Múza jménem Medusa

Kleopatra

,,Lucinko?" domem se rozlehl Barnabáškův hlas.
Sakriš, Marika vytáhla nejtěžší kalibr, protočila jsem oči.

Zaslechla jsem tlumený rozhovor následovaný ráznými kroky k mému útočišti. Zastavily se před dveřmi. Ozvalo se zaklepání.
Nereagovala jsem a otřela si slzy, které mi nevědomky klouzaly po tvářích. Uchechtla jsem se. Jsem směšná.

,,Lucie, co to u všech rohatých vyvádíš?"

,,Čtu si," odpověděla jsem popravdě.

,,A co, smím- li se ptát?" Zmizela mu z hlasu starostlivá hrana.

,,Životopis Kleopatry."

,,Lásko, jsi v pořádku?" Znovu zaklepal na dveře.

,,Věděl jsi, že Marcus Antonius nalehl na meč, protože špatně pochopil kódovanou zprávu od Kleopatry? Domníval se, že spáchala sebevraždu." Škytla jsem. ,,Přinesli ho k ní. Umřel jí v náručí." Rozeřvala jsem se naplno.

,,Myšičko moje, mohla bys prosím tu knížku zavřít a jít ven? Marika tu na tebe čeká a vypadá lehce nervózní."
Dovedla jsem si představit, jak rázuje po ložnici střídavě podává zprávy Sebastianovi, Barnabášovi a jeho mamce.

,,Nemůžu."

,,Proč ne?" zeptal se lehce zděšeně.

,,Protože mě dnes nesmíš vidět." zavzlykala jsem.

,,Lucinko, jestli do minuty nebudeš venku, půjdu dovnitř já a rozhodně uvidím víc, než je pro tuto chvíli vhodné."

,,Co?" Nebyla jsem tu přece nahatá.

,,Budeš první žena, která stihne dostat naplácáno, ještě než řekne ano." Zachechtal se.

No tohle! Zaklapla jsem hlasitě knížku a konečně spláchla. Už mi dřevěněly nohy.

,,Už to zvládnete?" Slyšela jsem, jak se ptá Mariky.

Odpovídala mu přeskakujícím hlasem. ,,Ale ano, jen jsem tam nechtěla vtrhnout jako uragán. Je tady její mamka a... v jejím stavu bych Lucinku nechtěla vyděsit."

,,Děkuju. Málokdo z vás je tak ohleduplný."

,,Barny, je to moje nejlepší kamarádka, na tom se nic nezměnilo. A teď sypej, ať ji stihnu uvést do reprezentativního stavu."

Dostatala jsem několikrát vynadáno, že díky mně máme zpoždění a co má kurnik dělat s mýma zarudlýma očima a opuchlými tvářemi.
Nakonec jsem jí osobně nalila hezky baňatou sklenici červeného s tajnou ingrediencí z posledního šuplíku v lednici.
Ochutnala, poválela ho po jazyku. ,,Co to máte?"

,,Pinot Noir z Burgundska." Mrkla jsem na ní.

,,Na to se neptám, kočko."

,,Jo tohle," dělala jsem překvapenou. ,,Tak to je prosím pěkně dodávka speciálně pro tebe, nulka mínus, z Norska. Vikingská krev. Sebastián tvrdil, že je to lahůdka." Oklepala jsem se, ale co by pro kamarádku člověk neudělal.

