Winter Love (L. P.)

24. Go Home

Ne, nejsem s Liamem

Odepíšu asi po desáté a pomalu mi z toho už začíná harašit. Rozhodla jsem se, že když mě teď nikdo neomezuje a já mám opět čas sama na sebe, tak bych konečně mohla odepsat lidem,který mě poslední dny bombardovali zprávama o tom jestli to co je na internetu je pravda. Tedy samozřejmě jen těm které nějakým způsobem znám. Takže lidem ze třídy nebo pár lidem ze školy se,kterými si občas prohodím ahoj na chodbě. Zkrátka jsem chtěla, aby to věděli. Všem jsem odepsala touhle jedinou větou a dál si jich nevšímala. Najedu taky na nejnovější zprávy na instagramu od lidí, které vůbec neznám, ale asi s jistotou můžu říct, že to jsou Liamovy fanynky. To je jasné podle zpráv. některé mi píšou ať dám od Liama ruce pryč. Jak ironické, když jsem to udělala co ? Jiné zase, že nám to přejou, že vypadám sympaticky a že doufají, že si Liama vážím protože je to ten nejhodnější kluk pod sluncem. Hah, vtipné. kdyby jen věděly jaký jejich Liam doopravdy je. I když nemůžu jim to mít za zlé. Liam se vlastně celou dobu choval.... Zkrátka jako kluk, do kterýho se musí zamilovat každá holka, teda když pominu to, že to pro mě vždycky byla namyšlená celebrita, ale byl opravdu hodnej a pozornej. Očividně se umí dobře přetvařovat. Moc dobře. Ale dost, slíbila jsem si, že o něm nebudu přemýšlet. 

,,My s tátou jdem na sjezdovku." nakoukne mi do pokoje mamka a já přikývnu.

,,Užíjte si to." prohodím jen tak. 

,,Taky bys měla něco podniknout. Přeci tady nebudeš celej den sedět jak hromádka neštěstí. Vždyť jsme tady poslední den." věnuje mi lehký úsměv načež se trochu uchechtnu.

,,Jsem v pohodě. A před pár dny jsi mi říkala, že už jsem kašlala na učení. Tak teď na něj mám zase čas a musím pár věcí dohnat. Trošku jsem se odchýlila ze svého plánu." vysvětlím načež ona si povzdechne. 

,,Zapomeň na to co jsem řekla. Řekla jsem spoustu věcí,který teď zpětně vidím jako chybu a blbost. Život přeci není jen o učení a studiu." řekne a já k ní opět musím překvapeně zvednout pohled. Již po několikáte za posledních několik dní.

,,No nekoukej na mě tak překvapeně. Copak si myslíš, že jsem zapomněla jaký to bylo bejt poprvý zamilovaná ?" trochu se zasměje. Asi jí ten horskej vzduch prospívá.

,,Vážím si toho, že mě podporuješ, ale stejně radši zůstanu tady a asi kouknu na to učení. Stejně nemám s kým co podniknout. A na snowborad se mi samotný opravdu nechce." pokrčím rameny, ale poté mi dojde co jsem řekla a tak vystrašeně vykulím oči a sleduju mamky výraz.

,,Počkej....Jak na snowboard ?" zeptá se nechápavě a já se v duchu plácnu do čela. Bože já jsem debilní, tak moc. 

,,No víš já vlastně........achjo. No prostě jsem se vlastně na lyžích neučila. Teda já se snažila, ale opravdu mi to nešlo a upřímně mě to ani moc nebavilo a.....a pak se nějak Liam nabídl, že mě naučí na snowboardu, protože jsem se zmínila, že bych to chtěla zkusit. No a tak jsme se vlastně sblížili." vysvětlím jí všechno ve zkratce a bojím se její reakce. Chvíli je ticho než promluví. 

,,A proč jsi mi to neřekla ?" povzdechne si a usadí se vedle mě na postel. Já se musím opět uchechtnout.

,,To se mě vážně ptáš ? Vždyť moc dobře víš jak bys reagovala. Vyváděla bys." vysvětlím a své ruce si spojím v mém klíně.

,,Jo,to máš pravdu." přizná. 

,,Možná by to bylo nejlepší. Zakázala bys to a já bych se třeba tolik nesblížila s Liamem. Všechno mohlo bejt jednodušší." smutně se usměju.