Díky

1. lom

Jmenuju se Kristýna Popelková. Nikdo mi neřekne jinak než Týno. Je mi 25 let. Bydlím na statku.

Jmenuju se Janek Linhart. Je mi 26 let. Bydlím v Praze a vlastním velkou firmu. Jsem milionář. Miluju Týnu. Na statek jezdím hodně často.

Z pohledu Týny:
Ráno jsem se vzbudila a vedle mě byl Janek. Jo vy nevíte co se včera stalo tak to sem napíšu. Včera v odpoledne jsem byla v lese. Potkala jsem Janka. Ahoj Týno. Řekl a usmál se. Ahoj. Kam jdeš? Zeptala jsem se ho. Jen tak se procházím. Řekl. A můžu se procházet s tebou? Vím že mám přítele Štěpána ale už ho nemiluju jen se mu to bojím říct. Jasně a nechceš jít k lomu. Zeptal se mě. Tak jo. Šli jsme k lomu. Cestou jsme si povídali. Vykoupeme se? Zeptal se s nadějí v hlase. Já nemám plavky. Řekla jsem. Já taky ne. Usmál se na mě. No tak dobře. Kopali jsme se a najednou jsme se k sobě začali přibližovat. Pak se to stalo políbili jsme se. Líbali jsme se dlouho. Byl to krásnej pocit. Miluju tě. Řekl když jsme se oddělili. Já tebe taky. Měla jsem trochu pocit jakoby nás někdo sledoval. Usoudila jsem že se mi to jen zdá a nijak jsem to neřešila. Nepůjdem už na statek? Zeptal se po chvíli Janek. Tak jo. Ale nikdo o nás nesmí vědět. Řekla jsem. Jasný. Vylezli jsme z vody a oblékli se. Nemohla jsem si nevšimnout jak na mě Janek kouká. Šli jsme na statek. Janek šel první a chvíli po něm já. Aby si nevšimli že jsme byli spolu. Šli jsme ke mě do pokoje. Co budem dělat. Zeptala jsem se když už jsme byli na pokoji. No já bych nápad měl. Usmál se a povalil mě na postel. Hned bylo všechno oblečení dole. Pak jsme šli spát. Teď je ráno a já ležím vedle Janka. Krásnej pocit. Jenom se to nikdo nesmí dozvědět.