,,Fajn. Tímhle jsi to vyžehlila." Roztáhla rty do širokánského úsměvu až se zableskly její dokonale bílé zuby. Špičáky měla teď drobátko povylezlé. Jak to, že nechytají pigmenty?
Naklonila se ke mně, jakoby mi chtěla vtisknout přátelský polibek.
Intuitivně jsem o krok couvla. ,,Asi radši ne, Mariko." Usmála jsem se na ni. ,,Víš jak to dopadlo minule."
Obě dvě jsme se začaly řehtat, jak smyslů zbavené.  Před pár měsíci mě Marika objala, nechtíc škrábla zubem do krku a během vteřiny se v našem obýváku rozpoutalo malé peklo, Barnabáš se Sebastianem do té doby na druhé straně města, nebo světa, nás tahali od sebe, jako bychom se chystaly porvat se, vyškrabat si oči nebo přinejmenším rozpoutat intergalaktickou válku. Barnabáš nevěřil mladým a nevyzrálým instinktům Mariky, Sebastian nevěřil Barnabášovi, že to nebude považovat za akt agrese na poli velmi křehkého míru mezi jejich rasami. Nechápavě jsme na sebe zíraly z jejich objetí a pak se začaly hihňat jako puberťačky. V jejich světě jsme ostatně byly něco jako novorozeňata a stejně tak se na nás dívali. Dostalo se nám kárného řízení s přednáškou o bezpečnosti pod pohrůžkou zákazu společných aktivit, pokud se nebudeme chovat rozumně.
A tak jsme se rozumně chovaly, většinou. Tedy aspoň co se kontaktu s mojí krví týkalo.
O zbytku, bylo lepší, když pánové nevěděli.

,,Dobrá, dobrá. Už vypadáš trochu jako člověk," oznámila mi Marika, když se dosmála.

,,Tak se rač posadit a jdeme čarovat."

,,Doufám, že ne doopravdy," podotkla jsem s lehkou obavou. ,,U tebe jeden nikdy neví."

Zavřela jsem oči a nechala se zkrášlovat, nebo spíš zakrývat stopy po pláči.

,,Proč ses tam vůbec zavřela?"

,,Chtěla jsem dočíst kapitolu," odpověděla jsem pravdivě.

,,Takže to nebyl strach ze svatby?" Přejela mi pudrem čelo.

,,Jak bych ti to řekla..." zamrvila jsem se.

,,Takže se bojíš."

,,Jsem nervózní, přiznávám. Děsí mě, že je to jaksi nevratný krok."

,,I kdyby jste se nevzali, tak vaše maličké vás bude vázat do kupy."

Pokrčila jsem rameny a pohladila vlnící se pumíč pod bílými šaty. Bývali bychom mohli počkat, ale Barnabáš o tom nechtěl ani slyšet. A s Marikou jsme v malinkatém obchůdku v Paříži objevily naprosto dokonalé šaty, v nichž jsem nevypadala jak hrošice, která se zamotala do prostěradla.

,,Už je venku?" Zaslechla jsem mamčin hlas z obýváku, přeskakoval jí nervozitou. Asi na tom byla hůř, než já.

Vrazila jako velká voda do ložnice a hned za ní kráčela rozvážným krokem Barnabášova maminka. Culila se na mě jako anděl, podávala mojí mamce růžový drink s brčkem, v kterém plavaly okvětní plátky růží a gumoví medvídci?. Brrr.
,,Říkala jsem ti, Olinko, že to stíhají." Mrkla na mě a poslala mi vzdušnou pusu. Ještěže ona si dnešním výsledkem byla jistá.

,,Lucinko, mě z tebe klepne. To mi nemůžeš dělat. Nehodláš doufám utíkat," drmolila a hladila mě po nalakovaných vlasech.

,,Jau, mami." Snažila jsem se uhnout jejím prstům, aby nedokončila zkázu mého složitého účesu.

,,Vidíš, to mě nenapadlo. Jdeš do toho se mnou?" Zakřenila jsem se na Mariku, která kolem mě poletovala s leskem na rty.
,,Jasně, kočko, pro tebe cokoliv." Usmála se s ve stejnou chvíli mi přistál pleskanec na rameni.

,,Tak na to zapomeň, slečno." Zavrčela mi mamka do obličeje. Vypadala, že nemá daleko od toho mi střelit pohlavek.

,,Proč mi dneska všichni vyhrožují násilím?" posteskla jsem si.

,,Už jste hotové, holky?" Strčila do dveří hlavu Amélie.

V místnosti začalo bzučet jako v úle a než jsem se nadála, stála jsem uprostřed zahrady a taťka s lesknoucíma očima předával moji chvějící se ruku nejúžasnějšímu muži pod sluncem. V puse mi vyschlo, krk svírala neznámá síla a rozechvělé nohy stále zvažovaly úprk. Dokud se naše prsty nepropletly a Barnabášek se neusmál.