6

1.8K 85 17
                                    

Probouzela se ve chvíli, kdy do oken pálily paprsky podzimního slunce. Tudíž nebyly tak ostré a oslepující, jako ty letní.
Chvíli se ještě převalovala a hlavu schovala do polštáře.
Mezitím už po pokoji chodila mladá Weasleyová a česala si vlasy.
,,Vstávej, ospalče." promluvila Ginny do Hermioniny postele a pokoušela se nahmatat její nohu, za kterou měla v plánu zatahat.
Hermiona něco zamumlala do polštáře, který jí zakrýval obličej a zamotala se do deky coby palačinka.
,,Jestli chceš, aby ti ze snídaně něco zbylo, měla bys už vstávat." řekla klidně ohňovlasá čarodějka, když naposledy šťouchla prstem do její deky.
Z pod polštáře vykouklo jedno hnědé oko a prohlíželo si svou o rok mladší kamarádku.
Sundala si polštář z obličeje a opřela se o lokty. Zastavila se pohledem na váze s květinou, která stála na stole. Věnovala tím směrem jeden malý úsměv a nohama se vymotala z deky.
Ginny se přestala česat a podívala se tím stejným směrem, kterým se dívala Hermiona.
Otočila se zpět na ní a její ústa, připomínající písmenko O, nesla skoro až skandální dívčí výraz.
,,U Merlina, Hermiono, nechceš mi něco říct?"
Vstávala z postele a dělala si obyčejný ležérní drdol z vlasů, které jí dopadaly na ramena.
Měla na sobě červené tílko se šortkami a jejím úmyslem bylo zamířit do koupelny.
,,Cože? Ty jsi snad nikdy nedostala květinu? Nic to není."
,,Pokud se nepočítá kopřiva, kterou po mně hodil bratr, když mi bylo deset, tak ne." pronesla se smíchem Ginny a vrátila pohled na růži, která jen zářila.
,,Není to tak, jak to vypadá." reagovala zpátky Hermiona, když si ze skříně vytahovala čisté prádlo.
,,Jistě, že ne. Jen se kolem tebe začal motat nejlepší kouzelník, kterého se všichni bojí."
,,Přeháníte to. Co je na tom špatného se s někým takhle bavit?"
,,Nic. Jen je zvláštní, že jen na tebe se dívá jako andílek. Všechny ostatní by zabil pohledem."
Hermiona na ní vrhla ironický pohled a Ginny pokrčila rameny.
,,Neber to prosím špatně. Neleží mi v žaludku, jako Ronovi. Jen musíš uznat, že za celé ty roky ho nikdo neviděl s úsměvem. Pak na něj nějakou náhodou začneš narážet na každém druhém kroku, jdeš s ním ven, vrátíš se s růží a Harrymu kterého proti němu postavil Snape, se nic nestalo. Nepřijde ti to zvláštní?"
Jako by Hermionin pohled řekl, že k tomuto tématu se později vrátí a odebrala se do sprch.

Ale už když proudy vody máčely její vlasy do jedné rovné hromádky, jí v hlavě šrotovalo to, co Ginny před chvílí řekla. Samozřejmě, že jí to přijde zvláštní. Byla si vědoma toho, co se posledních pár dní dělo, ale copak to mohla nějak vysvětlit? Sama tomu nerozuměla. Jediné čím si byla v tuhle chvíli stoprocentně jistá, bylo to, že ten, jehož jméno se pomalu celá škola bojí vyslovit, by nikdy neublížil jí a teď už ani jejím přátelům.

Když se po chvíli vrátila do ložnice, pokračovala v rutině přes sušení vlasů a soukání se do košile a hábitu. Poté už se konečně mohly vydat na snídani.

* * *

Mířily ke svému nebelvírskému stolu a když se se všemi pozdravily, Ginny políbila svého brýlatého přítele na čelo a posadily se.
,,Hermiono, myslíš, že bych tě mohl poprosit o to, abys mi zkontrolovala úkol?" zeptal se Neville, který seděl kousek od nich.
,,Jistě, Neville, hned po snídani se na to podívám." usmála se kudrnatá lvice a nalévala si pomerančový džus.
,,Děkuju ti."
Když si máslem mazala toust, zpozorněla, protože cítila, že jí někdo vysílá zprávu přímo do hlavy.
(,,Sluší ti to.")
Přejel jí mráz po zádech a usmála se směrem ke zmijozelskému stolu, kde seděl okouzlující had, jehož temné oči se na ní doslova smály.
(,,Taky nevypadáte špatně, pane Riddle.")
řekla v duchu, když se dlouze napila a jejich oči stále nepřetrhly kontakt.
Lokty měl na stole a jeho propletené prsty autoritativně podepíraly jeho bradu.
Bylo docela nespravedlivé, že on se dostal do hlavy komukoliv, ale nikdo nikdy nepřijde na to, co se honí hlavou jemu.
I když se k němu naklonil Malfoy a něco mu šeptal, stejně byl pohledem stále u ní.
Něco mu odpověděl, ale nebelvírka už se pohledem odvrátila, aby si to zase někdo z nebelvírských špatně nepřebral.

Vysněná [I. díl Tomione trilogie]Where stories live. Discover now