Díky

29. dort

Budeto kluk. Do očí se mi nahrnuli slzy štěstí. A Jankovi taky. Děkujeme. Řekli jsme jednohlasně. Doktor nám dál ještě fotku a jeli jsme na statek. Miluju tě. Řekl Janek. Já tebe taky. Dojeli jsme na statek a stihli jsme to akorát. Zaparkovali jsme a šli pěšky pro Lukyho. Ahoj. Pozdravil nás. Ahoj. Řekla jsem já. Čau Luky. Pozdravil ho Janek. Budu mít bráchu nebo ségru? My jsme mu chtěli udělat nějaký překvápko ale nějak jsme na to zapomněli. To se dozvíš později. Řekla jsem a podívala se na Janka. Došli jsme na statek a Luky si šel dělat úkoly. Je teprve v první ale úkoly zvládá sám. Šli jsme s Jankem dolů aby nás neslyšel. Jak mu to řeknem? Zeptala jsem se. Tak co třeba... modrý dort. Jako modrá že to bude kluk. Vysvětlil. To není špatný nápad. Tak jo. Šli jsme do kuchyně. Běta měla spousta práce s vařením pro hospodu a tak jsme se do toho dali z Jankem. Dopadlo to náhodou docela dobře. Když jsme to měli v troubě připravili jsme ještě nějaký ozdoby. Luky naštěstí o ničem nevěděl. Vytáhli jsme to z trouby, dozdobyli a odnesli na zahradu. Tam bylo krásně a ten dort voněl. Luky. Zavolala jsem pod schody. Přijď ven. Řekla jsem a běžela za Jankem. Už jdu. Slyšela jsem ho ještě říct. Pak přišel a my stáli před dortem tak aby ho neviděl. Teď se dozvíš jestli to bude bráška nebo sestřička. Zavři oči a až řeknu teď tak je otevřeš. Vysvětlila jsem mu. Dobře. Řekl a zavřel oči. My odstoupili od dortu. Teď. Luky je otevřel. Brácha!  Byl nadšený a já taky. Už dokonce vím jméno, ale to je překvapení. Dort jsme celý snědli a pak jsme šli hrát nějaký hry k nám do pokoje.