Just in your head

13.

Pondělí v Derry probíhalo bez problémů. Sadie,Soph, Gaten a Finn vešli do školní budovy a namířili si to rovnou do třídy. Parta šikanátorů zde chyběla, takže se Finn neměl čeho bát. Po vyučování každý vyrazil svojí cestou. Zatímco v Rome se ze školy vraceli Jack a dvojčata pospolu. Večery začínaly být čím dál chladnější, což překazilo Jackovi každovečerní procházky. A tak i přes jeho strach z výšek vylezl svým střešním oknem na střechu a zabublaný do deky zde seděl a přemýšlel. Pozoroval krásnou okolní krajinu a pár lidí co tudy prošlo. Cítil se dobře. Nevěděl, zda-li je smutný nebo šťastný,ale bylo mu dobře. Finn byl u Soph. Za poslední dobu se ti dva sblížili. Trávili spolu hodně času. Každý, kdo se ještě nedozvěděl o Finnově orientaci, si myslel, že spolu chodí. Ostatní je při tom nechávali. Soph kudrnáčovi z části nahrazovala Jacka,ale věděl, že jeho malého hnědoočka mu nikdo nenahradí.

V pátek se Jack rozhodl, že všechny překvapí. Vzal dvojčata a společně se vydali do Derry. Cesta autobusem byla zdlouhavá, ale klidná. Až do okamžiku kdy se stala nehoda. Řidiči kamionu do cesty vběhla srna. Ten strhnul volant a najel do protisměru. Řidič autobusu nestihnul zareagovat a autobus se po srážce převrátil.většina se v pořádku dostala z autobusu. Pár zraněných ostatní vytahovali ven. Oba řidiči skončili jen s pár pohmožděninami. Billovi ani Jess se nic nestalo. "Jsou všichni v pořádku?" Zavolal řidič kamionu. Teprve teď si dvojčata uvědomila, že s nimi není Jack. "Náš kamarád je ještě uvnitř." Ozval se Bill a běžel k místům, kde seděli. Ležel tam. Malé bezmocné tělo hnědoočka. Byl od krve. Bill se k němu rychle rozběhl. Dýchal, ale byl v bezvědomí. "Volejte záchranku." Bill zvedl Jacka do náruče a se slzami v očích jej nesl k ostatním. Jack dýchal řídce a jeho tělo se třáslo. Záchranka dorazila po deseti minutách, což naznačovalo, že jsou blízko Derry. Bohužel s ním dvojčata jet nemohla. Ostatní byli bez vážných zranění. Bill a Jess byli vynervovaní, když museli čekat na náhradní autobus. Ještě horší pro ně byla pomalá cesta pomalým autobusem směr Derry. Když však dorazili do nemocnice, bylo jim řečeno, že je jejich kamarád již z nejhoršího venku. Byl však v komatu. Nikdo nedokázal určit kdy se probere a zda-li se vůbec vzbudí. "Kdy ho můžeme vidět?" Naléhala Jess na jedinou sestřičku která jim ochotně popsala hnědoočkův stav. "Dříve než zítra to bohužel nepůjde. Máte zatím kam jít? Nějací příbuzní? Přátelé?" "Jo máme kam jít. Mockrát vám děkujeme. Kdyby se cokoliv dělo ozvěte se mi." Odvětil jí vděčně Bill a podal sestřičce papírek se svým telefonním číslem. "Ještě moment. Máte nějaký kontakt na zákonné zástupce pana Grazera?" Bill jí nadiktoval kontakt na Angelu. "Uvidíme se tedy zítra. Od 10 jsou zde návštěvy." "Děkujeme. Nashledanou." Dvojčata se po čtvrthodině bloudění po špitálu dostala ven. "Kam teď půjdem?" "Zavolám Soph." Uklidnil svoji sestru Bill a už vytáčel číslo zrzky. "Ahoj Soph. Jsme v Derry a potřebovali bychom někde přespat.......Vážně to nebude vadit?......Tak za chvíli čau." "Víš adresu?" Bill jen přikývl a vydal se na zastávku. "Zase bus?" Zakňučela Jess a posadila se na lavičku.

Ahoj. Po sto letech další část. Moc se omlouvám za neaktivitu😅 mimochodem obrázek na hoře jsem kreslili já😂 normálně Leonardo da Vinci 😂👌

{loser forever}