Divný spolužák

^39.^

,,Helemese... Tak náš ufňukánek je taky hybrid? No, tak to máme vážně štěstí." zašklebil se jeden kluk.

,,Kliď se, Sehune." řekl Taehyung a dovedl Jungkooka k lavici.

,,Ale, ale... Taehuyng se zastává blbý buzny! To tu ještě nebylo!" řekl Sehun, jako v nějakém teleshoppingu.

,,Takhle o něm mluvit nebudeš." řekl naštvaně Taehyung. Jungkook se začal bát. Né Taehyunga, ale o Taehyunga.

,,Nech to být." zašeptal Jungkook. Taehyung se zklidnil. Nechtěl, aby se ho pak Jungkook bál. Věděl moc dobře, že si získal jeho důvěru a nechtěl ji ztratit.

,,A ještě ho poslechne na slovo! To je zbrusu nová novinka!" začal zase Sehun.

,,Neposlouchej ho. Je to jen blbej kokot. Ten ti za rozčilování nestojí." zašeptal Jungkook neslyšně tak, že ho slyšel jenom Taehyung.

,,Taehyungie! Země volá Taehyunga!" začal zase.

,,Jestli ti to pomůže, tak na. Nasaď si sluchátka a nevšímej si okolí." zašeptal Jungkook a podal mu sluchátka.

,,Díky, Jungkookie." zašeptal Taehuyng a pustil si hudbu do sluchátek.

A Jungkook pak udělal něco, co by nikdo v té místnosti, nečekal.

Vstal a šel za Sehunem a dvěma jeho poskokama.

,,Nech Taehyunga bejt." řekl Jungkook.

,,A proč bych to měl dělat?" zeptal se Sehun.

,,A proč musíš být takovej debil?" řekl Jungkook.

,,Ty..." řekl Sehun a už chtěl Jungkookovi dát pěstí, ale on uhl. Pak srovnal jeho i jeho partu pomocí pár chvatů z taekwoonda, ze kterého měl dokonce i černý pásek.

Taehyung na něj jen zíral s otevřenou pusou a puštěnými písničkami ve sluchátkách.

Jungkook k němu přišel s úsměvem na tváři a sundal mu jedno sluchátko.

,,Řekl jsem, že se budu bránit, ale nedořekl jsem to." odmlčel jsem to.

,,Budu se bránit a když bude potřeba, tak budu bránit i tebe." usmál se Jungkook a Taehyung byl velmi překvapený jeho slovy.

Láska dělá divy a mění lidi...

A to i hybridy...

_____

Ahuj!

Omlouvám se, že tak dlouho nevyšly kapitoly. Byla jsem nemocná a neměla jsem chuť na nic...

Tak snad se nezlobíte a AHUJ!

And I purple yall! <3