Are you truly sorry? │Czech Larry FF│

Goodbyes are bittersweet

Ahoj loves... už to bylo nějakou tu chvíli, co?

Je mi líto, že vás zklamu, ale tohle není nová část.

Vlastně, je to takové rozloučení.

Už několikrát jsem se snažila něco sepsat, ale vždy jsem nějak nenašla slova (a naposledy jsem omylem celou mou slohovku smazala).

Ale vím, že tohle musím napsat. Zasloužíte si to stejně tak jako já. Už chci uzavřít jednu kapitolu mého života.

Jak jste si dost možná všimli, už přes rok (spíše dva) jsem nic nepřidala. A abych byla upřímná, nechtěla jsem.

Psaní bylo mou vášní jenom malou chvíli. A i teď dostanu občas chuť něco napsat, i když je to úplná blbost. Ale jakmile začnu, nějak nenajdu tu motivaci pokračovat.

Na WattPad jsem začala psát v roce 2015. Pamatuju si WattPad tak, jak si ho někteří z vás nepamatují. V té době ani nebylo nutné se zaregistrovat. WattPad měl svou ikonickou žlutou barvu, žádné reklamy a němel ten divný systém těch peněz nebo co to je.

Ale co se dá dělat, vyrostla jsem. Už nemám potřebu psát o Louisovi a Harrym, i přes to že je oba stále podporuju a jsem Larrie. Prostě se toho hodně změnilo, i mé názory okolo fanfikcí, 1D, fandomu a podobně.

(((Pokud chcete vědět můj názor na cokoliv ohledně Louise, 1D, světa, života, prostě čehokoliv, nebudu vám to tu vypisovat, ale napište komentář nebo zprávu a já co nejdřív odpovím.)))

Abych vám to trochu přiblížila...

Za rok budu maturovat, budu si dělat řidičák, mám udělaný certifikát z angličtiny (a pár dalších si ještě dělat budu) a chci studovat ekonomiku. Nedávno jsem oslavila své 18. narozeniny.

Rok 2019 byl pro mě nejtěžším obdobím v mém životě. Nikdo neumřel, ani nic podobného, ale moje mysl mě začala nenávidět. To je vše, co vám k tomu řeknu.

Na psaní jsem neměla náladu, čas, ani motivaci. A to se stává. Dlouho mi trvalo si to přiznat.

Na WattPadu už jsem dlouho nebyla, málokdy sem chodím.

Místo toho jsem začala chodit na Archives Of Our Own (AO3), a i když si pořád myslím, že v některých věcech je WattPad lepší, je jich málo. Pokud byste chtěli můj názor, proč přejít či nepřejít na AO3, napište mi komentář či zprávu :)

Mohla bych vám tu mluvit ještě hodinu o tom, jak mě psaní nebavilo, atd. ale nebudu vás nudit (a taky se bojím něco sepsat, abych to potom zase omylem nesmazala :D), takže to udělám o dost kratší než předchozí verze.

Taky upozorňuji, že žádnou svou povídku NESMAŽU. Mé povídky si budete i nadále moct přečíst kdykoliv se vám zachce.

I když mi teď některé přijdou dost cringe, nemám ráda, když autoři smažou své povídky. Chápu, proč to dělají, ale zároveň je mi líto všech, kteří ty povídky měli rádi.

V době, kdy tohle píšu, světem proudí corona virus (covid-19) a je nařízená celorepubliková karanténa, takže mám dost volného času, abych tohle napsala. Taky vám všem chci popřát pevné zdraví a prosím vás, abyste těch pár dní zůstali doma. Když máme školu, práci atd. tak nechceme nic jiného. Buďte ohleduplní vůči ostatním. Dodržujte hygienu, jezte vitamíny, všímejte si svého okolí, zbytečně nechoďte ven a hlavně nestresujte, protože stres snižuje imunitu.

Samozřejmě pokud se mnou chcete být i nadále v kontaktu:

Instagram: theordinarylifeofdee

Kdykoliv mi můžete napsat, dáme si follow a můžeme kecat o všem možném :) Stačí něco jako "hej, já jsem z WattPadu" a já budu vědět.

Instagram je jediná platforma (kromě WattPadu), na které se mnou můžete komunikovat, nic dalšího nemám. (Facebook nepoužívám a přes YouTube se nedá chatovat)

Můžete se na cokoliv zeptat i tady v komentářích nebo ve zprávě.

Opravdu, nechci o vás přijít, takže mi můžete napsat absolutně cokoliv, svěřit se s čímkoliv, můžeme být online pen pals.

Děkuju vám všem neskutečně moc za vaše komentáře a srdíčka, nikdy jsem nečekala, že se někomu mé povídky budou líbit. Zní to ohraně, ale mě nikdy ani ve snech nenapadlo, že by mé výtvory měly takový ohlas.

Moc se omlouvám, jestli jsem vás zklamala.

Ještě jednou děkuju za všechno,

Vaše Dee ♥