Zóna 13

ČÁST DRUHÁ: SMRTÍCÍ POLIBEK STÍNU

Pronásledovali jsme ji neúnavně po celých horských úbočích dobré dva úplňky. Každou noc se nám dařilo se o kousek přiblížit. Jenomže ten pekelný tvor vlastnil ďábelské schopnosti. To proto jsme ho stopovali. Vbloudil se do snů malé farářovi dcery. Zobrazoval ji takové hrůzné oplzlosti, až se ze sna svíjela jako laciná děvka. Její otec ze začátku používal exorcismus. Bohužel bez úspěchu. A tak poslal pro nás.

Nebylo těžké uhodnout o, kterého démona se to jedná. A to zjištění popravdě ani jednoho nepotěšilo. Znamenalo to pro nás dlouhé dny stopování. A lov také nebude nic lehkého. Naopak, raději bych se setkal se samotným pekelníkem než s NÍ.

Osmero nocí nám trvalo identifikovat démona ukrytého mezi vesničany. Původně jsme mysleli, že se jedná o hrobníka. To by u démonech podobného druhu bylo obyčejně standardní. Tentokrát se, ale ta bestie schovávala jinde. Pracovala jako pomocnice zdejšího felčara. Připravovala a míchala bylinkové odvary. Prala obvazy. A vypadala tak mladě. Jenomže vzhled je pro ně jenom zástěrka. Ten kdo viděl jejich pravou podobu nikdy nepřežil. Proto ani nevíme přesně, jak vypadají.

Existují drobné znaky díky, kterým je lze identifikovat. Jako například černé značky na intimních partiích. Tak schovávají své nejcennější duše. Nebo znaky pod kůží v podobě ocasu na zádech, drápech na rukou a nohou.

Zabít tu bestii je téměř nemožné. O to horší to bylo, když na sebe vzalo podobu mladé dívky, vystrašené, to však byla prvotní iluze. Strach se vytratil a ona nás obdarovala posměšných úšklebkem. A my jsme pochopili.

Pohrávala si s námi a pak nás dostala na místo, kam ona chtěla. Z deseti lidí nás přežilo jenom tři. Pak zmizela. Ale nejdříve ostatním utrhala hlavy. Byl to nechutný pohled. S lidskou bytostí zacházela, jako kdyby se jednalo o jatečná skot. Nic víc něž jenom kus masa. Jenom doufáme, že se nikdy nevrátí. Nerad bych se s tak silným démonem stínů znova setkal. Jistě bych v boji přišel o život a nejenom o ruku.

ZÁPISEK Z DENÍKU LOVCE DÉMONŮ

 

 

... Za službu trvající sto let bude má duše ušetřena nekonečné agónii bolesti v kruzích pekelných. Za službu budu poslán rovnou do očistce. Do místa kde moje duše může poprosit boha o odpuštění za své hříchy, které jsem napáchal za dobu svého nanicovatého života. Budu sloužit bez odmlouvání. Každý příkaz splním bez zbytečných otázek. S otevřenou náručí přijmu jakoukoliv podobu, která mi bude vybrána. Po dobu sta let zahodím svoji lidskost a stanu se vojákem v řad stínů. Budu přebývat ve světě stínů a tiše vyčkávat než nastane můj čas nebo mě má paní povolá do služby.

Stanu se stínem. Stanu se vojákem. Stanu se služebníkem mocné démonky, jejíž pravé jméno nesmím nikdy prozradit. Jestli jej prozradím propadnu okamžitě peklem do toho nejbolestivějšího z kruhů a má duše už nikdy nebude mít možnost prosit o očistec. Stanu se věčným zatracením...

ÚLIVEK Z JEDNÉ ZE STÍNOVÝCH SMLUV