Múza jménem Medusa

Mimo mísu aneb malá výprava do antiky

,,No to si děláš... srandu?" Napadlo mě daleko horší, leč výstižnější slovo. Jenže Athéna nebyla zrovna nejtolerantnější zaměstnavatel, tak jsem ho rychle zase spolkla. Koukla jsem znova do zrcadla, místo mých úžasných uhlově černých vlasů se vlnilo klubko neposedných hadů. Zašklebila jsem se na svůj odraz a všechny ty mrchy si stouply do pozoru a sykly na mě. Brrr.

,,Však jsme neprovedli nic tak hrozného. Athéno, smiluj se. Tohle mi nemůžeš udělat." zaprosila jsem a v koutku duše doufala, že si to má nejvznešenější, nejúžasnější bohyně jednoduše rozmyslí. Zaslechla jsem za sebou vzteklé dupnutí. Sakriš, špatná konstelace hvězd a hormonů.

,,A to tedy ne, drahá Meduso. Pravidla se budou dodržovat. Řekla jsem jednoznačně: žádné muchlování v mém chrámu," procedila jednotlivá slova mezi bělostnými zuby.

,,Technicky vzato, to nebylo v chrámu, ale na schodech vedoucích do chrámu," zabrblala jsem.

Athéna si posunula zasunula hrot šípu pod zlatou helmu a podrbala se.

,,A nebylo to zas tak dobrovolné," pokračovala jsem, než by se stihla rozhodnout změnit mě ještě v něco horšího.

Nakrabatila čelo, jak se nad něčím zamyslela a máchla rukou ve vzduchu.

Překvapeně jsem se ohlédla a se mnou i můj nový účes. Netuším, kdo se leknul víc. Křídla? Nový vlasssový ssstyl byl nedossstatečný?

,,Ještě horší. Určitě jsi předváděla své dokonalé křivky a ještě hezčí tvářičku všem, kdo se jen podívali," znechuceně se ošklíbla.

Můžu já za to, že má nejbožštější bohyně se zřekla radosti mužských dotyků?

,,Ne všem. Poseidon mě překvapil ze zálohy," A nechci všechno odskákat sama.

,, U Dia, jsi moje kněžka. Měla ses bránit."

Holýma rukama. Vtipné.

,,Bohovi?" dovolila jsem si vznést nepatrnou námitku. Jsem mu říkala, že tam ne.

,,No to je už jedno. Stalo se."

,,Mohla bys to prosím odestát?" zaškemrala jsem. ,,Nejúžasnější, takhle mě Poseidon chtít nebude."

,,To bylo cílem, má milá," zvedla dlaň jakoby mě chtěla pohladit po hlavě, ale rychle si to rozmyslela.

,,Už si tě nezamiluje nikdo. Každý muž při pohledu na tebe zkamení."

Uchechtla jsem se a rychle to zamaskovala odkašláním. S tím by se dalo užít srandy, jenže už takhle měl Poseidon pekelnou výdrž, asi by mě to zabilo.

,,Ne ne, zlatá. Celý zkamení, ne jen vybrané části. U všech bohů, to jsou všichni lidé takhle praštění?"

To říká ta pravá. Já jsem právě nikoho neproměnila v obludu jen kvůli trochu... dobrá trochu víc radosti ze života.

,,Náhodou je to docela šikovná zbraň hromadného ničení. Že mě to nenapadlo dřív." Promnula si bradu. ,,Radši tě skryjeme na ostrov, aby mi tě nikdo nechtěl ukrást. Určitě nějakého švihlého mírotvorce napadne svolat jednání o zákazu zbraní s touto funkcí. Kdyby to mělo jen jeden život zachránit," Rozohnila se.

Pěkně děkuju.

,,Tam tě přejdou roupy."

,,Ale co Poseidon?" zakňourala jsem.

,,Nic, co by? Najde si hezčí." vyplázla na mě jazyk.