Proč ?

Štěstí

Co se vám při tomto pojmu vybaví? Čtyřlístek, „víc štěstí než rozumu," či obrázek vysmáté rodiny? Já štěstí vnímám jako emoci, při níž jste doslova rádi za svůj život. V dnešní době je to ale pro spoustu lidí emoce nedosažitelná. Jak je možné že skoro 30% světové populace vnímá život jako utrpení a něco co snad dostali za trest?

Nejprve se podívejme na to, jak se někteří lidé snaží takzvané štěstí získat a proč je to nereálné. Nazvěme je 7 principů, jak být ne/šťastný

1. Štěstí spočívá v tom, že máte kupu peněz a máte úspěšnou kariéru.

Sám jsem tomuto nesmyslu asi tak před rokem věřil. Valilo se to na mě, ze všech stran. Ve většině reklam a v televizi vidíte jenom nejúspěšnější lidi, kteří stojí před luxusní vilou, vydělávají x milionů denně, pijí šampaňské, pod nohama jim leží tygr a tito lidé jsou prototypem šťastného člověka? Bullshit! Převeďte si to na sebe. Každý den se probudíte a zhrozíte se, protože je zase ráno a vy víte, že budete muset jít do práce, která vás nebaví a doslova vás na ni štve všechno, co jde. Vaši kolegové, vaše kancelář, váš šéf nebo jenom fakt, že cestou tam strávíte skoro 3 hodiny. Vaši rodiče vám tento život ale naplánovali a vy je nechcete naštvat, protože TO musíte někam dotáhnout. Prací v podstatě strávíte 50 % svého života (pokud nepočítáme i 8 h spánku) Přece jenom, ty peníze vám za to utrpení stojí Můžete si za ně potom koupit dům, který nechcete, majetek, který nepotřebujete a jídlo k tomu, abyste měli energii na život, který nechcete žít. Štěstí nespočívá v tom být úspěšný, ale žít takovým způsobem, který vám vyhovuje a dává vám smysl.

2. Budete šťastní jedině v případě, že se spojíte se svojí vysněnou polovičkou.

To už samo o sobě zní dost paradoxně, ale i tak se nedivím že tomu spousta lidí věří. Představa, že sami o sobě jste jenom 1 polovina, která čeká na doplnění od někoho jiného, abychom byli konečně šťastni, je nám také podsouvána úplně ze všech koutů. Samozřejmě, najít člověka, který vás naplňuje a rozumíte si spolu, je naprosto úžasný pocit. Tito lidé mohou být vašimi blízkými, ale ne vaší neustálou podporou, zdrojem zábavy a doslova a do písmene smyslem života. Představte si situaci, kdy začnete chodit se svým „ideálním partnerem" a každý den vám vaše láska volá a ptá se, kdy zase něco podniknete, protože zase nemá co dělat a bez vás nemůže být šťastná. Myslíte si, že je tento vztah stabilní, či oboustranně prospěšný? Podle mě rozhodně ne. Jak chcete, aby vás měl někdo rád, či se s vámi cítil šťastný, když se ani vy sami nemáte rádi? Uvědomte si, že nikdo nemá kapacitu se 90 % procent času starat jenom o vás. Naučte se pečovat o sebe samotného jako nejlepšího přítele a mít se rád.

3. Pokud se cítíte špatně, není to ok

Představte si, že se probudíte a cítíte se hrozně. Jste naštvaní a najednou se vám v hlavě ozve ten hlas, který vám říká, že když se takto cítíte, potom váš život asi nestojí za nic. Vy se tedy naštvete na to, že jste se probudili naštvaní a potom se naštvete znovu, protože se cítit naštvaní nechcete a nedaří se vám to. Je to takzvaná „pekelná smyčka zpětné vazby." V dnešní době sociálních sítí, kdy se všichni snaží tváří jako by ani nevěděli, co je vztek smutek či cokoliv negativního jsou tyto emoce považovány za špatné a za něco co je známkou špatného života. Je to ale jenom čistá faleš, protože tyto city jsou součástí života už od pradávna. Proto příště, až se probudíte naštvaní, nekritizujte se, nesuďte se. Pouze přiznejte že jste naštvaní. Vždyť je to emoce jako každá jiná, v životě není jenom smích a radost. Být někdy naštvaný, nebo smutný je v pořádku. Pokud se budete sami k sobě upřímní, tyto „negativní" emoce časem odezní.