Morpher - Mezi temnotou a světlem [DOKONČENO]

🐺8🐺

Sesedla jsem z koně. Kai mě obejmul.
Kai: Uklidni se. Vše bude v pořádku. Nic se neděje.
Šokovaně jsem se na něj podívala.
Kera: To nemyslíš vážně? Vždyť nás malém zabili! A teď ještě musíme přijít ke královně. Nenechá mě tu.
Kai: To bude dobré... Přijme tě. Je sice trošku střelená, ale bude ráda, že tě tu má.
Sice jsem mu moc nevěřila, ale nic jiného mi nezbylo.

Další den mi doslova proletěl před očima a nastal čas jít se představit královně. Společně s Kaiem jsme šli lesem. Libertà se ale velmi ošívala. Vypadala tak neklidně. Něco se jí nelíbilo. Opatrně jsem jí poslala myšlenku.
Kera: Liberto, Co se děje?
Libertà: Něco není v pořádku... Já.. Já...
Najednou si poplašeně stoupla na zadní a pak začala utíkat pryč.
Kera: Liberto!!! Vrať se!!!
Ale Libertà se nevracela. Nastalo hrobové ticho. Okamžitě jsem se rozeběhla za ní, ale někdo mě chytil za paži. Kai.
Kera: Pusť mě! Musím za ní!
Kai: Kero, uklidni se. Vrátí se. My teď musíme za královnou.
Nadechla jsem se. Chtěla jsem začít protestovat, ale nakonec jsem uznala, že by to nemělo smysl. A tak jsme pokračovali v cestě. Zanedlouho jsme dorazili ke krásnému paláci. Byl obrostený různými rostlinami a byl hodně zachovaný. Kai se na mě podíval a řekl.
Kai: Vítej u nás, Kero.
Kera: Je to... Je to překrásné. 
Kai se pousmál a vedl mě směrem ke vchodu. U něj stáli dva hlídači. Jeden z nich mě tehdy pronásledoval v lese. Kai na něj pouze kývl a hlídač ho pustil dovnitř. Opatrně jsem šla za ním. Vevnitř paláce bylo rušno. Lidé tu rychle nosili věci, trénovali, obsluhovali někoho, či si pouze užívali života.
Kai: Každý tady má nějaké postavení a podle toho i úkoly. Něco jako hierarchie ve smečce. Od vůdce po uklízeče a sluhy. Rozděluje se podle tvých schopností, které se zkoušejí po celé tvé dětství. Nakonec se o tvé pozici rozhodne v patnácti. Rozhodne to královna a nejvyšší a tato pozice ti zůstává po celý život.
Kera: Tak to máte dobře seřazenou společnost. U nás tomu tak není.
Kai: Dáváme si na tom záležet.
Pak mě mlčky vedl dál. Procházeli jsme dlouhými chodbami. Kaie neustále někdo zdravil a mě si každý přeměřoval nedůvěřivým pohledem. Po snad nekonečném bloudění se Kai zastavil u obrovských dveří.
Kai: Tady na nás čeká královna. Je to s ní všechno domluvené. Buď prosím uctivá. Smíš se po jejím monologu a jejích otázkách ptát i ty. Ale ne na nic nevhodného.
Kera: Dobře.
Ještě než Kai otevřel dveře jsem ho chytila za ruku a stiskla jsem. Překvapeně se na mě podíval.
Kera: Mám strach.
Kai: Neboj se. Je to nejlepší královna pod sluncem. Moudrá, vtipná  a spravedlivá.
A pak otevřel. Vešli jsme. Uvnitř na trůnu seděla mladá žena s milým úsměvem. Její uhlově černé vlasy jí sahaly po ramena. její oči, které byly modřejší než obloha si ji zvědavě prohlížely.
Královna: Konečně jste tady!
Řekla a usmála se. Vstala, přišla ke mně a objala mě.
Královna: Princezno! Ach, jste tak podobná matce. Skoro jsem si myslela, že je to Bella. Ale ta měla zrzavé vlasy a modré oči.
Kera: Také mě těší, královno.
Řekla jsem a uklonila jsem se.
Královna: Nač ty formálnosti. Říkej mi Dariana. 
A znova mě objala. Byla jsem překvapena. Je tak milá.
Dariana: Doufám, že tě tehdy v lese mí stráže nevyděsili. 
Kera: Jenom trošku. Nic se koneckonců nestalo.
Dariana: No... Měla jsem připravený formální proslov, abych tě uvítala jak se sluší a patří. Ale myslím, že po tom ani jedna netoužíme. Vidím na tobě, že jsi divočejší než vlk. Na první pohled bych neřekla, že jsi následnice trůnu. 
