Takže po necelém týdnu nová část, doufám že se nezlobíte, že je tu až teď, ale měla jsem toho docela hodně do školy
Náš první víkend, to byla první myšlenka Jane když se v sobotu ráno vzbudila. Neměla vůbec tušení co by dnes mohla dělat a tak se společně s Lenkou po snídani vydali do knihovny, kde si každá půjčila okolo tří knih, které si hodlaly přes víkend přečíst, avšak již odpoledne neměli co dělat, jelikož už je všechny stihli přečíst.
Zbytek soboty tedy strávili tím, že hráli řachtavého petra a kouzelné šachy. Program na neděli už byl však pestřejší, i když jak pro koho.
I když byl teprve první týden školy, tak se jim úkoly hezky nakopili. Esej do přeměňování, museli také vytvořit co nejúčinnější směs bylinek pro povzbuzení do lektvarů a do dějin čar a kouzel si museli nastudovat a vypsat nejznámější historiky 1.století.
,,Skvělé pojednání o zvěromázích slečno Snapeová." řekla Jane profesorka McGonagallová při pondělní hodině přejmenování. Jane byla ráda, že se jí líbila, nicméně měla neustálý pocit, že v ní na něco podstatného zapomněla. Stejného pocitu se nemohla zbavit, ani když její práci do lektvarů vyzdvihl profesor Křiklan či peofesor Bins.
,,Ach jo, je teprv pondělí a já jsem totálně vyřízená." postěžovala si Lenka, když sebou po pondělní večeři plácla na postel. Z Jane naopak skoro zářila energie, až do jedenácti hodin, kdy už všichni havraspárští spali si psala ve společenské místnosti úkoly z toho dne a pak se rozhodla, že se půjde projít.
Když vešla na měnící schodiště všimla si silulety nějaké postavy, vzhledem k tomu, že bylo tak pozdě, si myslela, že se jedná o některého profesora a proto se schovala za jedno z brnění.
Když však spatřila tvář oné postavy vylezla zpoza brnění. ,, Ahoj Ginny, co tu tak pozdě děláš?" zeptala se jí. ,,To bych se tě mohla ptát taky," řekla Ginny a vesele se usmála.
,,Kdo to je?" donesl se k nim křik školníka Filche. Obě dvě povyskočili jak se lekli a utíkali každá směrem ke své společenské místnosti.
,,Ráno chodí po čtyřech dopoledne po dvou a večer po třech, kdo je to?" zeptali se dveře s klepadlem. ,,Člověk," křikla udýchaně Jane a hned co se otevřela byť jen malá škvírka rychle skočila dovnitř, vyběhla do dívčí ložnice a rychle se snažila usnout.
,,Jmenuji se Zlatoslav Lockart, pro ty kteří mé jméno stihli od minulého týdne zapomenout. I když kdo by zapoměl tak krásné jméno tak úžasného kouzelníka," řekl jim a začal se zářivě usmívat, tedy alespoň si myslel jaký má zářivý úsměv. ,,Ale teď pozor! V mých hodinách vás naučím, jak se postavit těm nejohavnějším stvořením." řekl a odkryl závěs, pod kterým se doposud skrývala klec s dvěmi ohnivými salamandry. ,,Jak říkám praxí se toho nejvíce naučíte." řekl a otevřel ji. Jane s Lenkou vyskočili na stůl a všichni ostatní začali utíkat. Salamandeři se otočili a vydali se ke stolu, na kterém stáli Jane a Lenka. Profesor Lockart mezitím schytal od jednoho z nich ránu ohnivým jazykem a tak jim nebyl k ničemu.
,,Au sakra." křikla Jane, když se salamanderovy podařilo sežehnout část jejích podkolenek. ,,Co budeme dělat?" křikla zděšeně Lenka a podívala se na Jane. Věděla, že už má všechny učebnice prostudované. Jane se tedy pokusila přeměnit salamandery v něco jiného, jenže nevěděla v co. Pak ji napadlo, ze by je mohla zmenšit, což se nakonec povedlo a z půlmetrových salamanderů se stali malinkatí salamadříci o velikosti dlaně.
,,Super," řekla radostně Lenka a salamandříky dala do lavice. Mezitím se ve dveřích objevila profesorka McGonagallová a profesor Křiklan. Když si všimli bezvládného těla Zlatoslava, vydali se jeho směrem. Naštěstí mu nic nebylo, jen omdlel a tudíš stačilo, když ho profesorka McGonagallová trošku poplácala po obličeji. Pak se obrátila k Jane a Lence. ,,Můžete mi prosím vysvětlit, co se tady vlastně stalo?" Po dovyprávění celé příhody, se vydaly zpět na kolej každá s patnácti body.
Omlouvám se divná a krátká část, ale musíme se posunout dopředu
