dní,
nechci se s tebou loučit,
ale ty mě ani vidět nechceš,
přijde mi lepší to skončit.

Sbohem.
Vytvořit kličku
a naposledy utáhnout
na provazu smyčku.