Ok? Ehhh... Mám jí děkovat?
Dariana: Oh! Snad jsem tě neurazila!
Kera: N... Ne... Jen nevím, co říct. Nečekala jsem, že jsi tak hodná.
Dariana: Nesnáším pokrytce a nenávidím lidi, kteří si myslí, že jsou něco víc, jen kvůli svému původu.
Na to jsem kývla. Naprosto jsem souhlasila.
Dariana: No a co ty? Máš nějaké otázky?
Kera: No vlastně ano.
Dariana: Tak na to se pojďme posadit.
Rukou mi pokynula, abych ji následovala. Zavedla mě do salónku. Posadily jsme se i s Kaiem na sedačky a já se mohla začít ptát.
Kera: Zaujal mě váš systém v rozdělování pozic. Jak dlouho ho již používáte?
Dariana: Sama nevím. Je nejspíš tak starý jak tento hrad.
Kera: To je pozoruhodné.
Dariana: Tento systém dokazuje, že lidi soudíme podle toho, jací jsou. 
Kera: Ano. Jsem doslova ohromená, že to takhle někde funguje. Ale... Tato pozice se změnit nemůže?
Dariana: Může. Pouze ve zvláštích případech. Třeba když má někdo trvalé postižení, způsobené zraněním. Jeden muž zde byl voják, ale v boji přišel o oko. Poté se musely udělat znovu zkoušky o jeho schopnostech a nakonec jsem dospěla k názoru, že pozice kováře mu bude vyhovovat. A nemýlila jsem se. Támhle na stěně jsou jeho dva kordy. Krásné, že?
Ohlédla jsem se. Kordy byly stříbrné a měly velmi detailně zdobené rukojetě. Již na první pohled vypadaly majestátně.
Kera: Jsou opravdu nádherné. Rozhodla jste dobře. Slyšela jsem již o vaší moudrosti od Kaie.
Dariana se zasmála.
Dariana: Všichni vždycky přehánějí. Každý někdy udělá chybu.
A zčervenala, jakoby ji chvála potěšila. 
Kera: Mimochodem, co Kai? Ten přece nežil vždy v lese.
Dariana se na mě podívala svýma nebeskýma očima a již s vážným výrazem přikývla.
Dariana: Máš pravdu. Jistě ti to ještě nevyprávěl. Kaii, nebude ti vadit, když jí to řeknu?
Kai jen zavrtěl hlavou a Dariana tedy začala.
Dariana: Kai je jen o něco málo mladši než já. Vyrůstali jsme spolu. Já život na zámku milovala, on ho nenáviděl. Jeho otec byl jedním z nejvyšších rádců mého otce a neměl na Kaie čas. Kaiova matka byla válečnice a zahynula velmi mladá v boji. Kai byl od té doby bez řádné výchovy. Neměl rodinu, ani hezké svátky. Myslel si, že právě hierarchie na zámku za to může. Nikoliv. Jeho otec za to mohl. Když zemřel, byl již Kai dospělí. Tím, že ho otec nehlídal, často chodil do lesa a přebýval v něm. Zamiloval si to. Měl na paláci postavení válečníka, ale nesvědčilo mu to. A tak mne jednoho dne požádal o svolení k žití v lese. Samozřejmě, že jsem mu vyhověla. Ale jeho pozice musela být změněna. Jelikož byl voják, byl perfektní na pozici hlídače hranic. Mám s tvým otce smlouvu, že nikdo od vás ani od nás nepřekročí hranice. Avšak vidím, že jsi o tom nevěděla. Kai měl vyhnat zpět každého, kdo to poruší. Avšak nemohl tě vyhnat. Byl tebou příliš zaujatý. ale co už. Nevadí mi to. Jsem ráda, že mám přítelkyni.
A chytla mě za ruku. Překvapeně jsem se zahleděla do Darianiných očí.
Kera: Děkuji, že jsi mě nevyhnala. Jsem ráda, že jsi má kamarádka.
Dariana: A teď pojď. Podle toho, co mi říkal Kai, se jen tak vrátit domů nechceš. Seznámím tě s tím, jak to tady chodí, abys tu mohla zůstat.
Kera: Tobě by to nevadilo?
Dariana: Ne. Můžeš tu zůstat.
Kera: Děkuju!
A objala jsem ji. A tak jsem Darianu následovala...

Čauky... Takže.... Kde začít... dlouho nevyšla kapitola... Já vím. Omlouvám se. Neměla jsem čas. Ale teď jsem rozhodnutá to napravit. Pokusím se vydávat kapitolu každý den. 
Děkuji všem za trpělivost a ohlasy i u jiných knížek.
Ahoj u další....

VikisekCZ